Deathspank

Hlavní postava příběhu, Deathspank, je kladným hrdinou jak se patří. Bojovník proti všemu zlu, ochránce utlačovaných a spasitel sirotků. Odvahu, dobrosrdečnost a přitroublost má prostě v krvi. Ve hře se vydává ukořistit mocný artefakt, příznačně zvaný "Artefakt". Ten je takovou fantasy obdobou iPadu. Nikdo přesně neví k čemu mu to bude dobré. Ale všichni to zoufale potřebují. Mezi zájemce patří bohužel i ďábelsky zlý a zženštilý Lord Von Prong. A Deathspank se tak musí vypořádat nejen s Artefaktem samotným, ale i se zvrhlými plány svého protivníka.

Deathspank je netradiční hrou. V jádru nepřináší nic moc nového. Ale ze známých žánrových ingrediencí míchá úplně nový koktejl, který nechutná jako žádná hra před tím. Oficiálně a na první pohled se hra nejvíce blíží k Diablu. Po pár hodinách hraní jsem si ovšem připadal jako ve World of Warcraft pro jednoho hráče. A lehounce si hra lízla i ze žánru adventur. Protože za ní stojí Ron Gilbert, nepřekvapí přirovnání k The Secret of Monkey Island.

Z Diabla se dočkáte klasických hack-and-slash soubojů a lootu padajícím na každém kroku. Zbraní je na výběr tolik, že autoři umožnili používat hned čtyři najednou. Mnoho z nich lze jednou za čas využít ke speciálnímu silnějšímu útoku. Souboje nejsou čistě jen button mashing, ač k němu nemají daleko. Chcete-li přežít, je ještě nutno využívat včasné blokování, magické runy a bojovat pokud možno co nejčistěji a nejrozmanitěji. Protože pouhým mačkáním jednoho tlačítka se pomaleji doplňuje energie potřebná ke speciálním úderům.

RPG systém hraje vedlejší roli. Levelování je sice důležité, ale značně lineární. Hlavní postava s každým levelem znatelně sílí. V jednu chvíli jste proti silnému nepříteli bezmocní. O čtyři úrovně výše jej zlikvidujete kuší na jeden zásah. Ale rozvíjet se můžete pouze v šesti vlastnostech, z nichž jedna je naprosto zbytečná. A po dohrání hry budete mít všechny schopnosti na maximu tak jako tak. Postavu tedy nelze rozvíjet různými směry. Vždy ale skončíte stejně.

Herní svět je, vyjma úplného začátku, otevřený a můžete si kdykoliv vyrazit téměř kamkoliv. Přesto je první polovina hry spíše lineární, protože není využit level-scalling. Do mnoha oblastí můžete sice nakouknout, ale dokud nezískáte pár levelů navíc, tak lehnete na jednu ránu. Naopak v druhé polovině hry si již můžete troufnout na všechny lokace a budete nuceni běhat tam a zpět jako fretka. Svět Deathspanku totiž není největší. A solidní herní dobu nahání tím, že vás opakovaně posílá na stejná místa. Do některých dungeonů se podíváte klidně i třikrát.

Z adventur si Deathspank odnáší nutnost občas kombinovat předměty v inventáři. Anebo nalézt správné místo ve světě k jejich použití. V kombinaci s jinými žánry to funguje tak, že například nasbíráte 10 předmětů zabíjením určitých protivníků. Ale pro ukončení questu je ještě musíte zkombinovat s něčím v inventáři. I když je většina adventurních úkolů očividná, najde se pár chvil, které zavánějí zákysem. Naštěstí lze využít systému nápovědy, kdy můžete zobrazit omezený počet rad a tipů. Pokud nebudete s nápovědou plýtvat na každou prkotinu, zákysu se nedočkáte.

Vzhledem k žánru si lze možná postěžovat na nízkou variabilitu úkolů. Když pomineme občasné kombinování předmětů, tak budete dělat jen zásilkovou službu a přenášet předměty z bodu A do bodu B. Anebo budete muset vymlátit určitý počet předmětů z daného druhu protivníka. Právě v grindovací povaze mnoha questů spočívá největší podobnost s World of Warcraft. Naštěstí zadání questů jsou tak šílená, že se jejich plnění jen tak nezprotiví.