Dragon Age: Origins

Baldur’s Gate. Neverwinter Nights. Knights of the Old Republic. Mass Effect. To všechno jsou perly, které se nesmazatelně zapsaly do herní historie a zároveň i pojmy, při jejichž vyslovení mnozí vydechnou úžasem. Mají i něco společného, totiž stejné autory z kanadského studia Bioware. Fanoušci si na nich váží především toho, že dávají slovům "příběh" a "atmosféra" zcela nový rozměr. A nejinak je tomu i u jejich nejnovějšího klenotu.

Dragon Age je vlastně pokusem o vytvoření úplně nového herního prostředí a nutno říct, že velmi povedeným. Výsledkem je temný fantasy svět plný zrady, předsudků, politiky a rasových problémů, v němž zároveň žijí draci a další podobná stvoření. Nejvíce je asi podobný Zaklínači a stejně tak je i nemilosrdný – církev tu má obrovskou moc a svým působením se snaží ovlivňovat vše, co se ve Fereldenu děje. Magií tu mohou vládnout jen členové Kruhu a všichni ostatní, co umí čarovat, jsou považováni za odpadlíky a vyhnance. Zbytek země pak žije ve strachu z temných stvůr, které ohrožují jejich životy a obydlí. I proto existují Šedí strážci, aby je před nimi chránili. Rozhodně to však nejsou žádní svatoušci a už jen přijímací rituál, při němž pijí krev zplozenců, mluví za vše. A jedním ze strážců se brzy stanete i vy.

Autoři protentokrát nahradili klasický DnD systém svým vlastním a vyplatilo se. Odstranili tak mnohá jeho omezení a mohli i trochu popustit uzdu své fantazii (inspirace v mnohých MMORPG je celkem zřejmá). Tvorba postavy tu probíhá klasicky – zvolíte si pohlaví, rasu, povolání a potom si pomocí celkem komplexní nabídky posuvníků vytvoříte svůj obličej. Nechybí ani volba počátečních schopností a těch je k dispozici neuvěřitelné množství. Na začátku jich má každá postava přes padesát a později se dají prostřednictvím specializací odemknout i další. To mimo jiné znamená, že je během jednoho hraní určitě nevyzkoušíte všechny, i kdybyste v družině měli hned několik zástupců stejného povolání.

Důležitá je také správná volba jednoho z nabízených původů, protože ten ovlivní výsledný zážitek ze hry asi nejvíce. Sice o nich bylo napsáno už mnohé, ale snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ještě žádná singleplayerová hra nenabídla šest různých začátků, které citelně ovlivní způsob, jakým na vás svět bude pohlížet.

Vyrostli jste mezi mágy? Dobře, začnete své dobrodružství v čarodějné věži, kde vás předhodí démonovi při vaší finální zkoušce. Že vlastně patříte mezi chudé trpaslíky? Tak to si potom cestu na svobodu budete muset probojovat jako zločinci a utkat se s ostatními v aréně. Svou volbou si určíte i to, jak budete vnímat své okolí a ať už se z vás stane elfí mág nebo lidská šlechtična, můžete počítat s tím, že se váš výsledný zážitek bude od ostatních hodně lišit.

Příběh zpočátku žene kupředu zběsilým tempem, nedá vám jen tak vydechnout a i později budete pod neustálým tlakem svého okolí. Vše se točí okolo vašeho přijetí mezi Šedé strážce a přetrvávajícího boje proti ničivé Nákaze. Snad neprozradím moc, když řeknu, že se záhy zúčastníte i jedné obrovské bitvy, na jejímž konci vás čeká první velký dějový zvrat. Zplozencům temnot se však budete plést do cesty i potom a pomoc proti tomuto nepříteli budete hledat všude. Když se do toho se zapletou ještě politické hry a osudy běžných obyvatel i vašich společníků, hned je o zábavu postaráno.

