God of War III

Lidé ze Sony Europe byli na E3 abnormálně štědří. Nejenže tu God of War III pěkně prezentovali. Oni novinářům rovnou dávali možnost si asi dvacetiminutový úsek přímo zahrát. Byl to sice boj, poněvadž byla k dispozici pouze jedna konzole, ale když se chce, tak to jde, a upocený Dualshock jsem nakonec také ukořistil.

„To vypadá tak svinsky dobře!“ prohlásil jeden z přihlížejících a lépe se E3 zážitek s God of War III ani popsat nedá. Stačilo si sednout, podívat se na obrazovku a už vám běhal mráz op zádech z neskutečně detailně vymodelovaného Kratose. Byla vidět každá jeho jizva, vráska, sval či ohyb na těle a celá tahle nádhera byla ještě umocněna na desátou když jsem zmáčkl „Start“ a hra se plynule a bez loadingu spustila. Vizuálně vám God of War III vyrazí dech. To se prostě musí vidět.

Překvapivě obsáhlé demo se odehrávalo v typickém prostředí, tedy v komplexu antického chrámu. Kratos zrovna pronásledoval boha slunce Hélia, protože, jak známo, Kratos je jeden tuze nakrknutý polobůh, který pachtí po skalpech snad celého osazenstva řeckého Olympu, Dia především. Příběhové pozadí tady ale studovat nebudeme. Zato si řekneme, že už půl vteřinu poté, co jsem se zmocnil ovládání, na mě začali nabíhat nepřátelé a bylo třeba jednat.

Díky zkušenostem z předchozích dílů jsem tu byl okamžitě jako doma. Ovládání fungovalo prakticky totožně, totiž čtvereček a trojúhelník pro slabý, resp. silný útok, křížek pro skok, kolečko pro chytnutí nepřítele a L/R tlačítka pro speciální útoky. Novinky tu ovšem také jsou. Po podržení kolečka teď Kratos umí chytnout nepřítele, podržet si jej, rozeběhnout se do davu ostatních a rozrazit je jako dělová koule. Ke konci dema jsem čelil snad dvacetinásobné přesile, ale díky nové schopnosti Kratose-buldozera jsem si s ní bleskově poradil.

Po chvilce řádění na začátku prezentovaného levelu, který plnil spíše funkci tutoriálu pro promptní osvojení si ovládání, jsem otevřel obří vrata a ocitl se uvnitř jeskyně s propastí. Na druhé straně se na mě smála harpyje aneb můj transport na druhý konec ďuzny. Střelil jsem ji lukem, ona se vyplašila a vyletěla mým směrem, po čemž jsem na ní skočil, začal ji bodat, ona zase letěla na druhou stranu a když už měla dost, přeskočil jsem na další harpii, která mě donesla až na konec. Hodné holky.

Po další rubanici s hromadou slabých podržtašek, které jsem bleskově likvidoval Kratosovými řetězovými ostřími „Blades of Chaos,“ na mne vyběhl ozbrojený kentaur. Těžký kalibr, a tak bylo na čase vyzkoušet novou zbraň z gerojova repertoáru – obří rukavice Cestus. Hráči PSP odnože GoW: Chains of Olympus je už znají, jedná se vlastně o trošku upravený model Diovi bleskové rukavice. Jsou sice těžkopádné, ale jak se s nimi člověk naučí časovat útoky, objeví v nich ohromně efektivní zbraň. Kentaur byl můj pokusný králík a po chvilce jsem mu při známé klikací minihře rozpáral břicho. Mimochodem, ony minihry jsou v God of War III lehce pozměněné. Zatímco dříve symboly vyskakovaly vždy na jednom místě, teď jejich umístění odpovídá pozici na ovladači. Nemusel jsem se tudíž už ani dívat, jaký symbol se na obrazovce objevil. Stačilo mi, že jsem viděl, že je nahoře a bylo mi už jasné, abych stiskl trojúhelníček.

Po vítězné bitvě jsem se seznámil s titánem s velkým T, megalomanským ohnivým obrem, který stál vedle města a Hélios jej otravoval. Vyhlídl jsem si balistu na hradbách, kterou bych mohl boží kočár sundat dolů, ale ještě než jsem natáhl strunu, už po mně vyskočil další menší boss. Omluvte moji nedostatečně hlubokou znalost řecké mytologie, byl to „předimenzovaný lev s rohy a hadím ocasem.“ U něj jsem se zapotil jako u žádné jiné bestie v demu a nebýt dvou přilehlých truhel s uzdravujícími kuličkami, nikdy bych se přes tu potvoru nedostal.

Skákala jak divá, ocasem mi podrážela nohy, bylo obtížné se ji vyhýbat a vůbec dostat se k jejímu tělu. Když už jsem konečně spustil finišovací minihru, pokazil jsem ji. Druhý pokus uspěl, ovšem výsledkem byl pouze useknutý ocas a bestie na dvou, navíc trápící mě hromadným útokem do všech stran. Ani druhá minihra ji nedodělala, jen se ještě více naštvala a já jen zoufale házel parakotouly do stran a čas od času zaútočit. Třetí minihra, orosené čelo, úspěch a konečně klid! Říkal jsem si, jaká to byla škoda, že v E3 demu nebyla k dispozici žádná magie. Hned by bylo lépe.