LittleBigPlanet 2

LittleBigPlanet byla a stále je hrou nekonečných možností. Jde něco takového možno nafouknout do ještě větší nekonečnosti? Beta druhého dílu ukazuje, že lze. A to znatelně.

Ochutnávka LittleBigPlanet 2 mi bohužel nabídla jen letmé nakouknutí do chystané singleplayer kampaně. Proto se o ní lze zmínit jen letmo, protože tři plnohodnotné úrovně a dvě verze jedné primitivní minihry mnoho neukázaly. Oficiální úrovně nápaditostí příliš nehýří. Buď se tvůrci chtějí záměrně držet osvědčené hopsací hratelnosti, nebo si nechávají hlavní esa v rukávu a překvapí až v plné verzi.

Ukázaný útěk z havarující vesmírné lodi, vysvobozování uvězněných pidihadráků a šplhání na věž pomocí vystřelovacích háků a trampolín nikomu dech nevyrazí. I když tyto úrovně představily pár novinek jako Batmanovo přitahovadlo a polofunkční herní automaty, tak jádro hratelnosti se od jedničky v zásadě nezměnilo.

V čem se naopak dalo vyřádit a zaslouží poklonu, jsou možnosti komunitních funkcí. Hlavní roli hrají nové funkce editoru. Vzhledem k plánované zpětné kompatibilitě s prvním dílem zde fungují všechny staré známé funkce. Dokonce si lze naimportovat všechny předměty vytvořené v jedničce a nadále je používat. Oblíbená vozítka, pasti a protivníky nebude třeba vytvářet pracně znovu.

První díl se zaměřoval na hrátky s fyzikou a i komplikované herní mechanismy jako kalkulačka, tetris nebo tic-tac-toe piškvorky se někde na pozadí počítaly pomocí táhel, pístů a rotujících kotoučů s magnetickými senzory. Druhý díl se mnohem více zaměřuje na abstraktní předměty a funkce. Takže namísto pouhých fyzikálních hrátek si již můžete doslova naprogramovat vlastní pravidla. A to tak, že všechna přepínadla zůstanou skrytá.

První z novinek jsou modifikátory vlastností jednotlivých objektů, které lze samozřejmě aktivovat spínačem, nebo signálem z libovolného zdroje. Pomocí těchto neviditelných nálepek lze například hýbat předmětem. A to i mezi jednotlivými 2D plochami. Můžete předmětu měnit fyzikální vlastnosti nebo směr kterým se natáčí. Lze tak předmětem otáčet za hráčem či určitým jiným předmětem, mířit špicí předmětu směrem, kterým se pohybuje, nebo dokonce směrování navázat na páčky na gamepadu. Jinými nálepkami není problém upravit celé herní prostředí od gravitace a vody, až po nasvětlení scény.

Osobně bych za nejužitečnější novinku označil logické operátory. Ať už připojíte dráty odkudkoliv, třeba z pák a spínačů, lze je prohnat přes jednoduché AND, OR, XOR, NOT operátory a snadno zpracovat komplikovanou podmínku. Do celého obvodu lze zapojit i časovače, počítadla a dokonce generátory náhodných signálů.

Abyste si složitým obvodem nezaflákali půlku herní plochy, editor obsahuje předmět zvaný mikročip. Na ten lze naplácat kolik logických operací chcete a potom jej celý minimalizovat tak, že nezabírá žádné místo. A pokud se začnete ve všem ztrácet, lze si výtvor polepit lístečky s poznámkami.

Jednotlivé funkce vypadají na první pohled jako prkotiny. Ale právě v jejich primitivnosti spočívá zároveň jejich největší síla. K dispozici tu máte všechny základní funkce, které právě pohánějí procesor vašeho PC. Je jen otázkou, jak komplexní obvody ve hře hráči vytvoří. Ale možnosti pro teoretickou tvorbu programovatelných procesorů v editoru jsou. A kalkulačka, která v prvním díle zabírala desítky obrazovek, zde může zabrat 1x1 cm a přitom podporovat více funkcí.