Vancouver 2010

Zimní olympiáda v kanadském Vancouveru klepe už pomalu na dveře a tak není divu, že se začínají objevovat také počítačové hry, které ji doprovodí. Před ani ne dvěma týdny jsme tu měli v uvozovkách bezejmenné (a ne zrovna povedené) Winter Sports 2010 a dnes se podíváme na zoubek titulu oficiálnímu, licencí Mezinárodního olympijského výboru zaštítěnému.

Vancouver 2010 nechala vyrobit SEGA ve studiu britských Eurocom Entertainment, tedy u stejných vývojářů, kteří se podepsali i pod letní Beijing 2008. Kam tím mířím je doufám nabíledni, kdo tipoval další povedenou olympiádu od zkušeného týmu a třeba i ne zrovna přátelsky pojaté ovládání u PC verze, může si započítat body. Jistá podobnost a návaznost je zde od prvních minut skutečně více než patrná.

Ačkoliv jsme tentokrát pro recenzi zvolili počítačovou verzi, myšce můžete dát s klidem dovolenou (hra s ní absolutně nepočítá) a stejně tak klávesnice bude asi u většiny hráčů zahálet. Po vzoru Beijingu byl totiž i Vancouver 2010 navržen primárně pro gamepad, ideálně pak ten xboxový. Stalo se tak bohužel znovu ve velmi arogantním stylu, když jste hned po spuštění hry vybídnuti ke stisku zeleného tlačítka A. Co na tom, že takový čudlík na většině klávesnic chybí a xboxový ovladač ani není v tu chvíli k počítači připojen. Nemilá skutečnost, tedy že tvůrci opět pouze namapovali X360 pad na klávesy W-A-S-D a U-H-J-K, vyjde najevo až po rychlém prolistování manuálu.

Že je takový přístup k ovládání nepohodlný, matoucí a mnohé disciplíny i znesnadňující, víme už od Beijingu. Naštěstí Vancouver 2010 nabízí možnost editace a dokonce s nově zvolenými tlačítky také počítá a rozpoznává je. Během tutoriálů tak již radí a rozpráví o nově nadefinovaných klávesách – prostě je to mírný pokrok a lze si na to zvyknout. Já po pár zkušebních disciplínách přesto přesedlal na gamepad, což ostatně vřele doporučuji všem. Důvodem jsou použitá ovládací schémata, jakož i využití analogových kloboučků a shiftů. Mnohé ze sportů žádají jednoduše přesnost a ladnost, které digitál nabídnout nemůže.

A jaké disciplíny nová oficiální zimní olympiáda předkládá? Nejpočetněji je zastoupeno alpské lyžování, rychlost na sjezdovce okusíte hned čtyřikrát. Muži jezdí super-G a sjezd, děvčata potom slalom a obří slalom. Mimochodem Vancouver 2010 již předem definoval pohlaví závodníků a jak se stalo (trochu smutným?) zvykem, nenechá vás sportovce vybrat, natož nějak vytvořit či upravit jejich vzhled. Lehce ironicky pak dodávám, že hra není ani genderově vyrovnaná, když z celkových čtrnácti disciplín zabrali chlapi hned osm z nich.

Testosteron kupříkladu zcela dominuje ledovému korytu, při závodech dvojbobů, saní a skeletonu. Holky si naopak zabraly halu s rychlobruslařským oválem, kde dovádějí v short tracku hned na dvou tratích. Skoky na lyžích z velkého můstku mají pochopitelně své mužské účastníky dány již předem, zbývající sporty už jsou pak rozděleny rovnoměrně. Chlapci si vzali snowboardy pro paralelní obří slalom a snowboard cross, no a děvčata září ve freestylu, při akrobatickém lyžování a ski crossu.

Jak vidno, sportovní nabídka je tentokrát velice pestrá, jakkoliv vůbec nedošlo na tradiční biatlon, běžky nebo krasobruslení. Pochvalu nicméně zaslouží i různorodé pojetí zdánlivě velmi podobných disciplín. Třeba jízda v ledovém korytě vyžaduje odlišný přístup, v závislosti na tom v čem zrovna sedíte. Také řízení dvojbobu a saní je odlišné – tudíž přestože jde laicky řečeno stále o jedno a to samé (tedy sešup dolů po dráze), zážitky a ovládání jsou odlišné. Vancouver 2010 navíc disponuje libůstkou v podobě pohledu první osoby. Většinou si lze vybrat, budete-li počínání svého borce sledovat díky externí kameře či přímo jeho očima, dojmy jsou však neporovnatelné.

Autorům se jednak povedlo navodit vcelku sugestivní a snad i reálné pocity díky roztřesenému pohledu z vlastních očí. Svoje dělá i masivní motion blur a vůbec veškeré rozmazání a rozostření obrazu. Podmanivý a působivý zážitek navrch doprovázejí i efekty typu zamlžených brýlí či sněhu jenž na ně dopadá, dramatičnost ve finále podbarvuje také zrychlený dech a tlukot sportovcova srdce. Snad nebudu moc přehánět, když si dovolím lehké srovnání s Mirror's Edge. Takový skok z mamutího můstku si opravdu příliš nezadá s odvážnou Faith, běhající po úzkých římsách kdesi na mrakodrapu.

Za tyhle zážitky nezbývá než Eurocomu zatleskat, nejen že mají jedničku za provedení a styl, ale body udělím také za praktičnost a použitelnost. First person kamera zde totiž není pouze na efekt. Naopak je překvapivě využitelná a záleží čistě na hráči, dá-li jí přednost. Z vlastní zkušenosti musím říct, že takový slalom hraný z „vlastních očí“ je ideální, skvěle se trefujete do branek a neztrácíte čas zbytečnými obloučky. Už alpské lyžování je ale s otazníkem, větší přehled (a možná i menší strach z rychlosti) nabízí rozhodně externí kamera za zády lyžaře. Inu tohle je čistě individuální a uvidíte sami po vyzkoušení.

Výtečné zážitky z většiny disciplín už jsem nakousnul, kromě efektní herní kamery se na nich ovšem podílejí i další aspekty. Namátkou ona zmíněná rychlost. Zatímco konkurenční hry předvádějí povětšinou těžkou pohodu a piánko, tady téměř doopravdy vnímáte jakým fofrem se řítíte vstříc cíli. Ať už se bavíme o dvojbobu, příkré sjezdovce, nebo nájezdové stopě na skokanském můstku, vždycky je to pěkný hukot. Stačí malá chybička a máte docela problém trefit branku, či projet ideálně zatáčku. Kromě vizuální stránky na tom participuje rychloměr umístěný v růžku obrazovky, jakož i citlivé analogové ovládání. S klávesnicí těch rekordů asi moc netrhnete.