Reportáž z GamesComu

Německý a největší evropský herní veletrh byl letos ve znamení změn. Tou nejmarkantnější byl přesun všeho z necelé tři hodiny vzdáleného Lipska, kde se minulé roky jmenoval Games Convention, až na druhý konec Německa do Kolína nad Rýnem, pod názvem GamesCom. Důvodem bylo málo hotelů v Lipsku a horší letecké spojení se světem. V řeči čísel to je z Prahy zhruba 700 km a minimálně sedm či spíše osm hodin v autě.

Přestože to vypadá, že cestám na otočku nadobro odzvonilo, zkusili jsme to letos přeci jenom risknout. Ujistění organizátora cesty, že řidič je zvyklý na noční přejezdy a že si přes den dá šlofíka, zabralo. Původně jsme se totiž GamesComu vůbec účastnit neměli, když Eurogamer.cz funguje teprve dva měsíce a měl zástupce na E3 v Los Angeles. Rozhodnutí přišlo až v průběhu srpna, s čímž se pojila řada organizačních komplikací na místě (viz níže).

Přátelé z distribuční společnosti Playman pronajali od Hasičského sboru vskutku masivní dodávku pro devět lidí (jedno místo zabírala cestovní lednička) a ve čtvrtek hodinu po půlnoci nás vyzvedli u KFC v Praze na Černém Mostě. Na cestu jsme se vydali ve složení Petr Ciesarík, Jirka Škrampal a samozřejmě moje maličkost.

Plni očekávání a trochu obav z velmi dlouhé cesty jsme nasedli do dodávky a vydali se směr Plzeň, Rozvadov a Německo. Na výstaviště jsme dorazili až chvilku po desáté hodině a kupodivu jsme neměli větší problémy ho najít. Informační tabule byly zkrátka všude, včetně těch digitálních, které ukazovaly aktuální stav jednotlivých parkovišť. Auto jsme nechali za "příjemných" 8 euro pod jedním ze silničních mostů a nabrali směr výstaviště, kam jsme se nechali svézt speciálním výstavním autobusem. Někdo by sice mohl říct, že byl narvaný k prasknutí, ale kdo někdy zažil cestu na Strahov Open Air, získá úplně jinou představu o tomto slovním spojení.

Pomalu se dostávám k další zásadní změně a tou je samotná veletržní budova v areálu Koelnmesse. Ta byla oproti té v Lipsku větší, prostornější a hlavně daleko lépe členěná. Přestože se zpočátku zdálo, že se nachodíme během prezentací dvakrát tolik kilometrů, opak byl pravdou. Namísto sice architektonicky zajímavého skleníku v Lipsku, který propojoval veškeré haly a prakticky nic podstatného v něm nebylo, tuto funkci zajišťoval v Kolíně daleko užší koridor. Velmi snadno se tak dalo přesouvat mezi jednotlivými halami či prostranstvími pod širým nebem, kde se nacházelo především občerstvení.

To byla další z věcí, která nebyla v Lipsku příliš domyšlená a něco rychlého k jídlu, aby tam běžný návštěvník pohledal. Za občerstvení si však kolínští obchodníci nechali řádně zaplatit. Tedy pokud bychom všechno striktně přepočítávali na koruny. Klobása vyšla zhruba na 3-4 eura (75-100 Kč), menší pizza na 4 eura (100 Kč) a cheesburger (ne ten od McDonaldu) na více jak 6 euro (150 Kč). Abychom se vůbec dostali do výše zmiňovaných hal a hlavně do business části, bylo nutné si nejprve vyzvednout naše novinářské akreditace.

Musely být zařízeny v několikaměsíčním předstihu (děkujeme za ně kolegům z německé pobočky EG!), a tak byly napsané na úplně někoho jiného - přeci jenom plánování cesty na poslední chvíli se ne vždy vyplatí. Už jsme si proto dopředu připravovali průpovídky pro pořadatele, jak je vlastně tohle možné. Nakonec jsme z toho vyváznuli snadno, hosteska nic nekontrolovala, vydala nám šňůrku na krk a zeptala se tak maximálně, jestli nechceme mapku výstaviště. Uff, to bylo o chlup. Sám jsem se později divil benevolenci hlídačů u pro veřejnost uzavřených částí výstaviště, kterým by prakticky stačilo ukázat místo akreditace průkazku na autobus s naprosto stejným efektem...

Se snadno získanou akreditací jsme se vydali do části určené pouze pro novináře a vystavovatele, kde na rozdíl od ostatních hal panoval relativní klid a mír. Jednotlivé budky vystavovatelů se rozkládaly ve dvou dvoupatrových halách. Oproti Lipsku bylo na všechno spousta místa, uličky byly prostorné a hlavně se člověk daleko snáze orientoval, což jsem o svém prvním ročníku Game Convention rozhodně říct nemohl...