Supreme Commander 2

Každá strana se samozřejmě – ať už po stránce experimentální nebo normální - liší a nabízí něco jiného. UEF vlastní mimořádný kanón, který dokáže katapultovat vaše jednotky přímo doprostřed základny nepřítele. Illuminate si nestaví žádnou námořní flotilu, neboť všechny jejich jednotky dokážou plout po vodě a Cybrané naopak přidávají svým plavidlům mechanické nohy, jež jim umožní pohybovat se na souši. Nejvíce jsem ale preferoval kráčející King Kryptor od UEF. To byly doslova chodící pevnosti.

Skvěle naprogramované umělé inteligence se v téhle sérii asi nedočkáme. Hledání cest jednotkám moc nejde, mají tendenci se zasekávat a někdy jim to docela trvá. Co mi ale vadilo nejvíce, byla jejich nevědomost o nepříteli, který to do nich valil v plné parádě. Zatímco asi tak 3 tanky opětovaly palbu, zbytek se jen koukal. Asi šetřil municí. Člověk – obzvláště na větších bojištích – opravdu nedokáže kontrolovat celou svou armádu, zda se brání, či ne. Na tomhle ještě mohli autoři zapracovat.

Velkým neduhem prvního dílu byla pro většinu hráčů velká hardwarová náročnost, především co se týče složitých výpočtů pro procesor(y). Při velkých bitvách dostával počítač vždy pořádně zabrat, čehož si v Gas Powered Games byli jasně vědomi. V SC2 naštěstí vše běhá podstatně lépe. Na mém stroji s Core Duo 8400 3 GHz, 4 GB RAM a GeForce 8800GTS 512 MB jsem během hraní nenarazil snad na jediný zásek. Za tohle si autoři určitě zaslouží pochvalu. Na druhou stranu ale tvůrcům evidentně nezbyly peníze na najmutí skvělého Jeremyho Soula, jenž složil perfektní soundtrack k předchozímu dílu. Tady je to ale poměrně bída a hudba působí nemastně neslaně. Jako by zde byla „jen aby se neřeklo“.

Zvláštně na mě působil design map. Osobně preferuji klasická a přirozeně vytvořená bojiště než „plošiny“, na které v SC2 narazíte. Jde vidět, že mapy jsou určeny opravdu pro rychlé a svižné hraní. Jednotlivé části jsou propojeny přímými a úzkými cestičkami. Přesně tak, aby se každý ke všemu rychle dostal.

Je pravda, že Supreme Commander nebyl hrou pro všechny a dokázal být herně náročný a složitý. Vybočoval od zaběhnutých kolejí RTS a snažil se do žánru přinést něco nového, což se mu dle mého názoru před dvěma lety náramně povedlo. Bylo ale opravdu nutné toto zjednodušování a přizpůsobení se širšímu trhu? Vždyť takových RTS je tady dost, teď navíc vyšel čtvrtý díl Command & Conquer a ten má v této kategorii daleko větší jméno (ale i on přistoupil k radikálním změnám hratelnosti).

SC2 se snaží tvářit jako poctivé pokračování, přesto mi přijde značně jiný. Taková řadovější strategie. Hratelnost si ale uchovává nadprůměrnou a fandové žánru se budou určitě bavit. To samé se ale nedá říct o hardcore příznivcích této série. Není třeba se starat o dobrý chod ekonomiky, jde to totiž skoro samo, bitvy už nepůsobí tak velkolepě a mapy připomínají jakési arény. To by mohly být aspekty, které nezařadí druhý díl výše nad ten první. Uvidíme sami, jak Supreme Commander 2 přijme samotná herní komunita.