Skip to main content

Heavy Rain

Tahle hra bolí.

Následuje poměrně bolestná kapitola - otec a syn: Ethan a Shaun v dětském parku. Podle vašich voleb se můžete od Shauna dozvědět o jeho problémech ve škole, nechuti se kamarádit s ostatními dětmi a celkovém propadání úzkosti. Můžete se pokusit Shauna roztpýlit – o jeho náladě rozhodne váš úspěch při hraní na prolézačkách a atrakcích v parku.

Také jej můžete naučit házet bumerang. Zdá se, že hra zde do určité míry tlačí na to, abyste alespoň v některé aktivitě uspěli a Shaun se alespoň jednou usmál. Tak nebo onak vás v závěru přemluví, abyste mu koupili jízdenku na motorový kolotoč. A zde nastane jeden z oněch Ethanových výpadků.

V dalším dějství s Ethanem tak tak uskočíte tiráku a zjistíte, že stojíte pozdě večer uprostřed nějaké silnice kdesi ve městě. Ethan se samozřejmě vyděsí a co nejrychleji se rozběhne zpátky do parku. Tam ovšem není ani živáčka. Běžíte tedy domů a divoce prohlížíte všechny místnosti bytu. Zoufalé volání Shaunova jména ale zůstává bez odezvy. Vaše nejhorší obavy se naplnily: neuhlídali jste ani svého zbývajícího syna.

Příští dějství v kůži Normana vypráví o jeho příchodu na místní policejní stanici, kde má zůstat a spolupracovat na vyřešení případu. Po krátkém rozhovoru s ředitelem policie (a vtipné minihře se zavazováním kravaty) se můžete pobavit s novými kolegy, zajít si poslechnout shrnutí aktuálních faktů na tiskovou konferenci nebo se zabydlet ve své nové dočasné kanceláři. To je obzvláště působivá pasáž, jelikož špinavou místnost bez oken Norman pomocí ARI promění v povrch Marsu nebo podzimní les (záleží na vaší volbě). V tomto virtuálním prostředí pak můžete pečlivě zkoumat dosavadní stopy a informace o vraždách, přičemž sestavíte základní profil pachatele.

Následuje ale nepříjemný abstitenční výbuch, kdy se Norman celý roztřese a řeší, zda si vzít drogu nebo ne. Zmíní přitom, že pokud mu na drogu přijdou, bude z případu odvolán. Volba je na vás. Působivým přechodem v rámci stejného dějství dorazí na stanici Ethan nahlásit zmizení svého syna (policisté po vás budou chtít popis Shaunova oblečení, kromě jiného). Zajímalo by mne, jak se správná volba v dalším příběhu odrazí. Dorazí také jeho bývalá žena a následuje srdceryvná vyčítavá scéna.

Desáté dějství je návratem ke Scottovi, který zajde do Hassanova krámku, aby si promluvil s jeho majitelem – dalším z rodičů obětí. Hassan ovšem nemá na rozhovor moc náladu. Následuje přepadení krámu ozbrojeným zlodějem, na které může Scott reagovat omráčením útočníka nebo složitým rozmluvením jeho záměru (spousta dialogových voleb). Tato sekvence je poměrně proslulé demo, které nejspíš už většina z vás viděla. Pokud prodavači pomůžete, dá vám nakonec za odměnu papírovou krabici, kterou mu zanechal vrah jeho syna. Další klíč pro Scotta.

Poslední dějství, které novinářská preview verze hry obsahovala, představilo čtvrtou hratelnou postavu, ačkoliv jsem se o ní vlastně dozvěděl velmi málo. Novinářka Madison Paige se probudila v noci na pohovce ve svém prostorném bytě. Následovala pasáž ve sprše, kde bylo na mne, abych ji svléknul (hra ukazuje plnou nahotu zcela bez cenzury) a jak dlouho ve sprše zůstala. Po následovném ulehnutí na lože ji ale vzbudily podezřelé zvuky: v bytě je zloděj. Následuje rychlá volba mezi skočením po telefonu nebo ke dveřím z bytu a pak už se strhne divoká akční sekvence, kdy se mě dvojice zlodějů snažila chytnout a znásilnit nebo zabít. Tak nebo onak, sekvence skončí špatně – a hlavní hrdinka se probudí ze sna. Copak asi takhle novinářka píše, že má takové sny?

Výsledný zážitek z hraní byl překvapivě silný: cítil jsem se tak vtažen do příběhu a mezi jeho protagonisty, jak se mi to už hodně dlouho u žádné hry nestalo. Mohou za to především napínavá detektivní zápletka a silné emoce, kterými hra přetéká. Jako kdyby někdo zkřížil Agathu Christie s Flower, takový byl můj pocit z hraní Heavy Rain. Pokud patříte mezi vnímavější hráče a chcete něco opravdu dospělého, obsahově i výrazově, tahle ponurá jízda bude pro vás. Na druhou stranu, bolavost hry může být pro někoho až příliš: rozhodně nejde o nějaké jednoduché odreagování. Nejhorší věc na světě je pohled na smutné dítě, nebo dokonce dítě, kterému někdo ublížil či ubližuje.

Read this next