StarCraft II: Wings of Liberty

Nebyly to však vždy takto nápadité mise, pročež jsem v počátcích kampaně narazil i na takové klasiky, jako je obrana transportu s civilisty či ničení několika vlaků jedoucích po mapě vždy trochu jiným směrem. Vše ale bylo v mžiku zapomenuto, když jsem dostal za úkol zničit zergským virem infikovanou terranskou kolonii. Háček byl v tom, že celá mapa byla zamořena stovkami zmutovaných civilistů, kteří kvůli citlivosti na slunce mohli podnikat svoje útoky pouze v noci. Naopak ve dne jsem měl relativní převahu já a mohl jsem opustit opevněnou základnu. Běda ale, pokud jsem se s jednotkami nestihnul vrátit do setmění.

Blizzard našel i vynikající motivaci pro plnění bonusových úkolů. Většina hráčů totiž kašle na nějaké odznáčky nebo stoprocentní statistiky, daleko lepší odměnou jsou proto body do technologického stromu. S takto získanými vylepšeními se lépe bojuje a stojí zato dnes se trochu nadřít a příště si ušetřit práci. Technologický strom vám dává na výběr vždy ze dvou technologií, z nichž jedna zůstane již napořád nedostupná.

Skvělým receptem proti stereotypu je nová jednotka v každé misi. Jedná se navíc většinou o bojovou techniku, která není z důvodu vybalancování celé hry obsažena v multiplayeru. Setkáte se tak se starými známými jako jsou Wraith, medik, Vulture, plamenometník a spoustou dalších. Jde tak o obdobný princip, jaký byl k vidění u Red Alert 3 Uprising. U SC2 Blizzard přidal pár podstatných rozdílů a kromě několikanásobně většího počtu těchto bonusových jednotek a jejich vylepšování na Hyperionu, je to zejména jejich dostupnost v dalších misích.

Celá kampaň v SC2 je totiž nelineární a vždy máte na výběr ze zhruba tří misí. Jestli chcete disponovat nejprve Siege Tanky a další úkoly snadno sfouknout s jejich pomocí, vyberete příslušnou planetu a tanky si vybojujete. Navíc mise jsou většinou připraveny tak, abyste si danou jednotku mohli co nejvíce ozkoušet. Rychle tak zjistíte, do jakého terénu se hodí, proti čemu je účinná a jestli má vůbec cenu se s ní příště zaobírat.

Osobně si za poslední léta nevzpomínám na natolik hutnou kampaň, kde bych měl tak velkou svobodu rozhodování a neměl vše jasně nalinkováno dopředu. Ani na chvíli jsem se nenudil a už vůbec mi nepřišlo, že bych upadal do nějakého stereotypu. Pokud nepomohla nová jednotka, tak se v mžiku do popředí dostalo zasazení mise, které se prakticky nikdy neopakovalo. Vývojáři mysleli i na speciální vlastnost Terranů, kterou je přemisťování některých budov a pár úkolů se tohoto tématu hodně dotýká.

I přes výše zmiňovanou možnost volby musíte nakonec dokončit všech 26 misí kampaně, v níž je započítána i odbočka za Protossy. K celkové znovuhratelnosti pomáhají ještě vaše rozhodnutí v příběhové části, která by měla mít určitý dopad na další vývoj misí či částečně na příběh. Ať tak či onak, odehrání jedné mise vám na střední obtížnost zabere zhruba půl hodiny, k níž si rovnou můžete přičíst nějakých deset minut rozhovorů, zkoumání nových technologií či dalších procházek po lodi. V celkovém součtu jsem se po dohrání singleplayerové kampaně dostal na zhruba patnáct až dvacet hodin, což je i na RTS skutečně více než úctyhodné číslo. Nehledě na vysokou znovuhratelnost celé kampaně.

Zkušenějším stratégům či hráčům původního Starcraftu rozhodně doporučuji si rovnou zvolit kampaň na těžší obtížnost. Dostanete se jednak pod větší tlak, připravíte se na rychlou hru v multiplayeru a hlavně mise nebudete pouze „procházet“, ale skutečně budete bojovat o každý kousek země. Vždy lze v nejhorším případě danou misi restartovat a zvolit lehčí obtížnost či se k některým starším vrátit a zkusit si je znovu.