Damnation

Jen si představte, jak strašné by to bylo, kdyby Americká občanská válka neskončila v roce 1865, ale pokračovala by po desetiletí stále dál. A Konfederace, ani Unie by nemohly tu sílu válku obrátit ve svůj prospěch. Respektive ono to vlastně ani nejde, když se jeden moci a zisku chtivý padouch dodávající moderní zbraně vlastně stará o další a další krveprolití a záminky ke konfliktům, jen aby mu nevyschl kohoutek.

Tak přesně takovouto arcihistorii zobrazuje nová střílečka Damnation, tedy včetně neohroženého a tak trochu industriálního kovboje Hamiltona Rourkeho, který za pomoci svých zbraní a nerozlučných přátel má zloduchovi a jeho mechanickým armádám upustit páru a do toho ještě vypátrat svoji unesenou milou.

Rourke totiž není obyčejný chlapec od krav se Stetsonem a dvěma Colty za pasem, nýbrž moderní bojovník znalý akrobatických kousků a ovládající rozmanitý arzenál novodobých zbraní od samopalů, přes brokovnice a ostřelovačky, až třeba k dálkově ovládaným minám. Vývoj civilizace živený zhoubným konfliktem se totiž nezastavil, takže hlavního hrdinu zastihl ve steampunkové době s přídechem industriální revoluce, kterou by si jistě rád prožil i takový Jules Verne.

Rourke tak musí čelit v zoufalém odboji mechanickým protivníkům a geneticky upraveným vojákům, byť si může na pomoc občas přizvat i nějaký ten těžší kalibr v podobě raketových motocyklů, nebo třeba silných stacionárních zbraní, které armádu nepřátel pokropí lépe, než kdejaký pečlivý zahradník zalévající své trvalky. Rourke ale není moc schopný řidič, protože si jinak neumím vysvětlit, proč jsou uměle vložené jezdící pasáže tak hrozné.

Motorky a tříkolky jak z dílny šíleného tunera se ovládají příšerně a úrovně naroubované jen a pouze pro trysk dopředný působí kvůli tomu velmi nepatřičně a uměle. To už uděláte lepší pořízení s útokem střelnými zbraněmi, přičemž na záda upevníte vždy rovnou tři kousky. Jen k tomu jaksi potřebujete ani ne o kolečko navíc, jako spíše o tlačítko navíc, protože střelba je možná pouze z útočného režimu, dočasně aktivovaného jedním tlačítkem myši, zatímco tím druhým obsluhujete spoušť.

Asi nebudu sám tvrdit, že je to naprosto zbytečně složité. Rourke totiž neumí sám od sebe předpažit svoji ruku se zbraní tak, aby mohl ihned volně střílet. V tom mu vždy musíte pomoci sami. Co nezvládne v boji, to ale dohání v pohybu, protože i přes slušnou zátěž na zádech klidně na požádání vystřihne salto na úzké římse, nebo přeskoky hodné slečny Croftové.

A ještě že tak, protože se ani tolik nenachodíte, jako spíše nalezete, naskáčete a našplháte. Damnation totiž není jen tak ledajaká střílečka, ale rovnou vertikální střílečka! Zdejší svět se totiž rozpíná nikoli do stran, jak je našinec zvyklý z mnoha jiných titulů, ale naopak směrem do výšky. Města a osady se kupí po štítech, domy šplhají po úpatích a vísky se neměří na počet obyvatel, nýbrž na nadmořskou výšku.

Mezi tím je plno rampiček žádostivých o lákavé přeskočení, visuté mostky, tyče, rampy i lana pro rychlé slaňování, takže dohromady to tvoří rozhodně lákavou ingredienci. A nutno přiznat, že zdejší akrobaticky střihnutý postup je rychlý, pohodlný, ale kupodivu i motivující a zábavný. Nemusíte se bát pádů, nebo špatného držení, při zdolávání výšek by vám ani Rakoncaj nestačil, tak je to dobře funkční. Malou pihou na kráse je ale zase zbytečné používání dalšího tlačítka pro odskok od stěny. Rourke se totiž na druhou stranu nedokáže sám podívat, ovšem na to si lze ještě zvyknout.