Dojmy z plné Mafie II

Pro fajnšmekry se ale v menu nabízí kdykoliv aktivace masakróznějšího simulačního režimu, kdy auto začne šíleně smykovat doslova jako Driver na steroidech a každé přidání plynu ihned protočí kola ve smyku. Jezdit se s tím dá jen velice opatrně a ujet poldům, kor na tom sněhu, skoro ani náhodou. Ale sranda, sranda s tím je veliká!

Takto jsem nezvládl zatáčku, zadek vozu mi vyhodil jako splašený kůň ven a velice efektně jsem jím doslova odpálkoval jednoho nebožáka na chodníku, který vyletěl jak raketa, a po němž na chodníku zůstala jen spadlá čepice. Autům opět dochází palivo, však stačí zajet natankovat na nejbližší čerpačku, což jsem opět v tom simulačním režimu ne zcela zvládl a naboural do tankovacího stojanu, přičemž celá pumpa ihned efektně vybouchla, rozmlátila vůz, ale oba s Joem jsme to jakž takž přežili. Pěkné!

On i ten destrukční model není vůbec špatný, i když se auto sice nedokáže kompletně zmuchlat a tvar karoserie zůstává i po prudkém nárazu skoro nezměněn, ale vše na jeho povrchu už se láme a ničí dost dobře: od skel, po světla, zrcátka, blatníky, dveře, kufry, až po píchlá kola a upadávající nárazníky.

Giuseppe mi pak předal sadu paklíčů, s níž jsem se okamžitě na zkoušku vloupal do nejbližšího krémového Jeffersona, a to v minihře hodně podobné tradičnímu nadzvedávání západek v zámku, tedy úplně stejně jako např. otevíral dveře hrdina videoherního Prison Breaku a řady jiných her. Je ovšem sympatické, že pokud se tím nechcete zdržovat, stále můžete prostě vymlátit okénko, což ale zaplatíte případně v opravě a i poldové jsou k tomu všímavější.

Což ostatně dokázal i jeden horlivý policista, když mě neprodleně zmerčil, i Joe hned rozkázal, abych mu raději ujel. To se mi hnedle povedlo, ale rozhodl jsem se strážce zákona řádně otestovat a začal v simulačním režimu dělat hrozný brajgl. Přejížděl jsem lidi, nicméně to zas tak dobře nešlo, protože obyvatelé se neváhali umně uskakovat třeba do průjezdů, výklenků a jednou mě překvapil i chlápek, co vteřinu před smrtí takřka akrobaticky přelezl jako cvičenec na koni přes plot ze silnice ven!

Ne ne, lidičky se jen tak nedají, to se spíše často sami skvěle rozmáznou na zledovatělém chodníku, nebo jen tak tak vyrovnají úsměvný pád na ledovce. Každopádně jsem se dostal postupně skrze výhružky policistů a střelbu z pistolí až na čtyři hvězdičky hledanosti, kdy po mě šli i agenti s Thompsony a brokovnicemi. Ovšem jsem si jednu sebral a pár jich ještě postřílel, načež Joe sice brblal, ale vytáhl bouchačku a klidně mě podpořil.

I v tom zmrzlém městě to začínalo být horké, tak jsme nasedli a zajeli do místní obdoby „Pay ‘n’ Spray“, tedy servisu kolegy Tonnyho, který nabízí za prachy velmi praktické služby. Od přelakování ve dvaceti barvách (později dvojnásobku laků), změny disků a kol za hezčí, přes jednorázový tuning motoru pro vyšší rychlost, celkovou opravu vozu, až po výměnu SPZ, kdy si můžete nastavit dokonce vlastní značku složenou z písmen a číslic!

Nemusím asi říkat, že přelakování a výměna značky vám zruší hledanost, ale pokud vás viděl ještě polda mimo vozidlo, je podobně záhodno navštívit tajně nějaký krejčovský salón a zakoupit zde jiné oblečení. Takových krámů je ve městě dost a všechny podobné provozovny vám samozřejmě ukazují příslušné značky jak na radaru, tak i na velké mapě v menu hry s možností zoomu a navolení waypointu (snad bude i tištěná jako v každém balení první Mafie). Mimochodem ta mapa přesně odpovídá již dříve zveřejněným nákresům města, tedy i zde chybí venkovské části, asi nejen mnou oblíbené v první hře.

Podle mě asi první výraznější slabinou (základní prodávané verze) Mafia II je pocit, že Empire Bay již není tak rozmanité jako Lost Heaven v jedničce, kde je přeci ten závodní okruh, přehrada, venkov s motelem, nebo letiště. Tady je to vlastně jen centrální kamenné město, kdy jsou si čtvrti docela dost podobné a moc jsem se ani po několika hodinách v ulicích neorientoval. A za druhé mě nepotěšila ani nefunkční nadzemka, která sice ve městě naoko je, ale vrata na nástupiště jsou zamčená. Tuto funkci už tvůrci nestihli zakomponovat, jezdit se metrem ale nebude určitě ani později, to mám potvrzené.

Zmíněné linkové autobusy lze sice ukrást, ale legálně se s nimi jako pasažéři také nesvezete, takže místo „emhádéčka“ vám zbývají pouze auťáky. Na druhou stranu výtvarné provedení města je doslova dech beroucí a nic hezčího v otevřeném světě jsem za poslední dobu neviděl! Řekl bych, že Češi strčili do kapsy i jinak krásné lokace v Red Dead Redemption a o tom, že jakákoli GTA hra se s nádhernou grafikou Mafie II a vůbec famózním uměleckým stylem prostředí nemůže vůbec rovnat, ani nemluvím.

Od první Mafie grafika vyskočila doslova o generace vpřed, přičemž bych ani moc neřekl, že by za to chtěla hodně silné železo, jak by se mohlo zdát podle zveřejněných nároků. Naopak, na svém počítači jsem byl velice příjemně překvapen i po hardwarové stránce, ale tyto zkušenosti jsem si schoval do druhého dílu článku, kde se budu příští týden zabývat také dalšími misemi.