Risen

Zatímco ve studiu Spellbound vzniká nepřímé pokračování legendární RPG série Gothic, její dřívější vývojáři Piranha Bytes se po rozchodu s JoWooDem snaží vytvořit něco podobného jen v jiném světě. Bude jejich nové dílko lepší, než chystané oficiální pokračování série?

Pojďme si říct nejprve něco k příběhu. Na izolovaném ostrově se něco děje. Okolní moře sužují prudké bouře a půda se chvěje vlivem aktivní sopky, která vévodí celé oblasti. Ze země se vynořují starobylé chrámy, o jejichž původu nemá nikdo ani tušení. A do toho všeho se na pláži po ztroskotání lodi probouzí bezejmenný hlavní hrdina, který je předurčen k tomu, aby záhadu ostrova odhalil a rozpletl. Už po prvních pár krocích skrz nepřátelskou džungli je ale nadevše jasné, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem.

Chrámy totiž ukrývají spoustu artefaktů, o něž mají zájem jak místní obyvatelé, snažící se je zpeněžit, tak inkvizice, která na ostrov pro jistotu vyslala své zástupce, aby vše důkladně prošetřili. Žádná idylka se tak nekoná a nebezpečná monstra, co se v okolí náhle začala objevovat, se rozhodně nehodlají vzdát svého života jen tak zadarmo. Hned po úvodním rozkoukání jsem se tedy ujal svého generického hrdiny (tvorba postavy tu úplně chybí) a jal se prozkoumávat neznámou okolní krajinu.

Většinu herního území pokrývají lesy, louky a pláně, které sem tam doplňují staré chrámy a doly plné pastí. Je přitom více než pravděpodobné, že pozdější oblasti, kam jsem se zatím nedostal, nabídnou i další rozličná prostředí. Líbilo se mi, že mě hra nevede vyšlapanou cestičkou a že k cíli jsem se vždycky mohl dostat i přes husté křoví, jež by v jiných titulech představovalo nepřekonatelnou překážku. Tady jsem naopak průzkumem různých zapadlých částí mapy získal i užitečné předměty navíc a ty se vždycky hodí.

Dojem živoucího světa tu vytváří lidé, kteří nestojí jen tak na místě, ale chodí okolo, baví se spolu, uklízejí, nosí různé bedny a večer jdou potom spát do svých příbytků. Jejich činnosti se během dne různí, takže jsem je pak nacházel na úplně jiných místech, než byli původně. Poněkud úsměvně přitom působí záliba většiny obyvatel v kouření trávy, kterou inkvizice samozřejmě zakázala, a tak se shání potají. Nechybí tu ani lehké děvy a v místním nevěstinci jsem si s nimi mohl za drobný poplatek užít do sytosti. Tyto prvky stojí mimochodem i za zákazem prodeje hry v Austrálii, což mi přijde minimálně kapku kuriózní, jelikož jsem tu nic vyloženě explicitního skutečně nenašel. Holt asi jiný kraj, jiný mrav. Shrňme to tím, že od NPC toho lze čekat opravdu hodně.

A hodně je toho i k prozkoumávání. Již na začátku jsem si mohl jít, kam se mi zachtělo a jedinou konečnou pro mě byly pouze oblasti s příliš silnými monstry, přes něž jsem se dál nedostal. Svět sice není zas tak velký, jak bývá v jiných podobných titulech zvykem a dá se přeběhnout i za pár minut, ale na druhou stranu je až po okraj nabitý obsahem a tři hlavní výspy civilizace (tábor banditů, klášter Řádu a přístavní město) jsou doslova plné rozmanitých úkolů a NPCček.

A problémy, s nimiž jsem jim pomáhal, byly vskutku zdařilé, přestože se vše točilo převážně okolo malých příběhů jednotlivých postav, jež jsem na svých cestách potkával. Došlo například na ochranu nevinné dívky, vyšetřování vraždy, skládání čarodějných zkoušek, přemlouvání uvězněného piráta, shánění ukradeného nádobí a další podobné libůstky. Nouze však nebyla ani o questy, které šly úplně proti sobě a splněním jednoho jsem si navždy zapověděl možnost úspěšně dokončit ten druhý.

Spousta informací o tom, co je potřeba udělat, se bohužel nachází v rozhovorech, jež se přehrají jen jednou a pak má hráč prostě smůlu. Důležité dialogy se však naštěstí zapisují pod daný úkol samy, takže není problém se k nim v případě potřeby vrátit a přečíst si je. Jistým usnadněním může být rovněž možnost zobrazit si na mapě nejen polohu zadavatele, ale i místo, kam máte jít. Zajímavým zjištěním pro mě byla skutečnost, že téměř všechny NPC jdou zabít a pokud k nim náhodou vede nějaký ten vedlejší quest, musí ho potom člověk oželit. Opravdu důležité postavy se ale po chvilce zvednou a vrátí zpátky, což je rozhodně potěšující zpráva, která značí, že zřejmě i vývojáři chtějí, aby šel Risen dohrát.

Za velké plus považuji to, že jsem byl již v počátku postaven před rozhodnutí, ke které ze dvou hlavních frakcí se přidat – buď jsem mohl zvolit inkvizici a jít se nechat vycvičit do kláštera, nebo naopak navštívit tábor banditů a podpořit jejich hnutí odporu. Ani o jedné straně se přitom nedá říct, že by byla vyloženě dobrá a obě se snaží prosazovat hlavně své cíle - banditům jde především o vlastní obohacení a inkvizici zas o ovládnutí ostrova. Nevraživost mezi nimi je patrná na každém kroku a častokrát se ke mně spousta obyvatel chovala nevlídně jen proto, že jsem si zvolil za kámoše ty druhé. Některé úkoly opačné strany mi proto v důsledku mojí volby zůstaly zapovězeny a to je pro případnou znovuhratelnost rozhodně dobrá zpráva.