Posel Smrti II

Jmenoval se Samuel Gordon. Menší muž s havraními vlasy, který se ze všeho nejvíce snažil objasnit podivné rituální vraždy kolem vesničky Willow Creek a ohromného sídla rodu Gordonů, zámku Black Mirror. Život mu před více než šesti lety vdechnul malý talentovaný tým Unknown Identity, dnes již známý coby součást Future Games, a hráči si z jejich hororově laděného příběhu odnesli nepříjemný pocit a zároveň ukojení i těch nejnáročnějších chutí. Byl poslem smrti a do světa hlásal teorii, že minulost je odvráceným zrcadlem duše. Ačkoliv odešel s krví na rukou a na závěr vykonal pochopitelné pokání, jeho nitro stále žije a stalo se záminkou pro vznik druhého dílu.

Posel Smrti II zdaleka nebyl tak vyhlížen, jak by se možná dle úspěchu jedničky z roku 2003 čekalo. Hlavní příčinou tohoto lehkého nezájmu byla změna studia, které se o pokračování oblíbené české hry postaralo. Z Prahy se značka přestěhovala na západ, konkrétně do Hannoveru, kde s ní pracovalo takřka neznámé studio Cranberry Productions. Ve výsledku to znamená, že Posel Smrti II není českou hrou, ale má jen tuzemské kořeny. Opustíme-li veškeré vlastenectví, máme před sebou pokračování vynikající detektivní adventury s jasnými prvky hororu a zároveň i dosti uzavřeným příběhem. Podařilo se německým nováčkům nemožné a vzkřísili duši Samuela Gordona?

V devadesátých letech se v malém městečku Biddeford v Maine setkáváme s vysokoškolákem Darrenem, hlavním hrdinou příběhu. Pochází z Bostonu a na východě Ameriky tráví prázdniny u své matky a vydělává si peníze brigádou v malém fotostudiu. Ve městě plném naštvaných křupanů se setkává s krásnou turistkou Angelinou, která do jeho života přinese zalíbení, ale také řadu podivuhodných událostí. Jeho matka je totiž po nešikovném uklouznutí převezena v bezvědomí do nemocnice a něžná Angelina má dost možná něco společného s vraždou jednoho z obyvatel městečka. Darrenovi se nudná dovolená postupně mění v neobyčejné dobrodružství, ve kterém na něj čeká řada svízelných situací a nezodpovězených otázek.

Možná vás tak trochu mate, co jakási vražda někde na západě Ameriky má společného s příběhem prvního dílu. Darren začne postupem času zjišťovat, že jeho matka, vražda i podivný chlápek, který je v patách jemu i Angelině, má něco společného s Willow Creek a zámkem Black Mirror, čili s místem, kde se před dvanácti lety udály ony hrozivé vraždy. Darren, jehož podoba se Samuelem je dosti nápadná, se tedy v průběhu hry vydá do Anglie a prošlápne si staré cestičky, po kterých kdysi Samuel Gordon chodil ve dne se zápisníkem a v noci s nožem v ruce.

Hned na úvod recenze musím autory pochválit, že toto navázání na příběh je možná jednou z nejlepších možností, jaké se jim během výroby nabízely. Hráčům tak předkládají dvě docela odlišná hrací prostředí, mající však zcela logický význam. V Biddefordu to, i přes skromnost městečka, žije. Slunce zde svítí, v růžové restauraci se prodávají pečené toasty, je zde nemocnice, policejní stanice, vetešnictví, fotoateliér či obchod se suvenýry. Postavy jsou barvité, najdeme zde slepého veterána, dobře naladěného doktora, příjemnou zdravotní sestru a další postavy, které řeší své malé problémy a žijí si celkem spokojený život. Willow Creek, ze kterého se stalo po sériových vraždách lákadlo pro turisty a třeba jeho staré sanatorium Ashburry bylo přestavěno na hotel, je však místo depresivních míst a depresivních postav. Nikdo odtud není kladnou postavou a u zbylých obyvatel převládá rezignace a znechucení.

Posel Smrti II je tedy hrou dvou odlišných polovin. Krátkým detektivním příběhem v Biddefordu hráče navnadí, aby jej pak zavedla na místa, důvěrně mu známá z prvního dílu. Na své si tedy přijdou fandové, kteří rádi poslouchali klavírní hudbu tetičky Eleanor na zámku ve Walesu, posedávali v hospodě ve Willow Creek a procházeli vřesoviště kolem panství Black Mirror. Nyní, dvanáct let po neblahých událostech, je vše zpustlé a je velice zábavné procházet známými místy, které za těch několik roků pozměnil neúprosný zub času. Záměrně nechci nastiňovat, o jaký druh příběhu se ve staré Anglii jedná, protože právě na častá překvapení pokračování sází. Ten střet okolí vesničky Willow Creek kdysi a dnes se mi velmi zamlouval a ačkoliv není příběh tak tajemný, jako byl v českém předchůdci, zvládli Cranberry Production nenásilně navázat na dějovou linii s grácií.

Jednou z hlavních předností Posla Smrti byly pestré a propracované postavy. Dovolím si tvrdit, že v druhém díle je postav tak dvakrát víc a je pravdou, že se s žádnou nedovedete nijak zvláště sžít. I Angelina, femme fetale příběhu, jen tak narychlo proletí celým dějem a vlastně jsem si ani nestihnul všimnout, jak se do ní Darren dokázal tak spěšně zamilovat. Navzdory tomu je však každý charakter něčím zapamatovatelný. Bobby z muzea ve Willow Creek je hloupý a má pomalé myšlení, Murray z hotelu je sebestředný parchant a i všechny další postavy mají své dokonale padnoucí místo v příběhu. Pamětníci se pak znovu rádi setkají s o dvanáct let starším Batesem, sluhou na Black Mirror, Victorií či Eleanor, starými šlechtičnami a dalšími lidmi, kteří onen krvavý masakr tenkrát přežili.