NHL 2K10

Tím spíš zamrzí rozpaky nakousnuté v úvodu. Různých malých kiksů má hra víc, každý si přitom všimne něčeho jiného, respektive každého asi rozčílí jiná záležitost. Nejvíc to obecně schytává obrana, díky nevelkému zájmu o dění ve třetině. Beci nechodí moc k brankovišti, nejeví extra snahu dojet si pro volný puk a vůbec se chovají, jakoby se jich útočníci soupeře vůbec netýkali. Často před nimi uctivě couvají, příliš je nenapadají a hledí si spíš vlastní pozice dané herní strategií, než aby šli po kotouči. Doslova katastrofou jsou potom brejky a rychlé úniky, jež obránci celkově nestíhají pokrývat a když už se to povede, nemají je jak zastavit.

Nějakého háčku nebo vypíchnutí se prakticky nenadějete a většina akcí tak končí ukázkovým zakončením. Při něm zase kdovíjak nezáří brankaři, jelikož se na můj vkus nechají až příliš často nachytat na kdejakou kličku. Ne že by snad byli vyloženě hloupí, rozhodně mají své světlé chvilky a dokážou překvapit. Mnohokrát ale v negativním smyslu slova, když je třeba lákají puky bez dozoru, po nichž rádi skáčí, snaží se je vypíchnout, odstrčit… což sice je chvályhodné, nebýt v tu chvíli zcela odkryté branky. Po takových akcích agilního gólmana jsem inkasoval hned několikrát. Negativně lze mnohdy vnímat i laciné góly po střelách, které brankář vidí a měl by je chytat, pakliže mu nikdo necloní. Počítač ale naneštěstí pravidelně skóruje zvlášť z kruhů, čemuž se pokaždé strážce svatyně jen hrozně diví.

Já naproti tomu kroutil hlavou při přesilovkách, protože brankáři absolutně nepodporují útok. Zapomeňte že by chodili pro vyhozené puky za branku a poslali je hned na modrou, kdepak, oni jen sledují lopotící se obránce. Suma sumárum, gólmani nejsou vyloženě špatní, konečně umí řadu pohybů, o kterých se kolegům z NHL 10 ani nezdá. Jejich výkony jsou ale mnohdy s otazníkem a ve skutečném světě by už fandové asi apelovali na trenéra, ať ty zoufalce příště nestaví. A prakticky stejně je na tom i umělá inteligence ve hře. Někdy se divíte co všechno dokáže a jak reálně se v rámci možností chová, abyste o chvíli později jen nechápavě sledovali velmi bizarní situace a nahonem zachraňovali něco za kolegy. Přiznávám ale, že s odehranými zápasy se situace mírně zlepšuje – jednak si na AI pomalu zvykáte a víte už co čekat, a svoje dělají i úpravy posuvníků.

Čemu naopak nelze mnoho vytknout, je technické zpracování a především grafika. Úchvatné jsou znovu hlavně všechny arény, vymodelované takřka dokonale, včetně sympaticky působících diváků. Upraveny byly modely hráčů (už nevypadají jako hubení junioři), u brankářů je ale stále na čem pracovat, protože s velkou helmou a chrániči na titěrném těle působí pořád lehce disproporčně. Menší rýpnutí zaslouží obličeje, většinou sice hned poznáte o jakého hokejistu se jedná a podobní si určitě jsou, na druhou stranu iluze kůže není moc přesvědčivá (vloni jsem použil srovnání s gumáky) a všichni působí nějak příliš mladě. Tradičně precizní jsou i animace, motion-capture se prostě nezapře, tradičně neuspokojivé jsou však zase některé přechody mezi nimi.

Přepnete-li pohled na televizní kameru, NHL 2K10 už je opravdu velmi blízko skutečnému přenosu, škoda proto občas váznoucího navazování animací. Hodně povedená je však vlastní prezentace a televizní pojetí zápasů. Nástupu hráčů k utkání předchází parádní intro, doprovodná světelná a laserová show, TV grafika i přivítání komentátorů. Těmi jsou také letos Randy Hahn a Drew Remenda, o přestávkách hru nadále rekapituluje kolega reportér a nechybí ani zpravodaj ze střídačky. Ten dostává prostor na rozhovor s trenérem a přináší aktuální názory z lavičky. Perfektní servis neustává ani po zápase, kdy kromě statistik, rozboru střelby či sestřihu nejlepších akcí, jsou k dispozici i fotografie a momentky z utkání, nebo představení trojice hvězd.

Naneštěstí vše zmíněné ostře kontrastuje s vlastní hrou, v jejímž přerušení se veškerá televizní atmosféra vytrácí. Před vhazováním můžete sledovat maximálně jak hráči střídají nebo se rovnají na buly a to vážně není moc zábavné. Režie nikdy neukáže předchozí akce, velké šance, ani nezopakuje góly. Neuvidíte ani statistiky nebo vizitky hráčů a mlčí též komentátoři. Nezmíní žádná historická fakta či zajímavost o hráči. Výjimkou je snad jen vylučování, bohužel tady je zase v hlavní roli pouze rozhodčí, o opakovačce faulu si nechte zdát. Alespoň že po gólech nabídne režisér pohled několika kamer, k dokonalosti je ale daleko - titulek zcela ignoruje asistenty, kdo na branku přihrál zjistíte až o přestávce.

Úplně chybí oslavy hattricku, oproti loňsku ovšem střelci branek projevují větší emoce, více se radují a padají si do náručí. Nově je tu také obraz v obraze, všímající si hříšníků, co si právě odpykali svůj trest, nebo střídajících obránců. Tyhle vložené animace ale působí spíš rušivě. Z maličkostí které potěší, jmenujme třeba kvarteto rozhodčích, kteří se nikterak nepletou pod nohy a zvláštnosti spojené se zápasy play-off, jako rostoucí vousy hokejistů, případně led vyšperkovaný logy a nabuzené hlediště. Inu prezentace je stejně jako hra poněkud rozpačitá, chvílemi evokuje opravdový zápas NHL, aby se rázem změnila v nudný spořič obrazovky, ukazující hráče popojíždějícího k bodu pro vhazování.