Dragon Age: Procitnutí

Zúčastníte se i dne u dvora, kdy budete rozhodovat o záležitostech vašich poddaných a obyčejných občanů – netřeba říkat, že vaše volby se pak promítnou i na jejich loajalitě k vám. Na vlastní kůži poznáte, jaké to je, čelit zákeřným intrikám a spiknutím a někteří stoupenci bývalého teyrna se vás dokonce pokusí zabít, což si z mé strany vyžádalo provedení jistých razantních opatření. Všechny tyto vedlejší záležitosti pro mě byly vítaným zpestřením hlavního děje a vůbec by mi nevadilo, kdyby jich bylo mnohem více.

Poddaní se na vás také obracejí s různými prosbami o vylepšení té a té oblasti a je jen na vás, zda jim vyhovíte, nebo ne. Kvalita opevnění a vaší posádky se pak ale každopádně později ve hře promítne a svým způsobem i rozhodne o životech některých vašich společníků. Částečně je toto rozhodování podobné vylepšování vaší lodě v nedávno vydaném Mass Effectu 2, ale nedosahuje takové hloubky, jako ve zmíněné hře.

Do světa se naštěstí ani tentokrát nemusíte vydávat sami, doprovázet vás bude hned šest schopných pomocníků. Kromě známého trpaslíka Oghrena, který se překvapivě jeví jako velmi vtipný společník, se k vám posléze přidá i odpadlý mág Anders. Jeho prořízlá pusa mnohdy dokáže urazit téměř každého. Nejednou jsem se zasmál i ve chvílích, kdy komunikoval se svým kočičím mazlíčkem, jehož jsem našel v jednom zapadlém koutě tvrze a který se posléze přestěhoval do mého inventáře, kde se z něj stal použitelný předmět. Zábava je i s členkou Legie mrtvých, trpaslicí Sigrun, kterou se Oghren neustále snaží balit. Duch Spravedlnosti a šlechtic Nathaniel mi oproti nim přišli jako strašní suchaři, přestože jejich charaktery mají i tak něco do sebe. Poslední z nich, elfka Velanna, se projevuje hlavně svou nesnášenlivostí vůči lidem a dokud si ji nenakloníte, tak působí celkem upjatě.

Samotný systém rozhovorů doznal oproti původní hře jistých změn. Konverzace se společníky se totiž spouští pouze na předem definovaných místech a týká se pouze určených témat. O jejich povahu tak zavadíte pouze v příležitostných debatách, kdy spolu mluví mezi sebou. Jedinou výjimkou, a to pouze částečnou, je Oghren, jemuž byl přidělen sud a k němu pár opileckých průpovídek. Náklonnost tu oproti Pramenům stoupá zhruba třikrát rychleji, což je vzhledem k menšímu rozsahu hry celkem pochopitelné. Romance tu pak nejsou zřejmě proto, že by na ně v rychlém tempu příběhu nebyl ani čas. Menší záplatou je alespoň zmínka o vašem předchozím vztahu v samotném závěru hry. Rozhovory se spolubojovníky tak zaberou daleko méně času a osobnost mnohých z nich se vám podaří odkrýt jen velmi povrchně. Možná i proto vám nepřirostou k srdci tak, jak to dokázaly postavy z Pramenů. V tomto ohledu je pro mě Procitnutí celkem zklamáním a myslím, že se mnou budou mnozí souhlasit, když řeknu, že jsem od Bioware čekal víc.

Není bez zajímavosti, že se na komunitní stránce na toto téma chvíli po vydání rozhořela celkem vášnivá debata se samotným Davidem Gaiderem, hlavním scénáristou hry. Ten, navzdory nesouhlasu fanoušků, systém konverzací se společníky použitý v Pramenech kritizoval jako neefektivní a zmínil se o tom, že ho Bioware chtějí do budoucna změnit. Já sám jen tiše doufám, že zrovna v tomhle Bioware dostane rozum a vrátí se k původnímu osvědčenému konceptu nebo jej nějak vhodně zkombinují s tím novým.

Rozhovory však nejsou to jediné, co vás bude během hraní zaměstnávat. Postaví se vám hned několik dosud neviděných nestvůr, od nových zplozenců až třeba po pekelného golema. V první polovině hry vám však život budou znepříjemňovat převážně lidští protivníci. Později ovšem narazíte i na Děti, což jsou červi, jež mají tři vývojová stádia a každé z nich je nebezpečnější, než to předchozí. Nepřátelé mi vůbec přišli celkově chytřejší a ti inteligentní často třeba i sami odběhli o kus dál, aby mě nalákali do pasti. Jelikož ale destruktivní síla hlavního hrdiny koncem hry dosáhne téměř nadlidských rozměrů, není to zas až tak těžké se s nimi vypořádat.

Obtížnost oproti původní hře klesla, ale nečekejte zas žádnou procházku růžovou zahradou. Na easy to snad však ani nemá cenu hrát, jelikož si s přehledem vystačíte jen s uzdravovacím kouzlem a pitím lektvarů - vaši svěřenci jsou na nejlehčí nastavení téměř nezranitelní a nějaké kombinování schopností a pauzování vás nemusí vůbec zajímat. Teprve hrdinská obtížnost či noční můra představují aspoň nějakou výzvu, i když zkušení hráči nejspíš nebudou mít problém ani s nimi. Takový spektrální drak je ale hodně velkou výzvou pro všechny, koneckonců jde o nejtěžšího bosse ve hře.