LEGO Indiana Jones 2

S oznámením druhého dobrodružství Indiana Jonese ve světě LEGO kostiček, leckdo možná očekával, že bude zcela věnováno čtvrtému filmu, tedy Království křišťálové lebky. Původní trilogii přece kompletně vyčerpal loňský titul The Original Adventures, řeklo by se. Taková úvaha by však byla mylná, konečně mnohé naznačuje obrázek na obalu aktuální hry, pojmenované jako LEGO Indiana Jones 2: The Adventure Continues. Indy na něm sice sviští se svým bičem a lebkou v ruce, nicméně přehlédnout nelze ani výjevy z předchozích filmů, jako obří valící se balvan, či scénu s důlními vozíky.

Ačkoliv se druhý LEGO Indy skutečně z velké části soustředí na výpravu do Jižní Ameriky, za tajemstvím magické křišťálové lebky, tvůrci se znovu vracejí i k předchozí trojici filmů, když předkládají hráčům pasáže doposud neviděné, či alespoň radikálně přepracované a trochu jinak pojaté. Proto pokud by vám někdo vyprávěl cosi o recyklaci a znovu servírovaných levelech… patrně o tom zase tak moc neví a obě hry viděl sotva z rychlíku. Ostatně podtitul The Adventure Continues nemohl být výstižnější, nová hra tu původní skvěle doplňuje a pakliže už nabízí stejné útržky filmů, děje se tak povětšinou v dosti bláznivém až parodickém stylu.

Je předpokládám zbytečné dlouze vysvětlovat, v čem tkví kouzlo a síla LEGO her, nebo proč jsou všechny tituly od britských Traveller's Tales tak úspěšné. Tihle plošinovkoví specialisti prostě jen přeřadili na vyšší rychlostní stupeň, když se spolčili s výrobcem populárních stavebnic, a ať už to byla dvojice LEGO Star Wars titulů, první Indiana Jones nebo komiksový Batman, návyková hratelnost a neutuchající zábava byla pokaždé zaručena již předem. Osvětlování herních principů by tak bylo jen nošením dříví do lesa, potažmo sypáním dalších plastových kostiček na hromadu.

Přesto nový Indy navazuje přesně tam kde minule skončil a jestli jste v kůži chrabrého archeologa byli už vloni, či snad předtím okusili jeho netopýřího kolegu, respektive rytíře řádu Jedi, budete tu jako doma. LEGO Indiana Jones sází opět na jednoduchý koncept plný plošinek a bitek s nepřáteli, s puzzly, hlavolamy a nefunkčními mechanismy rozesetými doslova na každém kroku. Pro úspěšné zdolání všech nástrah je samozřejmě naprosto nezbytná kooperace všech zúčastněných charakterů, protože v duchu slov pana Wericha, ten dělá to a ten zas tohle.

V hlavní roli úřaduje pochopitelně Indy a jeho bič, parťáci se pak mění scénu od scény a s nimi i jejich schopnosti. Někdo disponuje francouzákem a hodí se na opravy vozidel a strojů, jiný má střelnou zbraň, další ovládá šavli a umí ji i házet, jsou tu též borci s kopím, granáty a bazookou. Kromě výbavy však rozhodují i tělesné dispozice, dovednosti a vzezření. Dámy třeba dokáží vyskočit do míst, kam se ani věčně mladý Indy nevyškrábe, taťka Henry Jones zase rozluští starobylé nápisy, no a je-li třeba něco otevřít nebo se někam dostat, může se hodit vojenská uniforma a turban na hlavě.

Na herním pojetí se zkrátka nezměnilo takřka nic a je to myslím jen dobře. Ostatně proč měnit něco, co bezchybně funguje už od prvních LEGO Star Wars? Druhý Indy tak přináší jen lehkou obměnu danou novým filmem, jakož i pár drobných vylepšení, jež vylepšují hratelnost a celkové vyznění. Doktor Jones kupříkladu ještě zdokonalil svoji práci s bičem a kromě překonávání bezedných propastí, podávání si nepřátel a předmětů na větší vzdálenosti, teď umí své protivníky i spoutat. A tahle záležitost tu není jen pro efekt, vězně potom za sebou může tahat, hodit si je na rameno a dopravit kam je třeba. Což se může hodit v případech, je-li záhodno zatížit nějakou tu plošinku nebo spínač.

Tvůrci vyřešili i mírně problematické míření při střelbě nebo vrhání čehokoliv. Dříve bylo vážně otravné pálit z bazooky nazdařbůh, občas tak někoho zranit, občas trefit něco jiného a podobně. Nyní se proto objevuje malý zaměřovač a stejně tak se hlásí také cílová oblast. Vržená kopí, letící kulky i rotující ostrá šavle tedy pokaždé bezpečně dorazí na místa určení. Mnohem více bylo do hry zapojeno okolí, objektů které se dají sebrat a po někom mrštit znatelně přibylo. A nejde jen o scénu z baru a židle létající vzduchem, ale kupříkladu i o lahve s vodou, vhodné pro hašení požárů a nebezpečných plamenů, ohrožujících naše hrdiny.

Znatelně více je také různých aut, náklaďáků a přibližovadel obecně. Nejde přitom pokaždé vyloženě o vozidla v pravém slova smyslu, jelikož mezi ovladatelné vehikly se řadí též sněžný skůtr, tank, různé motorky… kočírovat lze dokonce i rikšu, malou plachetnici, gondolu, motorové čluny všech typů a ponorku. Liduprázdné nezůstává pochopitelně ani nebe, LEGO panáčci to umí stejně dobře s malým letadlem jako s tryskáčem, nezaleknou se ani obří vzducholodi a bez problémů si rozumí také s veškerými zvířátky od slonů, přes koně až po velbloudy. Radost z obsáhlého a pestrého „vozového“ parku bohužel kazí skutečnost, že na ne zrovna příjemné ovládání (kritizované už minule) nikdo ani nesáhnul a tvůrcům podle všeho nepřipadá ani trochu nepraktické.

Ať už se snažíte řídit cokoliv, neexistuje zde nic jako pomyslný plyn a brzda, ovladač rozeznává vždy jen světové strany. Rádi byste vyrazili na západ? Vychylte páčku vlevo. Spletli jste se a chtěli jste na východ? Pohněte kloboučkem doprava, autíčko se začne samo otáčet a hned tam vyrazí. Netvrdím, že se na podobný systém nedá zvyknout, problémem je ona automatika při otáčení a směrování, jakož i velká neposednost některých strojů. Zvlášť motorky nebo jeepy jsou hodně rychlé a zběsilé, jezdit s nimi pomalu, pečlivě a s citem je takřka nemožné. Obecně čím větší a těžší vozidlo je (kamion, tank či slon) tím rozvážněji a lépe se řídí. Naopak ukočírovat něco s vysokým a odpruženým podvozkem je neskutečné martyrium, perné jsou i rychlé motocykly.