NHL 2K10

Chybět nemůže ani populární jízda na rolbě mezi třetinami a žehlení ledu, tréninkový mód spojený s výukou ovládání, potažmo trestná střílení – vše dostupné přímo v hlavním menu. Co se herních módů týče, tvoří je naprostá klasika v podobě rychlého zápasu, kompletní sezóny (včetně franchise varianty na pokračování a se správou klubu) a režimu Playoffs. Ten skrývá jak plně konfigurovatelné vyřazovací boje o Stanleyův pohár, tak i modifikaci v podobě turnaje, což se v letošní olympijské sezóně určitě hodí. Jako červená nit se celou hrou vine i všudypřítomný multiplayer - nejen že má vlastní obligátní položky a módy, ale snad v kterémkoliv single-režimu vidíte kdo z přátel je zrovna online a kdykoliv ho také můžete do hry zapojit, ať už v coop či versus klání.

Ale zpátky na ledovou plochu. Krom toho že nás vývojáři překvapili odlišnou hratelností, připravili také několik zajímavých novinek - třeba takové přihrávky. Pro rychlou kombinaci už není zapotřebí neustále příslušná tlačítka mačkat, stačí naopak čudlík přidržet a hráči si posílají puk z hokejky na hokejku automaticky. Jakmile ho jeden zpracuje na čepeli, přihraje ihned dál vybraným směrem… což podpoří a zrychlí kombinační hru. Je asi zbytečné dlouze popisovat, jak se tato inovace projeví v zápase a jak potom vypadá skutečný zámek při přesilovce. Kupodivu není nutné obávat se nějaké proměny na arkádu, jelikož tento systém přihrávek zaručuje, že pasy jsou s postupem času méně přesné a klesá i rychlost puku. Každé zpracování stojí nějaký čas a je-li přihrávka obtížná, ztrácí souhra na dynamičnosti.

S popsanou inovací úzce souvisí i druhy přihrávek. V NHL 2K10 si totiž hráči sami volí, pošlou-li puk po ledě nebo vzduchem. Autoři to vysvětlují tím způsobem, že borci hrající NHL jsou na takové úrovni a natolik profíci, že podobné drobnosti prakticky neřeší. Když chtějí přihrát, jednoduše přihrají a bude-li to žabka která přeskočí čepel hole bránícího protivníka, nebo půjde-li kotouč na plocho po ledě, se děje vlastně mimochodem. O úspěchu a neúspěchu takového pasu, rozhoduje pochopitelně jen konkrétní situace a dovednost hokejisty. Jinak přihrává vyhlášený technik a jinak s prominutím kopyto ze čtvrté řady, co má za úkol hru hlavně bořit a znepříjemňovat život hráčům soupeře.

Inovace postihla také hru jeden na jednoho. Zapomeňte na NHL 2K9, jíž mnozí v tomhle ohledu kritizovali, 2K10 řeší kličky přes obránce či přímo před gólmanem trochu jinak. Za pomoci levého shiftu a pravé analogové páčky (potažmo tlačítek) teď vyškolíte protivníka některou z nahraných parádiček a znovu, tyhle pohyby mohou použít naprosto všichni. Méně nadaní hokejisté však bez záruky a s vidinou, že o puk možná přijdou. Naproti tomu vyhlášené hvězdy samozřejmě nemají s kontrolou kotouče potíže a vůbec toho zvládají o trochu víc, čímž se pomalu dostáváme k takzvaným Ovi moves. 2K Sports letos při nahrávání motion-capture dat spolupracovali s Alexem Ovečkinem, vyhlášeným ruským ostrostřelcem, jenž jim při sběru dat předvedl nejednu ze svých specialit.

V zápase pak tyhle finty můžete používat při zakončení a podle toho jak je ten který hráč kreativní a šikovný, se buď dílo podaří… a nebo také ne. Zdejší borci umí pomalé i rychlé blafáky, dokáží skórovat na jistotu nebo patřičně efektně pro diváky, ale vždy jen v návaznosti na to, jak se rozhodnete a kolik prostoru i času na danou akci zbývá. Jste-li před brankovištěm osamoceni a nikým neobtěžováni, dá se čekat pohyb aspirující na nejvyšší příčky hitparád a málem na gól měsíce. Pokud naopak není času nazbyt a dva kroky od vás už supí rozjetý obránce, spokojí se hráč patrně jen se standardním blafákem a zakončí třeba bezpečně pod víko.

Nově letos přibylo i nadzvedávání hokejek. S podobným obranným prvkem vyrukovali nedávno EA Sports, pojetí 2K Sports je však trochu jiné a sofistikovanější. Zatímco u konkurence se stačilo „tak nějak“ postavit a soupeři puk v podstatě automaticky odebrat, tady existují hned desítky možností, jak celá akce proběhne a jak skončí. Pokud už se obránce dostane nadosah hráči s pukem a tento se mu pokusí nadzvednutím hole odebrat, může minout, hokejky po sobě mohou sklouznout, může puk hned získat ale i zasáhnout třeba jen bruslí, nechtěně ho odkopnout či naopak přistrčit na svoji čepel… variant je zkrátka spousta a pokaždé záleží na několika faktorech, včetně vyhodnocení pozice všech zúčastněných.

Celkově vzato, hra je vůbec dost kontaktní a předvádí hokej plný střetů a bodyčeků. Těmi to ale zdaleka nekončí, prostoru na ledě totiž není příliš a v jednom kuse vám někdo cloní, brání a napadá, takže utkání je plné nepřesností, strkanic, ztrát puků i rovnováhy. Někdy hráči střety zvládnou a ustojí, jindy padnou na kolena, k vidění je také řada pádů z vyloženého podklouznutí. Co dodat, vypadá to všechno velice realisticky, takhle to prostě ve skutečném hokeji chodí. A jestli něco snese vzdálené srovnání, je to paradoxně konkurenční hit od EA Sports. Nikoliv však NHL ale FIFA 10, jejíž kolizní engine a fotbalisti přetlačující se rameny, v jednom kuse všelijak se strkající a pošťuchující, také přidává na zážitku, opravdovosti a uvěřitelnosti.