Halo: Reach
Návrat na úplný začátek.
Vysvětlovat lidem, kteří nemají rádi Halo, v čem tkví kouzlo této série, by asi bylo naprosto marné. Je to jako snažit se přesvědčit zarytého vegetariána, aby si dal pořádný hovězí steak. Kdo dodnes neodhalil kouzlo této série, ten jej neodhalí ani v nejnovějším pokračování s podtitulem Reach. V jeho podobě totiž dostanete klasickou „Halo" hratelnost se vším všudy, co k ní patří. A dokonce budete mít pocit, že se v několika ohledech vracíte k prvnímu dílu. Tím nemyslím tolik proklínané opakování stále stejných koridorů, ale spíše pozitivní věci typu povědomého zpracování samotné planety.
Příběh Halo Reach se vrací na začátek celé série a postaví vás do role mladého vojáka Noble týmu, který tvoří zjednodušené verze jednotek Spartan. Master Chief je tedy opět mimo hru, i když jisté spojitosti tu naleznete. Na bojišti planety Reach se ocitnete právě v době vrcholící mimozemské invaze, kde se budete ze všech sil snažit, aby se dalším cílem prokletých Covenantů nestala samotná Země. V deseti misích a jedné závěrečné oddechovce vyzkoušíte vše, co je vám dobře známé a tvůrci překvapí i jednou neobvyklou herní pasáží. Zkrátka řečeno, ani tentokrát se nebudete nudit, protože tak variabilní hratelnost umí nabídnout jen málokterá hra.
Novinkou, kterou zaregistrujete ihned po startu, je tvorba postavy. Na výběr máte mezi mužem i ženou a poté už přistupujete k jednotlivým modifikacím. V celkem deseti kategoriích lze upravovat třeba vzhled přilby, jednotlivé části brnění, výstroje, dokonce lze zakoupit nejrůznější efekty spojené s vaší smrtí – např. ohňostroj nebo poletující mouchy nad vaší mrtvolou. Změna hlasu nebo úprava obligátního loga už tolik nepřekvapí, ale jinak se jedná o inovaci, která pro tuto hru není obvyklá. Veškeré vybavení si pořizujete za kredity, které vyděláváte v boji.
Zpočátku se může zdát, že vydělat dostatečný obnos na nákup jakéhokoli vybavení je příliš zdlouhavé, ale po nějaké době zjistíte, že kredity přibývají celkem očekávanou rychlostí. Získat některá vylepšení sice bude hodně náročné, ale větší část předmětů má stanoveny poměrně rozumné ceny. Rozhodně se jedná o motivaci k opakovanému hraní hry nebo setrvání v multiplayeru, ale viditelný přínos některých upgradů jsem moc nezaznamenal.
Po prvním výsadku na planetu Reach si určitě všimnete, že boje nám od minula poněkud přiostřily. Alespoň to byl můj dojem z prvních třech levelů na obtížnost Heroic, kterou jsem dříve zvládal levou zadní. Tentokrát jsem byl přinucen postupovat mnohem taktičtěji, využívat krytí a všech bojových prostředků, které jsem dostal k dispozici.
Nepřátelská umělá inteligence je opět na vysoké úrovni, ačkoliv mě štvalo, že některé typy protivníků uhýbají až nepřirozeně rychle. Trefit hbité, neustále poskakující postavičky vyžaduje cvik a na obtížnost Legendary může jít skoro až o frustrující činnost. Každopádně, reakce AI na vaše podněty jsou mnohdy až obdivuhodné a vpád zboku nebo do zad je stejně tak častý, jako frekvence vašeho ústupu. Hry ze série Halo vždy vynikaly excelentní umělou inteligencí a proto ani toto pokračování není výjimkou. Připravte se znovu na parádní přestřelky, které si užijete jako nikdy předtím.
V rozporu s původními plány jsem však nezaznamenal žádné velké bitvy, které nám byly přislíbeny. Spousty přestřelek se sice účastní velké množství vojáků, ale při srovnání s Halo 3 jsem si nevšimnul žádného zásadního rozdílu. Nepřátelé přibíhají spíše ve vlnách, a přestože jsou jejich vzdušné výsadky elegantní a působivé, pak na bojišti se pohybuje obvykle maximální množství nějakých dvou desítek protivníků. Boje jsou tedy dlouhé a intenzivní, ale monumentální dojem na mě neudělaly. Dokonce se domnívám, že tady chybí nějaká jiskra, která by znovu zažehla to nadšení z minulých dílů. Halo Reach se sice hraje znovu božsky a pravděpodobně jej proletíte jedním dechem, ale kouzlo překvapení je jednoduše pryč.
Tahle výtka vás však v žádném případě nesmí odradit od jedné z nejlepších stříleček letošního roku. Rozmanitost je jeden z nejsilnějších argumentů, proč Halo nemá konkurenci. Pěší přestřelky střídají vzdušné výsadky, pozemní přepady s vozidly vyměníte za pátrání v temných interiérech. Po jízdě s terénním autem naskočíte na letadlo, které hned vzápětí nahradí vznášedlo či tank. Veškeré ovládání je naprosto intuitivní, přirozené a s vynikající fyzikou, která nabízí naprosto přesvědčivý pocit váhy a gravitace.
V tomhle směru není hře co vytknout a snad jen malá příležitost vyřádit se s tanky mě trochu rozladila. Přeci jen dávám přednost drtivé síle čtyřpásového Scorpionu před leteckou akrobacií s vrtulovým Falconem. Právě leteckých misí je ve hře víc než dost a to na úkor kolových nebo pásových vozidel. Veškerá technika vám bude dobře známá a dvě malé novinky rozhodně nenabízí nic zvláštního, co jste v jiné podobě nevyzkoušeli již dříve.