Halo: Reach

Ani zbraně nepřichází s ničím překvapivým. Naopak, odstranění možnosti střílet ze dvou zbraní současně je rozporuplné vylepšení, jehož smysl mi uniká. Zaregistroval jsem sice vysvětlení, že se vracíme na začátek příběhu, kde se dvě zbraně nepoužívaly, ale pravděpodobnějším důvodem bude spíše balancování multiplayeru. V prvním dílu Halo přece neexistovala ani možnost přenášet lafetovanou zbraň nebo používat speciální vybavení a tyhle věci přitom zůstaly zachovány. A je to jen dobře. Zejména speciální serepetičky jsou tentokrát velmi nezbytné a s jejich pomocí dostává hra pořádné grády.

Ať už se jedná o sprint, štít, kamufláž, hologram nebo jetpack, každou jednotlivou úpravu ve hře do sytosti vyzkoušíte a často budete přemýšlet nad tím, co si s sebou vezmete. Máte totiž jen jeden jediný slot na takové rozšíření, takže každé rozhodnutí může být klíčové a ovlivní způsob vašeho v boje následujících okamžicích.

Pokud bych chtěl singleplayeru Halo Reach něco vytknout, pak je to malý počet novinek, se kterými tento díl přišel a kratší herní doba (6-8 hodin na obtížnost Normal/Heroic). Nadchnulo mě například řízení dělostřeleckého úderu na pozice protivníka, ale v praxi si jej vyzkoušíte snad dvakrát a to ještě na jednom místě. Nevyužitý potenciál tohoto jinak brilantního vylepšení opravdu zamrzí a více k tomu není co dodat.

Další dvě drobnosti a jeden netradiční level nechci prozrazovat, abych vás nepřipravil o překvapení. Pravdou tak zůstává, že ani ten nejlepší pokrm nebude chutnat pořád stejně skvěle a tato definice vystihuje právě poslední Halo. Stále si výborně pochutnáte, ale do naprosté extáze se nedostanete.

Grafické zpracování je na standardní úrovni – neurazí, ale ani nenadchne. Je to prostě znovu Halo se všemi svými přednostmi i nedostatky. Překrásné scenérie kazí dílčí detaily, takže celek se bude líbit jen fanouškům hry. Ti ostatní budou znovu kroutit nechápavě hlavou, jak se tohle může prodávat. Krajina mi často připomínala první díl Halo, a dokonce i některé mise nedají nevzpomenout na tuto legendu, která stála u zrodu konzole Xbox.

Nějaký nový engine jsem nezaznamenal a jediným rozdílem je tak snad jen rozsah některých levelů. Občas projíždíte opravdu velkými skalními kaňony, ale opět to není nic, co by zásadně vybočovalo z předchozích norem. Nejpatrnějším vizuálním vylepšením jsou tak obličeje lidí, které jsou poprvé v historii pohledné a nevypadají, jakoby jim někdo chrstnul do ksichtu láhev kyseliny.

Na závěr je nezbytné podotknout, že tato recenze se týká jen singleplayerové části, protože v době uzávěrky nebylo možné testovat multiplayer. Únik cracknuté verze vyvolal protiopatření společnosti Microsoft, která byla připravena zabanovat konzole všech hráčů na Xbox Live před oficiálním uvedením hry na trh. Přestože jsme tedy dostali luxusně zabalenou originálku přímo od Microsoftu, musíme trpělivě čekat na datum zahájení prodeje. Recenzi kooperativního módu a multiplayeru tak přineseme v samostatném článku.