Nová generace interaktivních filmů

Žánr interaktivních filmů má pošramocenou reputaci a hráči na něj automaticky koukají skrz prsty. Není se čemu divit. V dobách, kdy interaktivní filmy vycházely, šlo většinou o podivné pokusy, kterým chyběla jak kvalitní hratelnost, tak zajímavý filmový námět. "Oblíbenost" interaktivních filmů dosáhla takového stádia, že přestaly vycházet úplně.

Až nedávno se tým Quantic Dream odvážil šlápnout do zapovězených vod hrou Heavy Rain. A překvapivě ukázal, že interaktivní filmy mohou fungovat, mohou být zábavné a mohou přinést silný zážitek. Přesto se hra střetává s předsudky a někteří ji za toto zařazení odsuzují. Největší fanoušci naopak za každou cenu obhajují, že o interaktivní film v žádném případě nejde. Jako by zařazení do tohoto žánru automaticky zcela vylučovalo kvalitu a zábavnost. A to i přes to, že výraz "Interaktivní film" je nepřesnějším popisem zážitku, který Heavy Rain divákovi poskytne. Čím to, že kdysi neúspěšný žánr najednou skvěle funguje? A můžeme tedy očekávat více podobných zážitků?

Technické zázemí

Hlavním důvodem, který umožnil zvednout kvalitu, je samozřejmě vývoj hardwaru. Interaktivní filmy nejsou v jádru špatný nápad. Ale předchozí počiny se o něj pokoušely předčasně. V dobách, kdy scházely potřebné technologie. Tento žánr lze vytvořit dvěma způsoby. A ani jeden tehdy nebyl možný.

Jednak můžete scény renderovat. Tento přístup poskytuje spoustu příležitostí k navýšení interaktivity. Ať už mnoho volitelných kamer nebo drobné úpravy scén pouhým přidáním a ubráním předmětů na pozadí podle předchozích akcí hráče. Ale film, kde hlavní postavy dosahují kvalit protivníků z Quake 1, synchronizace rtů spočívá v přeblikávání dvou kostičkovaných textur a v zásobě mají celá tři zacyklená gesta, asi nikoho nezaujme a nevtáhne do sebelepšího děje. Vytvořit takto kvalitní filmový zážitek, je zhola nemožné.

Druhou metodou jak dosáhnout interaktivního filmu je přehráváním předpřipravených filmečků. Výhodou je teoreticky neomezená kvalita obrazu. Filmečky mohou být nejen předrenderované nebo kreslené, ale i normálně hrané. Filmový zážitek je zajištěn. Ale za cenu obrovských nároků na množství dat. Vytvořit alespoň pětihodinový film, který půjde dohrát na pouhopouhé tři způsoby a bude mít trošku koukatelné rozlišení, bylo v dobách CD nosičů opět nemožné. Nemluvě o pokusech před Cdčky. Za krásný příklad těchto potíží lze uvést interaktivní film The X-Files Game prodávaný na šílených 7 discích.

Vytvořit v podobných podmínkách kvalitní interaktivní film byl nemožný úkol. A lehce připomíná současné pokusy a sliby o bezproblémovém rozchození služby OnLive na dnešním internetu.

Doba pokročila

Dnes jsou možnosti úplně někde jinde. Grafika renderovaná v reálném čase nepřipomíná reklamu na jednobarevné krabice. Naopak se na ingame obraz, vykouzlený v Crysis nebo Uncharted 2, dá koukat naprosto bez problémů. Pokročilé metody motion capture zvládají zachytit nejen veškerá potřebná gesta a pohyby, ale i jemnou mimiku.

Dnes tedy přestává být problém vytvořit plnohodnotné virtuální herce. Takové, kteří dokáží hrát očima, vyjadřovat emoce, zvládají dlouhé neopakující se animace a při tom vypadají jako lidské bytosti. A protože je vše renderované, lze hráči nabídnout mnohem více volnosti a interaktivity. Například přepínání pohledu z pěti kamer již nevyžaduje uložit stejnou scénu jako pět samostatných videí. Stejně tak lze hráči nabídnout pocit svobody občasným umožněním svobodné chůze po lokaci a zkoumáním předmětů. A hranice mezi hrou a interaktivním filmem se tak lehce stírají.

Heavy Rain je první vlaštovkou, která ukazuje, že to může opravdu velmi dobře fungovat. I když se dočkáte pasáží, kde postavu přímo ovládáte, drtivá většina hry spočívá ve sledování interaktivních animací. Buď akčnějších, kde pouze mačkáte naskakující tlačítka a ovlivňujete průběh přehrávaného filmečku. Nebo pomalejších, kde hlavní postavu ovládáte standardně, ale v prostředí okolo vás se odehrává předpřipravená animace, do které můžete vstupovat. I tak se při sledování velmi dobře bavíte a od závěrečných titulků odcházíte s pocitem, že to stálo za to. Samozřejmě je to z převážné části způsobeno kvalitním příběhem. Ale pokud je záměrem vytvořit filmový zážitek, stěží lze vyčítat, že samotná hratelnost by bez něj neuspěla. Hlavní je, že jako celek vše funguje.