The Next Big Thing
Jen recykluje Runaway a schází mu duše.
Kdybych si musel zkrátit volný čas některou z her od španělského týmu Pendulo Studios, zcela určitě bych sáhnul po prvním dílu z jejich úspěšné ságy Runaway. Líbily se mi sice i zbylé dva díly, ten závěrečný jsem koneckonců ocejchoval usměvavou sedmičkou, ale jen A Road Adventure pro mě zpětně znamená brilantní skloubení dobrodružství, humoru a sžití se s postavami. Fakt, že se vývojáři po deseti letech rozloučili se sympatickým brunetem Brianem, jsem kvitoval s povděkem i jistou dávkou nedůvěry. Runaway se přeci jen ze všeho nejvíc spoléhalo na fungující chemii mezi ústřední dvojicí, která dokázala spolehlivě udržet i nevalné příběhové pasáže plné ujeté zábavy. Nový projekt žánrových specialistů, The Next Big Thing, sází na ověřený mustr a nabízí dva hrdiny odlišného pohlaví. Tentokráte však bohužel bez chemie.
Dan Murray a Liz Allaire jsou novináři a zatímco on je věhlasný, avšak líný arogantní blb, ona je investigativní ucho, co příliš žvaní. Oba jsou to hezcí lidé, z počátku se nemají rádi, ale během příběhu se jejich vztah začne pochopitelně zlepšovat. Takto stručně by se dala charakterizovat ústřední dvojice, ve které je na rozdíl od Runaway tím méně zajímavým prvkem muž. Liz Allaire si aspoň celkem zábavně povídá sama pro sebe a tvůrci jí navlékají do sexy kreslených šatů. Mezi ní a Danem to ovšem tak nejiskří a jejich předstírané sympatie i antipatie jsou na míle vzdálené od vtipného pošťuchování Briana a Giny ze zmiňované trilogie. Bohužel platí, že bez herců není show, a příběhu, i když může být sebelepší, chybí při absenci silných charakterů důležité koření.
The Next Big Thing zavádí hráče do světa filmové produkce, konkrétně do studií točících hororová béčka. Vycházet zde musíme z předpokladu, že filmová monstra nejsou jen dobře maskovaní lidé, ale že to jsou příšery i ve skutečnosti. Zrůdám, mezi nimiž potkáte například Neviditelného muže či postavy připomínající známé figurky z děl Uweho Bolla, šéfuje majitel filmového studia William Fitzrandolph. Na jakýsi jeho ceremoniál zaměřený právě na hororové filmy přijíždí ústřední dvojice pisálků s cílem napsat poutavou reportáž. Zatímco Dan si nezaujatě odpočine v autě, Liz se vydává do Williamova sídla a po zjištění jakési nekalosti je nemilosrdně omráčena a kýmsi unesena.
Příběh postupně rozkrývá ohromnou konspiraci mezi filmovými monstry a je jen na našich hrdinech se s nastalými problémy vypořádat. Střídavě si zahrajete za Dana i Liz a v rozličných lokacích se pokusíte dostat na kobylku tomu, kdo plánuje udělat onu „velkou věc", o níž se zmiňuje herní název. Překvapilo mě a vcelku zamrzelo, jak autoři nevyužili potenciál filmových oblud a s některými příšerami (např. s legendární Vampirou či jejím upírským druhem) prohodíte jen několik nevýznamných vět. Kromě našich hrdinů a hlavní záporné postavy se do popředí dostává snad leda profesor Fly, což je malý okřídlený génius, jenž naší dvojici mnohokrát dostane pryč z trablů.
Zatímco první díl Runaway dokázal zaujmout sledem nečekaných událostí a hráč přímo prahnul po jejich vysvětlení, zde první polovina hry vůbec neklape a já během jejího hraní nacházel jen slova zklamání a rozhořčení. Naštěstí přijde v druhém poločase snová sekvence, ve které musí Liz v originálně vystavěných lokacích překonat svojí hrůzu z krokodýlů a zatancovat si před halou plnou lidí. Ostatní části hry se mi zdály..., inu jaksi uspěchané. Když jsem hovořil o promarnění potenciálu postav, tento nedostatek přímo souvisí s až překvapivě krátkou hrací dobou. Příští velkou věc se mi podařilo odhalit za dva večery poklidného hraní, bez využívání nápověd či nutnosti odhalovat aktivní místa pomocí tomu určeného tlačítka. Při vzpomínce na například velice dlouhé A Dream of a Turtle, bych nepředpokládal, že budu někdy hře stejných vývojářů vyčítat krátkou hrací dobu. Šest hodin nevýrazného příběhu si však toto nelichotivé zmínění zaslouží.
Hádanky jsou dalším problémem. Vypíchnout musím extrémně idiotský rébus s hieroglyfy, při němž musíte rozeznat význam vět napsaných v egyptských paznacích. Jeho vysvětlení zde odhalovat nehodlám, ale takto opravdu hloupě a neférově vystavenou hádanku jsem již několik let v žánru adventur neviděl. Zatímco v Runaway jsem překousnul, že si hrdinové běžně po kapsách nosili žebřík a podobné voloviny, podruhé už mi tato sci-fi přemrštěnost připadala nevhodná, zvláště, když je The Next Big Thing oproti svému předchůdci adventurou spíše komornější. Tato komornost se projevuje především herním zasazením v podstatě jen do několika málo kulis a s tím spojenou absenci rozlehlých exteriérů. Je to škoda, protože dlouhé a masivní lokality Španělům vždy šly dobře od ruky a kreativita prostředí se v každém dílu Runaway považovala za významné pozitivum. Tentokrát se veškerá rozmanitost promítla především do fórů, a to bohužel značně násilným způsobem.
Vlastně mi bylo globálně nepříjemné, jak tvůrci mnohdy nefalšovanou scénáristickou hloupost maskují coby vtip a stavba hádanek má onu přehnanost ještě podněcovat. Přeci jen i ty nejujetější adventury (například Sam & Max) vlastní nějaký základ, se kterým se hráč může i přes arsenál karikovaných postav ztotožnit. The Next Big Thing na mě však působil jako nabubřelá historka plná na sebe se lepících bláznivostí, které baví poprvé, podruhé a napotřetí se vám již v hrdle začnou jemně zalykat. Pro jedny možná skvělá zábava plná úžasné fantazie, pro mne jen hromada několika slušných a hromady zvětralých frků, od nichž jsem si mohl odpočinout jen stisknutím tlačítka pro pauzu.