Dragon Age: Origins

Hráč sice nemůže dělat úplně všechno, ale na druhou stranu má celkem velkou volnost, jakou jsem snad ještě v žádném RPG neviděl (možná jen ve Fahrenheitu, ale to byla adventura). Mnohé úkoly tu jdou proti sobě a i na první pohled správná možnost se může po chvíli ukázat jako chyba. Zabít, či nezabít draka, který vám nic neudělal, ale mohl by být hrozbou? Přidat se k tajnému kultu, nebo jej zničit? Vyhnat démona z duše malého chlapce, nebo se s ním spolčit a nechat si od něj raději splnit přání? Žádná rozhodnutí tu nejsou lehká a mnohdy je jedna volba špatná a druhá ještě horší. Myslíte-li přitom jen na vlastní obohacení, budete se mnohdy cítit provinile a stejně jako v reálném životě vás pak sžírají myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdybyste se rozhodli jinak.

Na svých cestách za dobrodružstvím nebudete sami, doprovázet vás může hned osm, s bonusovým golemem Shalem celkem devět společníků. Poznáte vtipálka Alistaira, jízlivou Morrigan, šovinistického Stena, oddaného psa, věčně ožralého trpaslíka Oghrena, moudrou čarodějku Wynne, naivní Lelianu i zvrhlého elfa Zevrana. Takto se ovšem jeví jen zpočátku, každý má totiž své vlastní zájmy, svá tajemství a mnohé také pronásleduje temná minulost.

Chtěli byste třeba vědět, proč Sten brutálně zavraždil osm dětí i s farmářkou a pak se sám dobrovolně vzdal? Anebo si raději poslechnete jeden z mnoha dojemných příběhů, které vám bardka Leliana naservíruje i s jejím roztomilým šlapáním si na jazyk? Postavy v Dragon Age nejsou dokonalé a mnohdy se utápějí ve vlastních pochybách, ale právě to je na nich tak lidské – všechno jsou to osobnosti a nejen díky tomu si je snadno zamilujete. Hloubka, do níž jsou jejich povahy vykresleny, je na herní poměry téměř nevídaná.

Náladu společníků ovlivňují převážně rozhovory, a to, jak se v nich zachováte. Zalichotit jim můžete i prostřednictvím různých dárků a některé z nich mohou být i odrazovým můstkem pro nějaký quest. Půvabné přitom je, že to, co by chtěli, zmíní jen tak mimo řečí a je na vás, abyste si to zapamatovali. Časem si mezi sebou můžete vytvořit i nějaký ten romantický vztah a pokud vaše oblíbenost dosáhne maxima, budou některé osoby opačného pohlaví svolné i ke společné noci. Jejich náklonnost se ovšem projevuje i zvyšováním vlastností a v tom já osobně vidím dobrou motivaci, jak přimět hráče, aby tyto příběhy nenechali neprobádané (i když si sám neumím představit někoho, kdo by se o ně dobrovolně připravil).

Vzhledem k tomu, že má každá postava jiný pohled na věc, může se klidně stát, že se někdy mezi sebou neshodnou a vás to pak bude stát velké úsilí si je udržet. Pokud jejich náklonnost přitom náhodou moc klesne, nebudou mít problém vás na místě opustit – a pak je už nikdy neuvidíte. Dost často je také přistihnete, jak se vzájemně mezi sebou baví - buď se hádají, popichují nebo třeba i řeší to, co se právě stalo. O vtipné momenty není v těchto slovních přestřelkách nouze – a s bravurou tak v pravou chvíli dokáží odlehčit jinak drsný příběh a ukázat jejich povahu i z jiné stránky.

Dojdou-li vám v některé situaci slova, je nejvyšší čas vytáhnout meč a vrhnout se do víru boje. V něm si budou libovat především takticky založení hráči, jelikož záleží i na tom, zda své útoky vedete ze strany či zezadu. Protivníci navíc útočí na postavu, co způsobuje největší zranění a to je třeba brát v potaz – mágové a lučištníci v předních řadách tak logicky nepřipadají v úvahu. Možnost bitevní vřavu kdykoliv pozastavit a rozdat svým svěřencům nové rozkazy, se ukázala účinná už kdysi a funguje stejně dobře i dnes. Na nejlehčí obtížnost je sice možné útočit téměř bez přestávek, ale na tu normální jsou už některé boje docela výzva. Naštěstí většinou stačí najít tu správnou strategii a pak už porazíte téměř kohokoliv – a třeba i s nějakou pěknou fatalitou na konci.

Umělá inteligence spolubojovníků je na velmi dobré úrovni a jen málokdy se stane, že postavička dělá, co nemá. Pokud by vám přesto nevyhovovala, stačí otevřít rozsáhlou nabídku taktiky a nastavit si prostřednictvím zvláštních podmínek veškeré požadované chování sami. I přes výborné plánování se ale zásahům nepřátel nevyhnete - léčení tu je v rámci zachování dynamičnosti zrychlené a zdraví se po boji vrátí na maximum během chvilky. Pokud však postava v boji zemře, utrpí citelné zranění (a s ním i postih k vlastnostem), které už se tak lehce nevyléčí – jde to jen s pomocí hojivých sad a těch má družina vždycky nedostatek, takže je potřeba s nimi šetřit.

Předmětů jsem ve hře nacházel celkem dost, i když se mnohdy lišily jen vlastnostmi a ne vzhledem. Brnění a zbraně se dělí podle kvality na několik stupňů a většinou platí, že čím vyšší, tím lepší. Jejich užívání je omezeno jen výší potřebné vlastnosti. S tím ovšem souvisí i únava, protože nosit těžší věci je namáhavější a to se projevuje hlavně navýšením požadavků na manu a výdrž při používání schopností – můžete tak sice navléct do těžkého brnění i mága, ale potom počítejte s tím, že asi moc kouzel nesešle. Je třeba se předem rozhodnout, co je pro vás lepší.

Inventář mi zpočátku přišel dost konzolový a těžkopádný, ale postupem času jsem si na něj zvykl a naučil se v něm orientovat celkem rychle. Samostatná kategorie pro dárky společníkům by ale nebyla od věci. Trochu mi vadilo i to, že se při získání nového předmětu hned nedozvíte, co je zač a musíte pak složitě hledat žluté orámování v seznamu. Za krok vpřed naopak považuji to, že jsou všechny předměty v partě sdíleny a místo je omezeno jen dostupným úložným prostorem – tento se dá navíc rozšířit dokoupením dalších batohů. K dispozici je i speciální klávesa zobrazující všechny použitelné věci na zemi, takže vám neunikne nic, co byste jinak třeba přehlédli.

Získanou výbavu je možné zpeněžit v kterémkoli obchodě. Zajímavá je i možnost nakupovat a prodávat u obchodníka přímo v kempu, který je po ruce kdykoliv. Na stejném místě jdou také očarovávat magické předměty. Chytří stratégové se tu budou věnovat i výrobě lektvarů, jedů a pastí ze sebraných surovin a tím si zajistí potřebnou výhodu v boji. Přivydělávat se dá i okrádáním obyvatel či páčením truhel, a pokud máte dost velkou lstivost, nechají to místní starousedlíci naprosto bez povšimnutí. Nepodaří-li se vám to ale několikrát za sebou, mohou se s vámi někteří z nich přestat i bavit a riskujete, že tak přijdete o některé vedlejší questy.