Supreme Commander 2
Jednodušší, snazší a přístupnější.
Druhé pokračování velkolepé RTS se snaží být jednodušší, snazší a přístupnější širšímu spektru hráčů. Je to ale od autorů dobrý krok? Neztratí se pak kouzlo celé série?
Simulace virtuálního bojiště v prvním Supreme Commander (později i v povedeném datadisku Forged Alliance) je nezapomenutelná. Málokterá RTS nám nabídla mapy o tak velké rozloze s několika stovkami tanků, stíhaček, robotů a dalším harampádím. Sám mám tuhle sérii velmi rád a nadšeně jsem druhý díl vyhlížel. Jenže už na loňském GamesComu jsem začal cítit průšvih. Tehdejší alpha-verze mě totiž vůbec nepřesvědčila a bál jsem se o konečný výsledek. Byl můj skeptický pohled oprávněný anebo naopak úplně zbytečný?
V Supreme Commander 2 (SC2) se ocitáme 25 let po událostech z Forged Alliance. Mírová dohoda všech tří stran (UEF, Illuminate – dříve Aeon, Cybran) se rozpadá a je třeba jednat. Jedná velká kampaň čitá celkem 18 misí, které jsou rozděleny do tří částí, v nichž si postupně osaháte každou ze tří stran a sledujete osudy tří různých komandérů. Příběh nenabízí nic extra dramatického, ale neurazí a ke kampani se mi jevil jako solidní výplň.
Někoho možná zamrzí fakt, že si nemůže vybrat, za jakou frakci chce hrát. Je to postupně dané a tři samostatné kampaně tady nejsou. Sám to nepovažuji za příliš šťastnou volbu, také si raději vybírám svou nejoblíbenější stranu a až poté pokračuji v hraní za ostatní. Ovšem nepokládám to za nějaký velký neduh. Berte to jako mírné povzdechnutí nad tím, že v prvním díle to šlo. Opomenout bych neměl nabídku skrimishe pro až 8 hráčů a také multiplayer.
Ekonomický model doznal jistých změn. Stále se zde samozřejmě těží hmota a energie. Rozdíl je ale v tom, že nemůžete jít do mínusu. V praxi to znamená, že není třeba se starat o své příjmy. Ony se vždy nějak doplní (máte-li samozřejmě postavené potřebné budovy). Zde můžeme vidět první náznak toho, že SC2 sází na rychlejší vtáhnutí do hry a zároveň na prostší ztvárnění herního systému. Někomu to může vyhovovat, já zavzpomínal na tvrdé a poctivé boje s nedostatkem hmoty a postupné zlepšování svého managementu v prvním díle. Tady mi tyto situace chyběly.
V horní části obrazovky rovněž nepřehlédnete populační limit (300). Avšak matně si vybavuji, že bych ho vůbec někdy naplno využil. Mnohdy mise skončila daleko dříve, než jsem takového počtu vůbec dosáhnul anebo mi prostě stačilo pár experimentálních kousků, které si pak už s nepřítelem poradily daleko snadněji než třeba 50členná formace tanků.
Další podstatnou novinkou jsou výzkumné body, jež získáváte pomocí speciálních stanic. Za tyto body si pak ve vývojovém stromu zakoupíte / odemknete různá vylepšení, jako jsou např. menší ceny, kratší doby stavění, větší poškození či nové jednotky a budovy. Strom je navíc rozdělen do pěti částí (pozemní, vzdušné a lodní jednotky, budovy, ACU), v nichž nakupujete všechno zvlášť. Nic se ovšem nepřenáší do dalších misí, a tak musíte vše získávat od začátku. Zapomenout nesmím ani na vylepšování továren, na které můžete přimontovat například štít či protileteckou / pozemní ochranu.
V předchozím díle bylo výzvou dojít k těm nejlepším, tzv. experimentálním jednotkám. Tyto kolosy byly vždy takovou pomyslnou odměnou za vaši pilnou a dlouhou práci na bojišti. Zde už takovou vzácností nejsou. Experimentální budovy můžete stavět už prakticky od začátku a díky technologickému stromu si pak odemykáte další stavby včetně jednotek vycházejících z nich. Není problém chvíli počkat, ubránit se prvním útokům a směle začít budovat neporazitelnou armádu s gigantickými jednotkami. Unikátnost je rázem fuč a hra se mění v honbu za co nejrychlejším zpřístupněním těch nejlepších jednotek.