Heavy Rain

V rámci hypování hry byla slibována obrovská svoboda, nelinearita a možnost zásadně ovlivnit příběh. Pravda bohužel není tak růžová, jak autoři předstírali. Přibližně první tři čtvrtiny příběhu jsou značně lineární. Sice můžete téměř vše provést minimálně dvěma způsoby, ale buď nic neovlivníte a scéna skončí vždy stejně, nebo se hned v další scéně stane něco, co vás opět vrátí do předdefinovaných kolejí. Smyšlená nespoilerující situace: Máte něco vyzvednout u známého, ale rozhodnete se to neprovést. Doufaje, že scházející předmět musí ovlivnit budoucí události. Hned v další scéně uvidíte hlavní postavu, jak vybírá poštovní schránku a danou věc v ní nalezne.

Daný úsek tedy maličko změníte, ale bez nejmenších důsledků na zbytek hry. V jednu chvíli jsem měl možnost určitou nabídku přijmout a odmítnout. Pokud jsem odmítl, postava prohodila hlášku, že to není dobrý nápad a musel jsem přijmout tak jako tak. Dokonce jsem narazil na několik mačkacích sekvencí, které nedělaly vůbec nic. Mačkání tlačítek bylo tedy spíše pro dobrý pocit, že něco děláte.

První tři čtvrtiny hry jsou v tomto pro mě spíše zklamáním, protože v preview a rozhovorech se slibovalo něco jiného, nebo jsem od toho čekal něco jiného. Volnost, kde svými rozhodnutími můžete utvářet celou hru. Ne pouze konec. Většina interaktivity nakonec spočívá v tom, že můžete ovlivnit, zda postava překážku přeskočí či klopýtne, zda v dialogu odpovíte soucitně či podrážděně, nebo zda se při rozhovoru posadíte či opřete o zeď. Máte možnost provésti pár zásadnějších rozhodnutí, ale vliv na příběh jako celek a samotný závěr je nulový.

Až v poslední čtvrtině přijde zlom a dostanete příležitost provádět nevratné akce, které ovlivní zbytek hry a konec. Tady naopak smekám, protože počet možností je dechberoucí. Téměř každá postava může zemřít. Může skončit v jiném bodě vyšetřování (včetně špatně obviněných vrahů). Mohou se na konci ocitnout na špatném místě. A i některé vedlejší nehratelné postavy ovlivňují závěr. Zda budou žít, je tedy další proměnou.

Počet možných kombinací je neuvěřitelný a ve hrách revoluční. Ve většině případů spolu na konci všechny postavy spolupracují. Takže se nejedná o laciný trik, kdy se závěr poskládá z několika nesouvisejících animací, jako například ve Fallout 1. I když ty jako přídavek nastupují také a je jich úctyhodný počet. Mám i podezření, zda se některé osudy postav nevolí zcela náhodně, bez ohledu na vaše akce, jen aby se navýšil počet možných konců. Někdy jsem dostal výrazně jinou animaci i v případě, že jsem závěr dokončil bez zásadních změn pro danou postavu.

Celkově mě úvod hry trochu mrzí. Je jednak pomalejší, což funguje skvěle pro představení jednotlivých charakterů a vysvětlení ovládání, ale při opakovaném hraní byste se rádi dostali k jádru děje rychleji. A navíc je při jakýchkoliv volbách vždy v zásadě totožný. Trošku i zdržují některé povinné akce, které silně připomínají dění v The Sims 2. I když se do dané situace hodí, při několikátém průchodu moc zábavné nejsou. Takže věřím, že většina hráčů skončí u opakování pouze několika posledních kapitol a zbytek nechá netknutý. Což může být tak trochu škoda.

Pokud patříte mezi natěšené fanoušky, kteří očekávají hru, jež půjde dohrát mnohokrát a vždy bude jako nová, utíkejte do studené sprchy, ať potom nejste zklamáni. Volnost tu sice existuje, ale krom rozvětveného závěru nevyčnívá nad konkurenční tituly jako třeba Fallout sérii či počiny od Bioware. 8/10