Final Fantasy XIII

Mnohokrát během hraní mě napadlo přirovnání k jiné výrazně japonské záležitosti: Metal Gear Solid. Jde o interakci s nepřáteli. Všechny protivníky vidíte před sebou normálně chodit prostředím, již žádné „náhodné“ souboje, ačkoliv pořád platí, že po začátku boje se přesunete do bojové arény. Vtip je ovšem v tom, že nepřátele můžete nejen obejít, ale hlavně se k nim připlížit za pomoci lehčího stisknutí analogové páčky pro chůzi. Pokud se dokážete k nepříteli připlížit tak, aby si vás nevšimnul – k čemuž vám pomáhají ikony na mapě v rohu obrazovky, nad hlavami nepřátel a samozřejmě také jejich chování – získáte naprosto zásadní bonus pro začátek souboje. Není to ovšem nic snadného, různí nepřátelé mají různě vyvinuté smysly a připlížení zezadu není vždy možné, pokud si tedy nepomůžete vzácným a drahým zneviditelňujícím předmětem na jedno použití.

V soubojích budete u nepřátel sledovat dva ukazatele – kromě klasického zdraví je zde neméně významný ukazatel „omráčení“. Ten se mírně nabíjí po každém vašem útoku. Jakmile dosáhne určité – pro každého protivníka jiné – úrovně, nepřítel je omráčen. V takové chvíli je zpomalený, ale hlavně mu každý následující váš zásah sebere mnohanásobek normálního počtu životů.

Asi nemusím podotýkat, že pozdější bossové ve hře, mající třeba pět milionů HP, se bez využívání této taktiky prakticky nedají porazit. Najde se i takový, který jde zranit pouze během omráčení. Onen výše zmiňovaný útok zezadu protivníka prakticky omráčí okamžitě na začátku boje. Využívání této mechaniky je pro náročnější pasáže hry naprosto klíčové, frustrující třicetiminutová bitva se díky tomu může změnit na patnáctivteřinovou popravu protivníka. Ovlivní samozřejmě také délku souboje, což se odrazí v jeho následném bodovém ohodnocení – přičemž tyto body potřebujete pro rozvoj svých postav.

Jednou z nejzábavnějších vlastností RPG je diverzifikace a vylepšování vašich postav či jejich schopností. FF XIII bývá občas neprávem kritizována za to, že jí chybí nabírání zkušeností a levelování postav. Jenže ono to prostě funguje jinak, o nic hůře. Jak již bylo zmíněno, za souboje získáváte krystalové body pro nakupování nových schopností a vylepšení (např. vyšší HP nebo síla) z krystalické mřížky, která je pro každou postavu mírně jiná.

Kromě toho ale naléváte body také do svých zbraní a magických šperků. Po zabitých nepřátelích zůstávají různé části jejich těl, které můžete v přehledném menu aplikovat na jednotlivé zbraně či výbavu – podle svého druhu buď rovnou přidají danému předmětu zkušenosti a posunou ho blíže k vyšší, účinnější úrovni…, nebo nezvednou tolik zkušenost, ale zato přidají násobitel pro příští vylepšení. Je to promyšlený a bohatý systém s několika pokročilejšími technikami spojování a rozkládání předmětů. Garantuji vám, že budete mít až do úplného konce hry co sbírat a vylepšovat.

Final Fantasy XIII je v první řadě nespoutaná výtvarná fantazie, ale v druhé řadě obrovská, promyšlená a dokonale odladěná hra, se kterou můžete zcela bez problémů strávit poctivých sto hodin. I když třeba budete spěchat a dostanete se k poslednímu bossovi už po padesáti hodinách jako já, následuje po závěrečných titulcích možnost uložení hry. Z této pozice se pak lze vrátit zpátky do otevřené divočiny a plnit některé z desítek náročných misí, spojených s nalezením a ulovením mimořádně nebezpečných netvorů – někteří z nich jsou tužší, než povinní příběhoví bossové. Aby vaše touha dále objevovat herní svět byla podpořena, teprve s tímto závěrečným uložením hry se vám odemkne poslední, nejvyšší patro krystalických vylepšení vašich postav.

Finále příběhu je tradičně plné zázraků, překvapivých zvratů a obětí. Anglická verze obsahuje místo původní japonské písně skladbu „My Hands“ od Leony Lewis, která hraje přímo během závěrečné filmové sekvence. Ačkoliv mám tuto píseň rád, do hry mi zas tak nesedla. Možná je to tím, že většinu hudby tvoří klasicky líbivé orchestrální skladby, byť od nového skladatele. Proto by mi i na konci hry spíše sedl orchestr, než elektronický pop. Jako celek ovšem Final Fantasy XIII představuje odzbrojující nádheru, jakou jsme na této generaci konzolí ještě neviděli.

Když jsem sledoval trailery a videa na internetu, vůbec jsem netušil, že to v reálu a Full HD bude vypadat o tolik lépe, navíc ty nejkrásnější lokace hry najdete u jejího konce a z pochopitelných důvodů nebyly na screenshotech ani v trailerech. Pokud jste nikdy žádnou Final Fantasy neokusili, minimálně kvůli její výtvarné stránce byste o tom rozhodně měli zauvažovat. A možná budete překvapeni, jak si vás její pozvolna rozkvétající hratelnost omotá kolem prstu.