Test Drive Unlimited 2
Dojmy z časného výletu na Ibizu.
U vývojářů z Eden Games mám v notýsku poznačený černý puntík. Dostali ho za nedodělaný Test Drive Unlimited, který přes všechna svá lákadla nikdy pořádně nefungoval a vypuštěný patch pomalu nic neopravil. Naopak, pár bezproblémových věcí pokazil a tím to skončilo. Vtipné bylo také titulování téhle hry jako M.O.O.R. tedy Massively Open Online Racing. Ať už si pod tím představíte cokoliv, závodění v neuvěřitelném počtu osmi vozů to asi nebude. Konečně právě s multiplayerem byly největší potíže, když té hrstce řidičů často ani nebylo umožněno sejít se na startovní čáře, a to díky zamrzání.
Test Drive Unlimited přesto nebyl špatnou hrou. Tahle reinkarnace někdejší legendární závodní série byla vlastně parádní a k dokonalosti ji chybělo jen málo. Stačilo vychytat všechny mouchy, opravit online anomálie a trochu zbrousit silnice. Snad se to povede na druhý pokus, cestáři společnosti Eden Games už totiž nějakou chvíli brousí a ladí, aby si znovu neuřízli ostudu a nevypustili rozpracovanou betu namísto finálního produktu. Původně jsme touhle dobou měli již víc jak měsíc jezdit, z plánovaného září 2010 se však datum vydání posunulo na blíže neurčené první čtvrtletí příštího roku.
I z toho důvodu jsem se na otočku "vypravil" na Ibizu, na takovou rychlou inspekční cestu, omrknout jak se Test Drive Unlimited 2 zatím daří. Připomínat, že kromě havajského Oahu nabídne dvojka v premiéře též oblíbený španělský ostrov, asi není potřeba. Přesto nemít s sebou mapu a neukazovat GPS na Evropu, skoro bych si myslel, že jsem zpátky v Tichém oceánu. Na první pohled se skutečně změnilo jen málo, ať už jde o grafiku, či samotné lokace. Ibiza je, zdá se, architekturou i rázem krajiny Oahu velice podobná a nebýt několika specifických míst, typických policejních aut a katalánštiny, už bych se skoro sháněl po havajském věnci.
První dojmy jsou nicméně velice pozitivní, zas je to ten starý dobrý TDU jen v trochu jiných kulisách a s o něco pestřejším obsahem. Prakticky úplně stejně to jezdí, pod čímž si představte solidní arkádovou fyziku. Na výběr bude znovu několik jízdních modelů, respektive různě odstupňovaných pozapínaných pomocníků řízení. Všichni patrně doufáme i v návrat hardcore módu z jedničky, který za odměnu (a za poctivě odježděné tisíce kilometrů) nechal na auto působit vcelku realistické síly a posunoval hru blíže k simulátoru. A prakticky stejně to také vypadá, což už pravda nemusí znít vyloženě kladně – zvlášť pokud si potrpíte na co možná nejlepší grafiku a nejmodernější efekty.
Nedá se říct, že by TDU2 vypadal o moc lépe než dnes už čtyři roky starý první díl. Je sice o něco nablýskanější a vypucovanější, ale že by vyloženě překvapil tu detailnějšími modely a támhle nečekaně použitými shadery, to asi ne. Na jednu stranu je to pochopitelné, vždyť hra znovu pojede i na Xboxu 360, který to už má - při vší úctě - hardwarově dávno za sebou. Na straně druhé ovšem stojí PC verze, schopná fungovat i s DirectX 10, přesto lehce omšelá a místy s ne zrovna omračujícím počtem polygonů. Přitom bezprostřední srovnání s novým NFS: Hot Pursuit ukazuje, že i otevřený svět může být o fous hezčí a s větším detailem. U NFS zkrátka ty čtyři roky a pokrok (od Carbonu) vidět je.
Jistě, jde především o zážitek z jízdy rozlehlou krajinou. Kdo chce slintat nad grafikou, zahraje si něco jiného. Za technické zpracování to ale Eden Games asi oprávněně schytají, jejich engine drobet zaostává. Bodují naproti tomu opětovně s obrovským počtem licencovaných vozů – nakonec výběr těch správných supersportů byl už v minulosti tím, co povyšovalo TDU nad tehdejší díly série Need for Speed. Lamborghini, Ferrari, Corvetty, Vipery, McLareny, Zondy nebo Saleeny, na tyhle a mnohé další sporťáky tu znovu narazíte v bezpočtu autosalonů i půjčoven po celém ostrově. Samozřejmostí jsou pochopitelně také dílny, tuning shopy, autolakovny i luxusní velké garáže, u neméně přepychových rezidencí. Nově přibyly i nějaké samolepky a polepy.
Test Drive Unlimited nikdy nebyl jen o závodění, kromě sezení za volantem lze spoustu času strávit též nakupováním a zvelebováním sebe sama, potažmo svého příbytku. Dvojka to na můj vkus ovšem trochu přehání, když se přibližuje fenoménu The Sims snad v každém ohledu. Nevím jak vy, ale já si v prvním díle bohatě vystačil pouze s vytvořením vlastního avatara a pořízením několika svršků, respektive párů bot a nějakých těch slunečních brýlí. Chozením po buticích a hodinami trávenými v šatně jsem se opravdu nezabýval. TDU2 na nich ale zjevně dost staví, když navrch přidává i vylepšování bytu a rozšířené možnosti customizace vašeho Sim-drivera.