Halo 3: ODST
Radost i rozpaky nad překopanými mechanismy.
Příchod nejnovější dílu ze světa Halo s podtitulem Orbital Drop Shock Trooper (ODST) byl provázen spoustou nejasností. Zpočátku to vypadalo, že po Halo 3 už další hra této série nevznikne. Vývojářská společnost Bungie se osamostatnila a rezolutně prohlásila, že chce zkusit něco jiného. Po několika málo měsících se však objevila zpráva, že posledním Halo počinem Bungie bude samostatně spustitelný datadisk Recon a to za sníženou cenu. Opět uběhnul nějaký čas a malé rozšíření se postupně proměnilo na plnohodnotnou hru Halo 3 ODST. Obsah hry se během vývoje neustále zvětšoval, až překročil velikost typickou pro obyčejný datadisk. Nás však může dvojnásob těšit, že plánovaná poloviční cena zůstala zachována.
Tři předcházející díly Halo se podobaly jako vejce vejci. Příhody super hrdiny Master Chiefa měly vzrůstající kvalitativní trend, který podporovaly dílčí vylepšení v každém dalším pokračování. V poslední části ODST se tvůrci odvážili trochu překopat zažité herní mechanismy, přestože většina prezentovaných věcí zůstala tak trochu zbožným přáním v hlavách designérů. Pochvalu si, jako vždy, zaslouží dobře servírovaný příběh s nelineární vložkou v podání nezkušeného nováčka, který je anonymně označován jako Rookie.
Děj se odehrává těsně před událostmi v Halo 3 roku 2552, kdy jsou lidské kolonie ve vesmíru zničeny. Armády Covenantů se přeskupily a chystají se zaútočit na poslední místo obrany – planetu Zemi. Prvním cílem zničujícího úderu se stává africká metropole New Mombasa. Velení UNSC (United Nation Space Command) nezbývá nic jiného, než se pokusit o zoufalý čin a vrhnout do boje veškeré zbývající síly. Jednou ze sebevražedných jednotek je i tým ODST, který se souhrou nešťastných okolností ocitne roztroušen na různých místech zničeného velkoměsta.
V tomto okamžiku se chopíte své role a v kůži všech vojáků týmu prožijete peklo boje v městské zástavbě. To je také největším přínosem hry, protože pravidelné střídání všech postav je zajímavé a lehce mi připomnělo obdobný přístup ze dvojky. Tady funguje, velmi efektně, pátrání nováčka po zbytku týmu, kdy se některé události osvětlí s menším zpožděním, až nakonec poskládáte všechny střípky v jeden ucelený a logický děj.
Vývojáři slibovali nelineární mise a koncept otevřeného světa, ale tyto závazky se podařilo naplnit jen částečně. Předně se určité nelineárnosti dočkáte pouze v kůži nového člena týmu, kdy máte na výběr z lokací, kde chcete začít pátrání. Ostatní z celkem 10 levelů jsou předurčeny a v rolích Mickeyho, Dutche, Romea či Bucka sledujete události tak, jak se vám je tvůrci rozhodli naservírovat.
Taktéž otevřený svět se sluší uvést na pravou míru – v podstatě se jedná o samostatné levely nebo lépe řečeno městské čtvrti, mezi nimiž lze cestovat přes uzavřené brány. Teprve po loadingu další městské čtvrti se brána otevře a vy můžete pokračovat v cestě. Z toho důvodu bych spojení „otevřený svět“ příliš nepoužíval, navíc pokud jsou si všechny části New Mombasa podobné jako paneláky na Jižním Městě.
V roli příslušníků výsadkové pěchoty se musíte připravit na to, že přijdete o některé vymoženosti, kterými disponoval Master Chief. Nejprve zaregistrujete nepřítomnost detektoru pohybu a výrazně slabší výdrž energetického štítu s nutností doplňovat lékárničky, což mi připadalo trochu otravné. Problém není v menší odolnosti vojáka, ale v nezbytnosti hledat špatně viditelné lékárničky. Dobře si vzpomínám na první díl, kde tenhle mechanismus fungoval bez problémů, protože jste věděli, kde lékárničky hledat. Ale v nočním městě plném svítících neonů je malá a nenápadná krabička opravdu špatně lokalizovatelná.
Další velkou ztrátou je nemožnost bojovat se dvěma zbraněmi současně. Tohle považuji za chybu hry, protože jiná vylepšení z druhého a třetího dílu zůstala zachována. Ať už je to možnost přebírat nepřátelská vozidla nebo přenášet lafetované zbraně, tak v obou těchto případech se obyčejný voják může s Master Chiefem směle měřit. Zakázat střelbu ze dvou zbraní současně je tedy nepochopitelným krokem zpátky, který negativně ovlivňuje jinak geniální hratelnost všech Halo her.
ODST však přinesl i nějaké novinky, zejména tzv. VISR mód, který zesiluje zbytkové světlo a vylepšuje noční vidění. Jeho hlavní výhodou je automatické rozlišování červených nepřátel a zelených spojenců. Tato funkce je sice omezená vzdáleností, ale při nočních přestřelkách je neocenitelná. Přibylo i pár nových zbraní, např. obdoba tolik postrádané pistole z prvního dílu nebo z nepřátel podivný levitující vetřelec se zálibou o hlavy pozemšťanů. Každopádně lze konstatovat, že novinek je méně, než bychom čekali a naopak, pár užitečných věcí ze hry zmizelo.