FUEL

Když přijde řeč na volnou jízdu krajinou a závody v otevřeném světě, vybaví si většina hráčů asi Test Drive Unlimited. Pokud upřesníme, že bychom rádi zdolávali spíše terén, bude nám patrně doporučen Screamer 4x4, Insane nebo nedávný český počin Motorm4x. Pár hlasů si možná vyslouží i engine Chrome, respektive tituly jenž na této technologii staví. Ať už je to polská série Xpand Rally nebo bezpočet jejích ruských klonů. Jenže kterou ze jmenovaných her zvolit? Která nabízí skutečně ničím neomezenou jízdu a dovolí zajet tam, kam jen vás napadne? Případně která je nejrozsáhlejší a její herní plocha největší? Na většinu takových otázek existuje teď už jen jediná možná odpověď – zahrajte si FUEL.

Tohle post-apokalyptické dovádění v terénu vždy slibovalo svět blízké budoucnosti, zdecimovaný přírodní katastrofou. Hovořilo se o partě bláznů, závodících v extrémních klimatických podmínkách a kromě deště, písečných bouří nebo tornád byly často zmiňovány také výrazy jako adrenalin či palivo. Trochu proto překvapí, že FUEL ve finále vlastně žádný příběh nemá a neutěšené prostředí hráči nijak neosvětlí. Není tu žádný filmeček na úvod, ani procítěný monolog objasňující proč zdejší svět vypadá jak vypadá. Potažmo proč se hrstka šílenců co deset minut utká v nějakém závodě. Namísto toho vás jen transportní vrtulník vysadí společně s buginou v první zóně… a dělejte si co chcete.

Šílený Max se tedy nekoná, vše ostatní ale klaplo do puntíku. Herní svět, rozdělený na celkem devatenáct částí, nabízí neuvěřitelně rozmanitý a rozlehlý kus země. Začátek je situovaný do zalesněné krajiny, zjevně postižené záplavami. Alespoň velké vodní plochy, zbytky polorozbořených stavení (nad hladinu často čouhá jen střecha) nebo vraky lodí by tomu odpovídaly. Postupně ovšem přijdou na řadu také pustiny, členité kaňony, pouště, stepi… narazíte ale též na sníh a oblasti plné popela, magmatu a snad ještě činných sopek. Příroda se tady prostě vyřádila, nedávná zemětřesení dokladují mnohde potrhané a zvlněné silnice, stop po někdejší civilizaci opravdu není mnoho.

Žádná města, žádné vesnice… jen roztroušené trosky budov a několik převážně zemědělských stavení. Na cestách se povalují torza aut, převrácené kamiony nebo hořící vraky, občas lze vidět i kosterní pozůstatky zvířat. Široko daleko přitom není živá duše, krajinou jen tu a tam projíždějí podivné, tajemně vyhlížející futuristické kamiony, opět ve stylu Mad Max nebo Universal Soldier. Je opravdu škoda, že se autoři vzdali příběhového pozadí, vždyť všechny vymodelované zóny mají svůj reálný předobraz v Severní Americe. Na více jak 5000 čtverečních mílích terénu se ve hře údajně rozprostírá Grand Canyon, Lake Powell, Monument Valley nebo část okolí Salt Lake City.

Ono ale bude možná lepší po ničem nepátrat, jelikož bychom se dobrali k otázkám kam všichni zmizeli, kdo a proč organizuje zdejší závody, potažmo jak vytyčil profesionálně tratě v tak nehostinném koutu země. Už pár metrů od prvního heliportu totiž narazíte na improvizovaný tábor, jakýsi závodnický kemp a centrum všeho dění. Tahle místa jsou středobodem každé zóny a výchozí centrálou vašeho putování. Přestože je celá herní plocha k dispozici od samého počátku hry a když na to přijde, můžete okamžitě vyrazit kam vás jen napadne, teprve s „oficiálním“ odemčením každé zóny se v ní objeví aktivní místa. Není proto na škodu trochu se na úvod projet po nejbližším okolí, prozkoumat terén a třeba i najít nějakou tu startovací bránu.

