Grand Slam Tennis

EA rozšiřují své sportovní série o simulaci tenisu. A z rukávu tasí jedno eso za druhým - John McEnroe, Boris Becker, Roger Federer nebo Marina Navrátilová. Za dobu, co recenzuji tenisové hry, ať už na PC nebo konzolích, jsem narazil na spoustu přístupů ke ztvárnění bílého sportu. Od arkádového Sega Superstar Tenis, přes akční Virtua Tennis až po „seriózní“ Top Spin. Žádná hra se ale neblížila realitě tolik jako právě dnes recenzovaný titul. A to z prostého důvodu: nový ovladač Wii Motion Plus. Už Wii Sports dokázalo, že tenis je pro Wii jedním z nejlepších příkladů, jak využít pohybového ovládání. A když teď Nintendo přidalo na přesnosti, zážitek je ještě opravdovější.

Jde o první hru, kterou jsem měl možnost vyzkoušet s ovladačem Wii Motion Plus. Ačkoliv jsem to měl původně v plánu, nechci na základě této konkrétní hry vynést nějaké závěry nad samotným příslušenstvím. Zapomeňte na to, že by hra byla přenesením ovládání rakety 1 k 1. Stále je to o spíše o používání gest, než o přesném snímání každého pohybu, ale když to domyslíte do důsledku, jinak to ani nejde. Důvod je jednoduchý: hru nesledujete z očí tenisty, ale klasicky zezadu. Navíc sami nepobíháte, ale postavu ovládáte joystickem na nunchucku.

Na druhou stranu, tenis jako videohra nebyl nikdy reálnější. Pohyby, kterými při skutečném tenisu ovlivňujete dráhu míčku, používáte i v Grand Slam Tenis. Slice, topspin, rovná prudká střela nebo pouhé nastavení rakety provádíte jako ve skutečnosti. Trochu mě mrzí, že lob a kraťas nehrajete, ale vymačkáváte pomocí A a B. Obojí by bylo možné lehce napodobovat vlastními pohyby a kraťas se vám občas tak jako tak povede. Hrát se dá i bez nunchucku a v tom případě se borci pohybují po kurtu automaticky, tak jako ve WiiSports.

Grand Slam je označení čtyř největších událostí, které v tenisu existují. Jsou to také jediné turnaje, které Grand Slam Tennis obsahuje. Jestliže v hlavním menu zvolíte kariérní mód nazvaný „Grand Slam“, čeká vás nejprve tvorba vlastní postavy, případně výběr ze známých tenisových tváří. Pro zahřátí je připraven tréninkový zápas s tenistou charakteristických vlastností. Naučíte se hrát proti borcům podávajícím a okamžitě obsazujícím síť, silným ve forehandu nebo třeba rychlonohým dobíhačům.

Druhé utkání je ukázkou jedné ze třinácti miniher. Nicméně zapomeňte na nereálné sestřelování virtuálních zdí nebo padajících terčů. Minihry jsou vlastně standardní zápasy s pozměněnými pravidly. Uvedu pár příkladů: v jedné variantě dostáváte dvojnásobný počet bodů, když míček ukončíte ze sítě, v jiné se střídáte s partnerem proti stejně fungující dvojici. Velmi nepříjemná je trojhra, kdy sami čelíte dvojici oponentů. Party hry jsou sice vážněji pojaté, ale chybí jim zábavnost. Do turnajů se hodí, ale ve více hráčích je to nuda a je lepší dát si dvojhru nebo čtyřhru.

Třetí aktivitou před startem boje o poháry je zápas proti jedné z legend světového tenisu. Tady už jde o hodně, protože když nad svým soupeřem zvítězíte, odemknete si jeho unikátní vlastnosti. Martina Navrátilová má vynikající hru na síti a Roger Federer smrtící forehand. Vlastností, které můžete zlepšovat, je sedm a jsou odstupňovány ve třech krocích – bronzové, stříbrné a zlaté. Ovšem použít můžete maximálně tři najednou. Získáváním výkonnostních medailí si formujete tenistu, který nejlépe vyhovuje vašemu hernímu stylu. Sám používám silné podání, rychlý pohyb po kurtu a až odemknu i třetí pozici, doplním jí hrou na síti.

Jestliže se vám podaří všechny tři předturnajové aktivity vyhrát, získáváte bonusový zápas proti legendě. Už si sice nemůžete vybrat ze tří soupeřů, ale je vám nabídnut jen jeden pevně daný. Nejde jen o vylepšování konkrétních vlastností, ale i o celkové zlepšování hráče, které je znázorněno pěti hvězdičkami. Právě v zápasech s legendami se tento ukazatel zvyšuje.