StarCraft II: Wings of Liberty

Trvalo to dlouhých dvanáct let. Každý rok a každý den čekání ale stál za to. StarCraft II (dále jen SC2) se vrací s takovou vervou, že hravě zastíní veškeré RTS za posledních několik let. Jistě se najdou skvělé tituly jako například Halo Wars či pokračování série Command & Conquer, ale těm vždy pověstný kousek k dokonalosti chyběl. Jak vývojáře z Ensemble Studios, tak EA Los Angeles už nejspíše nadobro pohřbil čas a pomyslnou štafetu přebírá právě Blizzard. Ten v SC2 ukazuje, že žánr RTS nepotřebuje nějakou zásadní změnu a prostoru pro inovace je v současném konceptu více než dost.

SC2 začíná zhruba čtyři roky po událostech z předchozího dílu. O Kerrigan a jejích krvežíznivých potvůrkách neslyšel nikdo už čtyři roky, ale všichni tak nějak tuší, že se chystá něco velkého. Mezitím vládce Dominia Mengsk upevňuje svoji moc a hází špínu na Jima Raynora, kde jenom může. Ten by se ještě doteď opíjel v baru, kdyby mu nepřišla nabídka od starého přítele na získání starodávného artefaktu rasy Xel’naga, která vytvořila Protossy a Zergy.

Více už ze samotného příběhu neprozradím, ale jedním dechem musím dodat, že s každou misí nabírá na čím dál tím větších obrátkách. Děj je vyprávěn pomocí sekvencí vytvořených v upraveném enginu hry, s jejichž kvalitou může pouze málokdo soupeřit. Pokud si odmyslíte technickou vyspělost, jde spíše o důraz na detaily, smysl pro humor a perfektní práci kamery.

Dialogy vás v jednu chvíli rozesmějí a o pár okamžiků později na vás dolehne vážnost celé situace. Kampaň se postupně rozrůstá do monstrózních rozměrů, nechybí hrdinské akce či nepříjemná rozhodnutí, nad nimiž budete dlouho váhat. Vše nakonec spěje k finálnímu střetnutí, které bude mít samozřejmě dohru v dalších pokračováních SC2. Jedním slovem se tak dá kampaň shrnout jako epická. A to jsme teprve u prvního dílu zamýšlené trilogie.

Osobně mi ani nevadilo rozkouskování celého příběhu a pro věčné rýpaly je připravena menší odbočka v podobě kampaně za Protossy. Jakkoli to může znít pouze jako reklamní trik, právě poslední mise za tuto rasu byla jedna z nejlepších, jaké jsem mohl kdy hrát a příběhem o hrdinných obětech, které se tesají do kamene. Zkrátka taková, na níž si rád zavzpomínám i za několik let.

Vývojáři přišli v rámci RTS s relativně originálním prvkem, který vás zavede přímo na palubu Hyperionu, což je bitevní křižník s Jimem Raynorem v kapitánském křesle. Mezi jednotlivými misemi můžete hodit řeč s klíčovými osobami z posádky a rozvinout ještě více příběh. Relaxovat lze u hudby z jukeboxu, sledování televize (humorně cenzurované zprávy nemají chybu) nebo hraní automatové top-down střílečky Lost Viking.

Daleko podstatnější jsou ale jednotlivá vylepšení pro vaše jednotky, která nakupujete za odměnu získanou za splnění mise. Dále odemykáte jednoduchý technologický strom či najímáte žoldáky. Můžete namítnout, že něco podobného tu už bylo, ale teprve na palubě Hyperionu máte ten správný pocit, že to sem skvěle zapadá a říkáte si, proč něco podobného nenapadlo někoho už dříve. Opět se tak buduje ještě hutnější atmosféra a pro někoho nudné briefingy z prvního dílu jsou minulostí.

Tím pravým kořením celého SC2 jsou pak samotné mise, do nichž designéři vložili skutečně kus svého umu. Prakticky každá se odehrává na jiné planetě, v odlišném prostředí a u žádné z nich nechybí zdrcující tempo. Nehraje se tu na žádné vytěžení surovin a vybudování co největší armády. Naopak hned od začátku máte plné ruce práce s výstavbou základny a trénováním prvních jednotek. Ty obratem posíláte splnit předem vytýčený cíl, na který máte většinou určitou formu časového limitu. Ve stejnou chvíli se snažíte zabránit soupeřit v tom, aby on splnil svůj primární úkol, a v mezičase se staráte o obranu vaší báze.

Ukázkou této práce na více frontách je mise v prastarých ruinách Protossů, v nichž se na několika místech nachází vzácný plyn, který potřebujete získat. Vy se snažíte plyn nabrat do přepravních nádob a eskortovat ho zpět do základny. Soupeř naopak nemilosrdně a nenávratně uzavírá jednotlivé průrvy v zemi a nenechá vás ani chvíli na pokoji. Podobnou hru s časem si zažijete i v misi, kdy se snažíte jako první získat minerály nutné pro získání kontraktu s žoldáky.