Vrtulníkový souboj Call of Duty s Medal of Honor

Bylo už dopředu jasné, že dva v současné době největší FPS konkurenti podzimní sezony se budou přetahovat o novinářskou přízeň i na nedávném gamescomu. Málokdo ale tušil, že do souboje vyrazí se stejnými zbraněmi a naskytne se tak jedinečná možnost oba tituly ještě před samotným vydáním porovnat. Medal of Honor (dále jen MoH) a Call of Duty Black Ops (CoD) totiž nabídly relativně dlouhou ukázku dvou levelů, v nichž se hráč zhostil role pilota nebo střelce v bojovém vrtulníku. Která hra nakonec z tohoto souboje vyšla vítězně?

MoH začínal už s trochu těžší pozice, protože zasazení do vyprahlého prostředí Afghánistánu v porovnání s džunglí nebylo alespoň pro mě tolik atraktivní. Navíc díky tomu měl CoD daleko větší paletu možností, jak celý level po grafické stránce oživit. Ačkoliv se vše odehrávalo v úzkém koridoru okolo vietnamské řeky, prostředí bylo dostatečně členité, nádherně vypadaly okolní kopce, životem (aspoň zpočátku) kypěly i okolní vesnice a nechybělo ani pár člunů. Naopak MoH se co do variability prostředí příliš nevytáhl a kromě několika hlínou omítnutých domků toho mnoho nenabídnul.

A to ani v případě, pokud bychom porovnali efekty po střelbě z raketometů. Vesnice v CoD zahalily plameny a hustý dým, sem tam spadl dokonce nějaký strom nebo se rozlétl dřevěný most na třísky. MoH v tomto ohledu přišlo s pár výbuchy domků nebo ukrytých stanovišť, ale celkově nešlo o žádné úžasné zážitky. Na druhé straně bojovat se zašedlým prostředím Afghánistánu nebyl pro autory asi žádný med, ale to už je bohužel riziko dané zasazením příběhu.

Plusové body si odnáší CoD za možnost zcela volného pohybu, tedy spíš letu po daném levelu. Volnost je to sice relativní, protože hrací plocha je jasně ohraničena vysokými horami. Ale jde o poměrně široký prostor, neměl jsem pocit nějakého koridoru. Podle mého soudu je lepší mít na výběr, jestli danou pasáž rychleji prolétnu nebo se naopak zastavím a nepřítele si pořádně vychutnám. Naopak v MoH se pohybujete po vyjetých kolejích (on-rail - předdefinovaná trasa letu jako třeba ve Virtua Copu) a celé manévrování vrtulníku ovládá druhý pilot (autoři hry). Občas tak můžete narazit na problém, že nevíte, kam se přesně dívat a s kamerou uhýbat na špatnou stranu.

U MoH nám tento způsob ovládání autoři vysvětlovali snahou o větší zábavnost celé mise. "Přeci jenom starat se při náročné střelbě o pilotování vrtulníku se nemusí líbit každému z řad nezkušených hráčů. Někteří z nich jistě dají přednost možnosti oddávat se pouze střelbě z palubních zbraní, aniž by se museli starat o pilotování," komentoval to předvádějící z EA. Navíc prostředí Afghánistánu nepůsobí tolik stísněně - přelétávat několik zasněžených kopců má rozhodně něco do sebe, ačkoli příliš do dálky není vidět, protože je zahalena mlhou, kouřem nebo oparem. Osobně se však přikláním k variantě použité v CoD a obecně se cítím trochu nesvůj, pokud nemám věci úplně pod kontrolou nebo je musím svěřit umělé inteligenci. Nehledě na nulovou znovuhratelnost.

Trochu nerozhodný výsledek nastane, pokud se porovná náplň obou misí. V CoD se přeci jenom sázelo na oku lahodící efekty a v podstatě šlo pouze o střílení jedné rakety za druhou, nic moc jiného. MoH se snažil jít na celou věc trochu jinak a autoři misi rozdělili do pár částí. Navíc jsem do akce šel s dalším spolupracujícím vrtulníkem.

U MoH bylo zpočátku nutné vyčistit vesnici plnou teroristů, ale trochu jsem nechápal, proč se piloti obou vrtulníků přibližují tak blízko a jsou tak vystaveni nejenom střelám z RPG, ale i obyčejných automatů. Naštěstí na vyřízení vojáka s raketometem bylo vždy dost času, ale musel jsem být dostatečně pozorný, abych v záplavě teroristů s AK-47 spatřil vojáka s daleko větším kvérem.... Pokračování na druhé stránce.

Po zlikvidování chudé vesnice přišla v Medal of Honor pasáž trochu podobná odstřelování ze letounu Spectre s různými režimy střel, jako v jedné z misí Modern Warfare. Přede mnou se objevil šedivý obraz vzdálených pozic nepřítele, který si na mě už brousil zuby s četnou protileteckou obranou. Díky možnosti přiblížit si obraz však nebyl problém zaměřit jeho pozice a poslat mu vstříc několik řízených raket Hellfire. Po chvíli tak byl úplný klid a společně s parťákem jsme se mohli přesunout na vršky kopců.

Tam už pod provizorními stany z obyčejných plachet čekalo pár teroristů s RPG a nadešla jedna z nejtěžších fází mise. Jedna či dvě rány z těchto zbraní by totiž měly pro dosti poškozený (kouřící) vrtulník již fatální následky. Navíc se to všude hemžilo podobně vybavenými džípy a střílet na mnoho míst naráz nebyl žádný med.