Dojmy z her s podporou Move
Obohacení hned několika žánrů: FPS, RTS, adventur.
V předvečer zahájení letošního GC jsem si poprvé na vlastní kůži mohl na akci Sony konečně osahat ovladač Move. Zpočátku jsem čekal, že si vyzkouším pouze pár jednoduchých hříček, ale nakonec jsem prošel většinu herních žánrů a zjistil, jak nový ovladač využívají a u jakých titulů se skutečně hodí. Některé z her jsem si vyzkoušel dokonce ve 3D (brýle jsem „povinně" nafasoval hned při vstupu na akci) a pokud nepočítám návštěvu kina, tak to bylo opět moje první setkání s touto technologií ve světě her.
Na úvod jsem se vrhnul na Special Forces, což je klasická FPS, kdy jsem se ocitnul v roli amerického vojáka. Do levé ruky jsem dostal ovladač pohybu postavy a v pravé ruce mi přistálo známé „lízatko". Menším pohybem do stran jsem zaměřoval a razantnější mávnutí úplně pohnulo s celou kamerou do stran. Samotné střílení bylo mnohem přesnější než používání klasického gamepadu, ale pouze pokud šlo o cíle ve střední vzdálenosti. Okolo více vzdálených cílů jsem musel spíše kroužit a chvíli trvalo, než jsem oponenta zasáhnul. I přesto jsem docela žasnul, jak rychle jsem se přizpůsobil novému ovládání a vše šlo relativně hladce. Zejména když si vzpomenu na svoje krkolomné začátky s gamepadem.
Jeden z vývojářů mi posléze ukázal jednoduchý pohyb směrem vzhůru a dopředu, kterým se dá hodit granát. V mém podání však skončil na úplně jiném místě, než jsem očekával a tento systém by rozhodně chtěl ještě vylepšit nebo by chtěl více praxe z mé strany. Naopak úplně hladce mi šel prudký vodorovný pohyb sloužící k útoku na blízko pomocí nože.
Trochu mě však zamrzelo, že skrčení či skákání bylo možné provést pouze pomocí tlačítka a žádné gesto neexistovalo. Nemohl jsem se tedy nezeptat tvůrce, jestli později ve hře bude například vybavení, které bude nutné ovládat přes nějaké zajímavé pohyby a dostal jsem následující odpověď: „O zavedení dalších gest v současné době uvažujeme, ale prozatím se soustředíme na základní ovládání, které by mohlo být nepřesné při použití dalších pohybů navíc."
Lehkým zklamáním pro mě byla Killzone 3, kterou jsem si vyzkoušel posléze. Vycházela z naprosto stejných principů jako Special Forces a ovládání bylo prakticky stejně přesné. Drobným rozdílem bylo, že při přiblížení pohledu do hledí samopalu byl pohyb ovládán autoaimem a granáty se tentokrát neházely žádným gestem, ale pouze se zaměřovacím křížem označila daná lokace. Nic dalšího si Killzone 3 z ovladače Move prozatím nevzala a je to rozhodně škoda. Na očích jsme měl během testování i 3D brýle. Toto moderní zobrazení bylo však spíše na škodu a obraz mi přidal místy rozmazaný (na to nadávají i ostatní média) a celkově grafická stránka nebyla tolik dech beroucí, jak bych čekal v porovnání s 2D obrazem.
V Killzone 3 půjde pomocí Move ovládat všechna vozidla a samozřejmě veškeré multiplayerové módy. To však znamená, že hráči s klasickým gamepadem budou při hře znevýhodněni oproti těm s Move, protože budou delší čas zaměřovat a celkově se pomaleji pohybovat. Samozřejmě, že rozdíl nebude tak velký jako při hře proti případné kombinaci myši a klávesnice, ale v potaz by se rozhodně měl brát.
Příjemně mě naopak překvapila drobná hříčka s názvem Kung Fu Rider, kde jsem usedl na kolečkovou židli a pustil se velmi prudkým kopcem dolů do centra nějakého města. Předtím jsem však absolvoval menší tutoriál, kde jsem si vyzkoušel základní pohyby. Pohyb nahoru a dolu znamenal výskok či skrčení před překážkou, stisknutím jediného tlačítka jsem se roztočil na židli a zasáhnul protivníka, a třeba švihnutí kupředu označovalo nabrání větší rychlosti při sjezdu z kopce.
Samotná hra nebude mít nejspíše žádné velké ambice a kromě bláznivého sjíždění kopce nic víc nečekejte. Bude to však krásná ukázka toho, kolik různých pohybů se dá s Move vymyslet a hlavně v jak krátkém čase se vše naučíte a zároveň budete i aktivně využívat. Jako večerní hrátky u televize s partou přátel se však Kung Fu Rider jeví jako dobrá záležitost. Tedy pokud mu odpustíte menší citlivost na zatáčení a horší vyhýbání překážkám.