Po úvodním boji dorazíte k vesnici uprchlíků, jež bude vaším odrazovým můstkem do dalšího světa. Podíváte se například do Brecilského lesa k elfům, které sužuje nebezpečná bestie, zavítáte do trpasličího Orzammaru, v němž o trůn soupeří dva znepřátelené klany, přispěcháte na pomoc do Rudoskalí, kde musí místní posádka čelit náporu nemrtvých, navštívíte i hlavní město Denerim a zapomenout nesmím ani na věž mágů, která ze všeho nejvíc připomíná noční můru plnou zoufalství a utrpení.

Prostřednictvím nejrůznějších questů se vám pak odemkne ještě spousta dalších oblastí, jež nejsou o nic méně zajímavé, než ty zde zmíněné. Vaši pouť také čas od času přeruší i nějaké to náhodné setkání a to nikdy nevíte, zdali to bude vstřícný obchodník nebo zběsilá smečka vlků. S něčím podobným přišli Bioware už v Baldur’s Gate a je to rozhodně dobrý způsob, jak se vyhnout stereotypu.

Autoři vás navíc neustále něčím překvapují a ani v pozdějších fázích hry tak nenastane nuda – například ve věži mágů se dostanete do světa snů, kde žijí démoni a duchové. Tam se budete převtělovat do čtyř různých bytostí, přičemž každá z nich se hodí k něčemu jinému - myš se protáhne otvorem, kudy by člověk neprošel, ohnivý muž je naopak imunní vůči plamenům stojícím v cestě, golem dokáže rozbít jakkoli pevné dveře, atd. Uvnitř tajemného chrámu v srdci hor, kde se odehrává bitva známá z traileru Sacred Ashes, zase čeká výzva v podobě různých hádanek a logických rébusů, a i na konci hry je jedno podobné překvapení. Každá oblast si tak zachovává svůj specifický ráz a dost se od těch předchozích liší.

Na to, že Prameny běží na zrecyklovaném enginu Aurora, jenž byl použit již v prvních Neverwinter Nights a později například v Zaklínači, vše vypadá nadmíru dobře. Občas jsem sice narážel na mírnou koridorovost světa, ale to jen v některých oblastech. Filmové sekvence doplňujíc děj jsou opravdu dechberoucí a animátoři odvedli vskutku skvělou práci, to je bez debat.

Postavy jsou také detailní a jejich obličeje během rozhovorů halí emoce. Okolní prostředí je rovněž velmi pěkné, zvláště z výšky. Některé textury by sice mohly mít vyšší rozlišení, ale pokud je to daň za to, že hra běží na většině počítačů svižně, tak proč ne. V pohybu to navíc vypadá ještě lépe, než na okolních screenshotech. Režimy zobrazení jsem využíval oba a zatímco pohled přes rameno se hodí do venkovních lokací, většinu času jsem trávil hlavně v tom izometrickém seshora dolů, jelikož v něm okolní prostředí vypadá prostě úžasně – občas dokonce natolik, že překonává i ony slavné rendery z her na Infinity enginu.

Škoda jen, že autoři úplně vypustili systém střídání dne a noci. Jejich záměr je pochopitelný – navodit v dané lokaci přesně tu atmosféru, co potřebují a to se jim i povedlo (dá rozum, že některé nestvůry působí mnohem hrůzostrašněji za svitu měsíce). Přesto by to plynutí času v takto propracovaném světě bylo určitě zajímavé. Takhle je vše uzamčené v dané denní době a ta se mění jedině s posunem v příběhu. Ačkoliv je hra hodně ukecaná, podařilo se autorům množství dialogů, prozkoumávání a akce poměrně skloubit, takže se ani jednoho nepřejíte. Rozhovory jsou členité a ve většině případů máte hned několik možností, jak se v nich zachovat.

Postavy, jež potkáváte, nejsou v žádném případě ploché a na svých cestách narazíte na spoustu zajímavých lidí - třeba na přecitlivělého kováře a panovačného šéfa obchodu, kněze, co mluví jen v písních, vykutáleného vraha, co se vydává za někoho, kým není či na zbabělého čaroděje ukrývajícího se ve skříni. Ve většině rozhovorů přitom platí, že i jedna špatná odpověď může vést k ukončení celé konverzace, a proto je vždycky dobré každé rozhodnutí pečlivě zvážit. A dilemata vás tu budou provázet na každém kroku....