Risen

I když je mnoho questů mírumilovných, bez trochy bojování se to také neobejde. Zbraní je ve hře celkem pět typů (meč, sekera, hůl, luk a kuše) a s každou se musí zacházet trochu jinak. Kromě jejich kvality mají na výši způsobovaného zranění vliv i vlastnosti jako síla či obratnost a to opravdu nezanedbatelnou měrou, jak jsem záhy po navštívení svého prvního trenéra zjistil. Zlepšování postavy tu totiž neprobíhá automaticky - nejdříve je nutné najít konkrétního učitele, co se v daném oboru vyzná a teprve u něj jdou utratit bodíky získávané s každou novou úrovní. Seznam těchto NPC se naštěstí přehledně zapisuje do deníku, takže jsem neměl problém později vyhledat přesně toho, koho jsem zrovna potřeboval.

Boje samotné vyžadují jistý um a plně proniknout do jejich zákonitostí chvíli trvá. Nestvůry totiž útočí ve skupinách a snaží si hráče nadbíhat, aby se k němu dostaly ze strany nebo zezadu, kde je nejvíce zranitelný. Proto tu také moc nejde stát jen na jednom místě a nehýbat se, to je často zaručená cesta do hrobu. Ze začátku je možné s vybranou zbraní pouze sekat a blokovat, ale později přibudou i další možnosti, jak zaútočit. Pečlivé načasování je přitom základ a k úspěchu je nutné sledovat i pohyby nepřátel a patřičně na ně reagovat, jinak jde zvítězit jen stěží. Za sebe ale musím říct, že jsem se při těchto potyčkách nenudil, byť občas trvaly docela dlouho.

Krom boje tu hráč najde i jiné, nenásilné možnosti vyžití, jako je třeba páčení truhel, kování zbraní, těžba rudy, výroba šperků, sbírání bylinek, alchymie, psaní svitků, kradení, plížení se a mnoho dalšího. Milovníci domácích prací mohou dokonce zametat či řezat dříví. Místy jsem se až divil, co všechno si pro nás autoři přichystali. Většina těchto činností sice není úplně nezbytná, ale jejich užitečnost se také nezapře. Narazil jsem i na dvě „arény“, kde došlo k poměřování sil s několika tuhými protivníky a výsledkem byla celkem tučná odměna – jeden si prostě nemůže stěžovat, že by ve světě Risenu nebylo co dělat.

O magii toho zatím moc nepadlo, tak ji nakousnu nyní. Kouzla jsou ve hře dvojího druhu, útočná a pomocná. K těm prvně zmíněným jsem se zatím bohužel nedostal, jelikož jejich získání je podmíněno splněním řady questů po celém světě. O to víc jsem si ale užil těch druhých, které svým pojetím ovlivňují přímo hratelnost samotnou. Do této skupiny patří třeba telekineze, s jejíž pomocí jdou na dálku přesouvat předměty a mačkat páčky, či nautilus, jenž dokáže hlavního hrdinu zmenšit natolik, že se pak protáhne i malými škvírami ve zdi.

K dispozici je dále například odemykání zámků, levitace, udobřování lidí nebo zrychlení a tím tento výčet ani zdaleka nekončí. Důležité přitom je, že jdou sesílat i ze svitků, takže ani bojově zaměření hrdinové nepřijdou zkrátka. V některých situacích jsem byl navíc mile překvapen tím, že je hráč postaven před překážku, která jde zdolat jen kombinací několika těchto kouzel. Pak je nutné zapomenout na hrubou sílu a na chvíli do řešení zapojit i šedou kůru mozkovou, což se už v dnešních hrách tolik nevidí.

Grafika je na dnešní dobu celkem zdařilá a byť by se jistě našly lepší kousky, je rozhodně o co stát – obzvlášť, když okolní prostředí občas překypuje nevídaným detailem. Mnohem větší pestrost by si ale zasloužily obličeje postav, poněvadž jsem neustále narážel na ty samé tváře a jejich proporce se mi také nezdály úplně ideální. Hojně je využíváno i hloubky ostrosti, kdy se objekty mimo vaše zorné pole rozmazávají, což sice může na některých screenshotech působit trochu podivně, ale v pohybu to naštěstí vypadá skvěle. Odpůrce nahrávacích obrazovek pak zřejmě potěším, protože data se načítají průběžně a nic tak nebrání nerušenému zážitku z hraní, zvlášť, když je nadmíru plynulý.

Co se ozvučení týče, tak nadabované jsou kompletně všechny rozhovory a že jich je docela požehnaně. Prozatím jsem se musel spokojit s německým dabingem, který je opravdu zdařilý a skrytě doufám, že se mu ten anglický přinejmenším vyrovná – zvlášť, když se na něm podílí taková znělá jména jako John-Rhys Davies či Andy Serkis. Poklidná hudba na pozadí také neurazí a byť zas až tolik nevyniká, atmosféru dokresluje dokonale.

Po stránce hratelnosti bylo i v preview-verzi z konce července vše plně funkční a nenarazil jsem snad na jediný bug v questu, který by mi jej znemožňoval dokončit. Některé texty by sice ještě měly projít korekturou, hra mi párkrát spadla a se spouštěním jsem měl trochu problémy, ale to není nic, co by kvalitní betatest nedokázal odstranit. Důležité je hlavně to, že už nyní mě Risen dokázal přikovat k monitoru na hodně dlouho.

V našich končinách plná hra vychází 2. října a těšit se mohou i ti, kdo si rádi zahrají v rodném jazyce, jelikož na pulty prý dorazí rovnou s českými titulky. Po dlouhé době tak zas svítá naděje na pořádně hutné RPG, které nabízí spoustu možností a také svět, jehož obyvatelé v něm nejsou jen tak do počtu. Uvidíme, který ze dvou bratříčků nakonec vyjde z boje vítězně, ale faktem je, že si na Gothic 4 ještě nějaký ten čas počkáme. Troufám si proto tvrdit, že nestane-li se nic neočekávaného, bude mu Risen více než kvalitní náhradou.