V duchu Test Drive Unlimited jsou po celé mapě rozházeny jednotlivé závody, přičemž některé zobrazuje váš GPS průvodce a jiné je potřeba objevit. Systém hry je pak v pravdě tradiční, každá zóna disponuje určitým počtem kariérních závodů, po jejichž úspěšném absolvování obdržíte hvězdy, které samozřejmě fungují jako klíč do zón dalších. Jelikož rozloha světa je vskutku enormní, na řadu míst je možno se teleportovat, respektive nechat se tam donést zavěšen na lanech pod vrtulníkem. Úmorných přejezdů se tak není nutno obávat, do kempu v nově otevřené zóně jste rovněž dopraveni letecky a k dispozici je též spousta heliportů, ve zdánlivě pusté krajině. Máte-li proto potřebu dostat se rychle do specifického místa (více o tom za chvíli) stačí jen zvolit jemu nejbližší přistávací plochu a zbytek už dojet po vlastní ose.

Bez cestování a volné jízdy krajinou to jednoduše nepůjde, jelikož kariérní závody nejsou jedinou zdejší zábavou. Kromě nich disponuje každá ze zón desítkou výzev, jejichž podstata je kromě zábavy i ryze praktická. Tady už nejde o hvězdičky, tady jde o palivo – lépe řečeno o peníze. Odměnou za bravurní zvládnutí jednotlivých challenges je právě FUEL, vlastně kredity a místní měna, za níž posléze nakoupíte nová vozidla. Jen z kariéry tak živi nebudete, hromada hvězd a několik otevřených zón sice vypadá hezky, ovšem když se nemáte jak účastnit závodů (každý je vypsán pro specifický stroj) přijde ke slovu právě honba za mamonem. Challenge nejsou zaneseny v mapě (a když, tak jen hrstka z nich) ty zbývající prostě musíte sami najít.

Jistou možností jsou takzvané Doppler trucks, speciální kamiony pohybující se krajinou. V podstatě se jedná o jakési pojízdné radary, lokátory… na jejichž palubě jsou uložena specifická GPS data. Proč se tudíž namáhat křižováním cestou necestou a hledat jehly v kupce sena, když si stačí jen počíhat na ten který stroj a rázem získat souřadnice závodů či dalších zajímavých míst v dané lokaci? Jedním z důvodů mohou být Vista points, místa s krásnou vyhlídkou na krajinu. Engine údajně disponuje dohledností až 40 km daleko a za krásného počasí (se kterým se v téhle hře vážně musí počítat) vám odměnou mohou být panoramata, že by i Homolkovi záviděli. Podobným balíčkovým bonusem ala GTA jsou i skiny vozidel a oblečky pro řidiče. Nedělám si legraci, FUEL nabízí možnost vyšnořit si šoféra dle libosti, namísto TDU butiků se ale všechno válí někde na polích a po kopcích. No a v neposlední řadě, velmi často lze během jízdy terénem objevit i grátis stříbrné sudy FUEL. Mnohdy tak lze nasbírat více peněz pouhým bloumáním po okolí, než nervy drásajícím soubojem na trati.

Možná je nejvyšší čas konečně zmínit i vlastní závody, třebaže vesměs jde o naprostou a nijak překvapivou klasiku. Prim hraje jízda mezi checkpointy, kdy je trať mezi startovní a cílovou bránou vytýčena jen několika kontrolními body na mapě. Maximální volnost však umožňuje značnou variabilitu kudy jet a v závislosti na vehiklu se mnohdy opravdu není nutno vůbec držet silnice. Svou roli pochopitelně sehrává profil tratě, jsou-li checkpointy situovány co padesát metrů, na experimenty není mnoho prostoru. Totéž platí pro okruhový závod, opět nijak zvlášť ohraničený a značený jen kontrolními brankami. Mimochodem většinou se jede ve skupinkách a startovní pole nejčastěji čítá od osmi do dvanácti strojů. Nadějete se však i mnohých variací, jako třeba módu knock-out, kdy na každé kontrole odpadá nejpomalejší závodník, nebo čistých time-trialů. V nich jste na trase sami a jen rychlá bezchybná jízda, společně s včasným průjezdem branky, zajistí další vteřinky k dobru pro napjatý časový limit.