SHIFT 2: Unleashed
V něčem Gran Turismo 5 překonává, v něčem ne.
To samé platí i pro drobné kolize s protivníky na trati. Stačí třeba jemně postrčit kolegu před vámi, načež pokud jste v mírném přesazení mezi nárazníky, opět se na něj přilepíte a neznámá síla vás zpravidla pěkně vystrčí na jednu stranu do hodin. Jsem docela přesvědčen, že je to takto schválně, aby vás hra nutila jezdit opravdu čistě a nebourat či nezkracovat trať (což je dovoleno třikrát a pak diskvalifikace), ovšem nemůžu si pomoct, že to má s realitou, kterou se tvůrci tolik oháněli, velmi málo společného. Musíte s tím zkrátka počítat a přizpůsobit tomu jízdní styl, pak vám to ani tolik vadit nebude.
Podivně se chovají počítačoví jezdci, které také moc pochválit nemohu. Zpočátku při prvních závodech a zvláště na nejnižší ze tří stupínků obtížnosti nejsou vůbec důstojnými soupeři a kromě nejvyššího jsem si je dával skoro celou hru k obědu jak pralinky. Stačí se totiž k někomu přiblížit a jezdec hned balí fidlátka a poroučí se raději klidně i na trávu, jen aby vám uctivě uvolnil cestu. Sám jsem při skutečných závodech toto zažil jen tehdy, když jsem předjížděl auto ve slabší třídě, jinak v hře nejbližších závodech cestovních a GT vozů toto vůbec nehrozí.
Opačný protipól zase nastává v posledních várkách závodů na dvou vyšších obtížnostech, při vaší nejvyšší dvacáté úrovni jezdce, kdy se chování AI pilotů zcela otočí a vaši maličkost naprosto přehlíží, jako by na trati nikdo nebyl. Přibrzdíte si do zatáčky a hup, jeden to do vás drsně napálí, dostanete hodiny, a ještě si vás klidně oťuká zbytek pole. Doslova na pěst to je v okamžiku, kdy jedete na plný plyn po rovince, a předjíždí vás z pomalejší stopy jeden protivník, což se bohužel také nelogicky stává. Jestli vás na prvních závodech až moc opatrně objede, tak na těch posledních do vás často žďuchne. To v kombinaci s tím lepidlem na náraznících skoro vždy znamená smyk do kačírku a vyklizení pozic, protože z písku se jen pomalu vyhrabete, i když AI protivníci z něj vystřelí jako po asfaltu.
Ono to zřejmě souvisí s tím, že hra absolutně nezná pojem rychlé stopy. Ta je sice vidět na trati díky brzdným flekům i bez pomoci aktivní jízdní linky, ale skoro nikdo z celého pole až patnácti jezdců v ní nejede. Závodníci zcela mimo realitu jezdí prostě v chumlu, jenž se ale po chvíli roztrhá, každý tu svoji stopu a jen velice sporadicky využívají zrychlení v slipstreamu. Vzduchový pytel je přitom ve hře opravdu výborně zakomponovaný a citelně vám pomáhá pro větší zrychlení. To, že s jezdci není vše v pořádku, jsem na sto pro zjistil v jednom závodě na okruhu v Perguse, jenž je charakteristický extrémně úzkými esíčky s bariérami. Po třech kolech závodu na prostřední obtížnost jsem dojel do cíle jako jediný, když se úplně všichni spolujezdci totálně vykosili v těch šikanách... Havarované vozy pak zůstávají přímo na trati, takže si na ně musíte dávat velký pozor.
Teď asi panikaříte, co to s tím Shiftem 2 proboha provedli, když jednička byla tak pěkně hratelná, ale nebojte se vlka nic, není to vůbec tak strašné, jak to vypadá, protože výše zmíněné kiksy nejsou naštěstí pravidlem, alespoň ve dvou třetinách obří kariéry určitě. Typický hráč NfS je možná přejde, nicméně kvůli dřívějšímu roztrubování, jak je Shift 2 maximálně realistický, jsem je zmínit musel. Kromě online klání (splitscreen chybí) a rychlého závodu, je zmíněná kariéra jediný další offline režim, taková naprosto všeobjímající řada postupně otevřených závodů a jízd, jež vám zabere několik desítek hodin, než ji celou dokončíte. Dal jsem si tu práci a spočítal, že v rámci celého postupu do dvacátého levelu odjezdíte celkem minimálně 180 jízd (bez opakování) rozdělených do 70 podniků v 6 typech závodů.
To je jářku opravdu pořádná porce, navíc v pěkně rozmanité a velmi zábavné podobě, kdy skáčete z jednoho závodu a okruhu rovnýma nohama do druhého rychlostí blesku a bez vydechnutí. Krásně plynoucí, dlouhá a přitom velmi zábavná kariéra, v níž se nemáte čas nudit, je dle mého názoru hlavním trumfem oproti konkurenci, kde to časem vyčpí a únavně zajíždíte velmi podobné závody skoro do aleluja. Pro kontinuální zážitek tak Shift 2 opět zcela vypustil kvalifikace, takže nastupujete na náhodné či předem dané startovní příčce, nicméně v turnajích už alespoň začínáte s ohledem na předešlé umístění. Podobně také zcela chybí boxy (ulička je vždy zatarasená), i když v rámci nejdelších závodů ve hře, Endurance podnicích, jezdíte na slušnou porci 20 kol, když obvyklý počet osciluje mezi 3-5 koly na závod.
Jinak hra ctí zásadu postupného navyšování obtížnosti na základně vašeho řidičského progresu, takže zpočátku vám servíruje v kariéře pouze krátké jedno až tříkolové sprinty ve zkrácených výsečích rozmanitých tratí, a s polovičním počtem oponentů, abyste se nakonec probojovali až k finálním podnikům mistrovství FIA GT v plném startovním roštu, jež tvoří finále celé kariéry. I když nepočítejte s tím, že v něm uvidíte úplně všechny současné vozy a okruhy. Však se nejen tyto závody jezdí dosti často i v noci, což je další čerstvý a znamenitý prvek v druhém Shiftu.
Jakkoli noční jízdy nejsou v závodních hrách nic nového, zde se jedná asi o nejlépe zpracované závody za tmy. Jednak tím, že světelné efekty pročesávajících světlometů, jak putují po okolí tratí, jsou nádherné, ale hlavně tím, že noční jízdy jsou díky velice omezené viditelnosti na rozsah potkávacích světel (dálková zapnout nelze) velkou a napínavou výzvou, kdy budete místo vedení rádi za průvodce koncových světel jezdce před vámi. Možná škoda, že Shift 2 nemá proměnlivé počasí ani denní dobu, nicméně kromě tmy zná také závody za soumraku a samozřejmě za denního sluníčka, což samo o sobě přidává dostatečnou rozmanitost.