The Next Big Thing
Jen recykluje Runaway a schází mu duše.
Obtížnost hry zvláštně kolísá a od zádrhelů, jež se dají vyřešit obyčejným selským rozumem, se zde střetnete i s dosti přemrštěnými řešeními, na něž bez použití metody pokus-omyl přijdete jen stěží. Pro hráče je naštěstí připravena i velice pěkně zpracovaná nápověda, ve které vám vypravěč naznačí, co po vás autoři právě vyžadují. Stupeň nápověd a s tím spojené odhalování aktivních míst v lokacích se odvíjí od vámi vybraného stupně obtížnosti. Tyto funkce kolem měli Pendulo Studios vždy vypiplané do posledního detailu a pracné vyhledávání návodu na internetu tak není vůbec zapotřebí.
I přes silně kritický tón recenze se však rád ukloním dokonale přesnému ovládání a vůbec technické stránce hry obecně. Stejně jako v poslední dílu Runaway zde není vůbec žádný problém s ovládáním postav v lokacích, s prací kamery či zbytečným počtem nefunkčních předmětů. Líbilo se mi veškeré uživatelské rozhraní, čímž mám na mysli pěkně zpracované menu i inventář, který vám kdykoliv nabídne detail každého sebraného předmětu. Stejně tak se mi zamlouvalo řazení současných hráčských úkolů do fešných tabulek s obrázky, což je další z prvků přidávající hře na modernosti a dynamice. Je prostě prima být jednou součástí hry takto vyladěné k hráčově plné spokojenosti a v níž hrdinové zběsile nepobíhají po lokacích, nýbrž se s pomocí dvojkliku svižně přemisťují z místa na místo.
Chválit musím i povedenou grafiku. Autorský komiksový standard je zde vyveden do naprosté dokonalosti a v porovnání třeba se So Blonde nebo s německým Simon the Sorcerer vypadá The Next Big Thing nesrovnatelně lépe. Videa i klasické in-game pasáže jsou toho nejvyššího rozlišení a líbit se vám musí i na námi poskytnuté sérii vyfocených obrázků. Musím jen litovat, že prostředí, ve kterých se děj odehrává, nejsou tak zajímavá, aby poskytla nějaké výrazné panoráma. Za zmínku stojí snad jen egyptský sál (leč tato část hry patří k nejslabším) a již zmiňovaný tmavý svět v hlavě hrdinky Liz.
Stejně tak jsem spokojen s hudbou, jež jednotlivé lokace rytmicky doprovází a dodává ději na jisté naléhavosti. Celkové ozvučení je vůbec velmi dobré, ať již co se týče namluvení postav či toho nejobyčejnějšího zvuku klapání podpatků. The Next Big Thing je prostě profesionálně připravenou hrou, ve které technika funguje jako mechanikům stáje McLaren. Prvoligová grafika, výtečné ovládání a pasující zvuk však automaticky neznamená vytvoření hutné atmosféry, v níž se hráč bude brodit v gumových botách. Když ostatní části díla nefungují tak, jak by si tvůrci i hráči přáli, technika i interface toho zachrání jen dobrou třetinu.
Distributor Hypermax nám k recenzi zapůjčil nelokalizovanou verzi, avšak oficiální překlad titulků by měl v jejich kancelářích právě vstupovat do finální fáze. Česká verze by se měla v prodejnách objevit v průběhu května a od překladatelů očekávám stoprocentní výkon podobně jako u Runaway.
VERDIKT: Jsem přesvědčen o tom, že recenzované The Next Big Thing bude od kolegů dostávat hodnocení kolem sedmi bodů a ve verdiktech uslyším samá přídavná jména typu „zábavná", „vtipná" a „pohodová". Ze mě však Pendulo Studios udělali po svém posledním zářezu zklamaného hráče, který sice uznale kývá hlavou směrem k perfektní grafice a užívá si bezproblémovost ovládání, ale je zároveň otráven nevýrazným příběhem a kadencí bláznivých fórů nevalných kvalit. Jak tedy hodnotit na první pohled zdařilou adventuru s nejmodernějším enginem, jíž z jakéhosi důvodu schází duše a jen recykluje pozitiva úspěšného předchůdce Runaway? Mračící se průměrnou známkou, která vzhledem k všeobecnému obdivu her španělské společnosti nechť poslouží hernímu světu jako výstraha.