Heavy Rain

Bezmyšlenkové a pohotové mačkání tlačítek, která naskočí na obrazovce, se nazývá Quick Time Events. Pro některé nenáviděná součást novějších her, považovaná za berličku, jak z videosekvencí udělat hratelnost. Jiným je to fuk. Ale málokdo je z nich nadšený a považuje zběsilé datlování do křížku jako vrchol hratelnosti. Jak tedy dopadla hra, která je na tom téměř celá založená? Hra, kterou nelze prohrát? Hra, kde prý příběh vytváříte sami?

Heavy Rain staví na kvalitním příběhu. Což je pro recenzování maličko problém. Mnozí hráči si jej chtějí nechat jako překvapení, ale recenze bez rozebrání nejklíčovější vlastnosti hry by nebyla kompletní. V úvodu se tedy budu věnovat této nejdůležitější části. Ale vynechám jakékoliv důležité informace a rozuzlení ani nenaznačím. Dozvíte se základní charakteristiky hlavních postav a celkové pojetí příběhu. Kdo nemá zájem, nechť přeskočí ke třetímu obrázku.

Během hry dostanete na starost čtyři hlavní postavy. Architekt Ethan Mars ztratil před dvěma lety syna. Skončil jako nešťastná troska a jeho druhý syn se se stal novou obětí Origami zabijáka. Ethan je tedy odhodlán udělat naprosto vše pro jeho záchranu. Do dění vstupuje novinářka Madison Paige, která vycítí materiál pro kvalitní článek a začne do celé situace vrtat. Protože vrah řádí úspěšně již několik let a policie je stále bezradná, přijíždí na pomoc mladičký FBI agent Norman Jayden, jehož high-tech hračky by záviděl i James Bond. A v neposlední řadě je vrahovi v patách Scott Shelby. Férové nezkorumpované soukromé očko najaté rodinami obětí.

Příběh má trošku pomalejší rozjezd, což je super při prvním hraní, kdy se důkladně seznámíte s každou postavou. Věřím, že začátek při opakovaném hraní zřejmě hodně lidí omrzí. Ale zhruba v půlce nabere děj skvělé tempo a díky tomu tak před scénáristou smekám. Je to pecka. A čistě z hlediska příběhu jde o jeden z nejlepších psycho-thrillerů, který jsem kdy viděl. Hrdě se může stavět vedle klasik jako Mlčení jehňátek nebo Sedm. A nezapře jistou inspiraci sérií Saw.

Děj má vše, co si hráč může přát. Je zhruba od té půle napínavý až do konce. Celou dobu si nejste jistí, kdo přesně je vrah, i když neustále podezříváte hned několik postav. Finální rozřešení je překvapivé. Vrah je divákovi odhalen zajímavou, nenápadně začínající scénou. Vše je navíc dobře promyšlené a svázané. Motiv k vraždám, jejich provedení, i jakou roli hrají origami a hustý déšť. Nejedná se o žádnou béčkovou slátaninu a hru doporučuji, i když byste ji brali pouze jako film na jedno zhlédnutí. Za zkouknutí určitě stojí.

Moc mě potěšilo celkové pojetí a zasazení příběhu. Autoři tentokrát stáli nohama pevně na zemi a vyhnuli se šíleným nesmyslům jako ve svém předchozím počinu Fahrenheit. Konečně žádná spása světa, létající indiáni, nadpřirozené jevy a nic podobného. Je tu sice pár cool sci-fi prvků v podobě Normanových hraček, ale ty slouží pouze pro zpestření hratelnosti. Hlavní zápletku neovlivňují. Jediné co mě zarazilo, je jedna zcela nevysvětlená záhadná událost, která nejde přehlédnout a všem hráčům bude zřejmě hlodat hlavou. Že bychom se vysvětlení dočkali až za další peníz v DLC?

Hratelnost i ovládání Heavy Rain je těžké k čemukoliv přirovnat. Velice často musíte mačkat tlačítka tak, jak naskakují na obrazovce. Podobně jako některé bojové sekvence v Heavenly Sword nebo v sérii God of War. Přesto je zde několik změn. Mačkacích sekvencí existuje několik druhů a ne všechny jsou časově omezeny. V některých musíte na ovladači postupně zmáčknout a držet několik tlačítek. Jejich rozložení vždy odpovídá obtížnosti situace. Pokud máte někoho zvednout, stačí postupně zmáčknout R1+L1+X a jste za vodou.

Pokud se ocitnete v náročné situaci, pořádně si zamotáte i pět prstů najednou. Jiné naopak vyžadují opatrné pomalé pohyby pravou páčkou při jemných činnostech. Ostatní lze zvládnout pouhým jedním pohybem v případě, že chcete provést jednoduchou akci. Pohyb páčkou nahoru například může otevřít okno. Pohyb dolů položit nesený předmět. Do mnoha z nich je i zahrnuto používání pohybového senzoru v ovladači. Takže třepání a klepání celým Dualshockem je v Heavy Rain na denním pořádku.

Od běžných mačkacích sekvencí v konkurenčních hrách se liší i tím, že je nelze pokazit. Ty jednodušší můžete vždy zopakovat. Ty časově omezené vyvolají vždy jinou reakci, pokud tlačítko zmáčknete a pokud ne. Nikdy se nedočkáte černé obrazovky a potřeby nahrát starší pozici. Hra dění buď sama uvede do plánovaných kolejí anebo přizpůsobí budoucí dění vaší chybě. Pokud tedy některé z vašich postav zemřou, hra nekončí, pouze pokračuje směrem k jinému plnohodnotnému konci.

Nemusíte se ovšem bát zásadních chyb vaší nepozorností. Systém vám vždy několik chyb odpustí a k závažnému zlomu, kdy se například celý souboj považuje za neúspěšný, dojde až po několika vašich chybách. Životy hlavních postav tu nezáleží na stisku jediného tlačítka v jednom kritickém okamžiku. U ovládání mi bohužel moc nesedlo samotné chození po lokacích. Je řešeno netradičním dvouhmatem. Tlačítko R2 zajišťuje chůzi rovně a levá páčka mění směr. Po celou dobu hraní jsem se cítil jako u nepovedených konverzí konzolových her na PC. Je to použitelné a hratelné, ale není to ono.

U přesunů mi chyběla i možnost běhat. V některých zdlouhavějších scénách by určitě pomohla. Chůzi si ovšem můžete ukrátit posloucháním myšlenek hlavní postavy a podle nich zjistit, co se od vás očekává. Zákysy tedy nehrozí ani při největší nepozornosti. Rozhodně nečekejte obdobu či redefinici klasických adventur. Heavy Rain nenabízí žádný inventář. Ani kombinování předmětů. Ani svobodné přesouvání mezi několika lokacemi. Vždy jste drženi na jednom místě a nuceni provést či pokazit několik zřetelně vyznačených akcí.