Damnation

Nicméně než na vrcholku vydechnete, rázem vám radost z výstupu pokazí naopak nudné a stále se opakující přestřelky pravidelného rázu, které ničí rovnou několik méně povedených věcí. Tak prvně jsou nepřátelé naprosto tupí, mnohdy nevidí na metr dopředu, ale jindy mají zase až neuvěřitelně přesnou mušku. Jejich chování prostě nesedí, i když to mají být spíše nemyslící potvory a naprogramované stroje. Díky tomu není hra moc obtížná, ale musíte si stále připomínat, že ocelí, nebo genetikou zocelení nepřátelé toho snesou opravdu hodně. Někdy sežerou klidně pár zásobníků naráz, než se ráčí konečně dekovat.

Samozřejmě že po svém skonu po určité době zcela zmizí, alespoň po nich můžete sebrat jejich kvér. A když jsme u těch zažitých klišé, nemohu nevzpomenout na výbušné sudy, toliko snad už povinnou ingredienci každé střílečky. Sudy a nádrže jsou ale spolu s okny a tlampači nepřátelské propagandy veskrze jedinými interaktivními prvky v úrovních. Na druhou stranu ale kvituji, že postup není přehnaně sešněrovaný úzkým tunelem, nýbrž často si můžete vybrat, jestli vylezete na bidélko po žebříku zleva, nebo raději obejdete nepřátelskou klícku po střechách z druhé strany. Není to sice mnoho a protivníci stejně vždy vědí o každém vašem kroku, nicméně to alespoň trochu zpestří postup vpřed.

Nepřátelé vás totiž vidí kdekoli, ale to samé na ně můžete ušít krátce po úvodu také vy. Od šamana totiž obdržíte novou schopnost zvanou Spirit Vision, díky které uvidíte všechny protivníky i skrz zdi a můžete také na dálku telepatií uzdravovat své raněné spolubojovníky, kteří jsou prakticky neustále s vámi. Moc toho sice nesvedou, ale pro upoutání pozornosti stačí. Mnohdy toho ale schytají přespříliš, to pak musíte přiběhnout a trochu jim pomoci na nohy. S duchovním pohledem od šamana to ale zvládnete pohodlněji i z dálky. Vaše maličkost se pak předvídatelně uzdraví tradiční chvilkou poezie pěkně v klidném úkrytu.

A tím mám na mysli chvilkovou přestávku v boji, protože krytí samo sebou v takové střílečce nemá co dělat. Zavděk tak musíte vzít pouze poklekem, který je ale naprosto zbytečný a navíc v něm stejně zpoza překážek nic netrefíte. Dále se nabízí již jen překulení do stran, čímž taktické možnosti v Damnation můžeme v klidu uzavřít.

Díky vtipnému omezení dohlednosti kvůli umístění většiny lokací do sevření vysokých hor a úbočí, není Damnation vůbec náročná hra na výkon počítače, čemuž hraje do karet i pěkná, ale nikoli převratná grafika postrádající pár detailů a textur, které si k vám musí napřed poskočit. Na sestavě C2D 2,0 GHz, 2GB RAM a GF8800GTX 320 MB jela hra na plný kotel při 1440x900, popř. 1280x1024 naprosto plynule. Jenže konzolové kořeny, v tomto případě ty xboxové, nezapře ukládání na místy nevhodně zvolených checkpointech, přičemž nové dobrodružství vždy uložené pozice přepíše.

To je mrzuté zvláště v tom případě, když využijete příjemnou možnost projít si industriální divoký západ kooperativně přes internet, nebo po síti. Pokud totiž máte do toho rozehranou ještě svoji hru, o svůj postup tak bohužel přijdete. Kooperaci pak doplňují víceméně již standardní hry pro více hráčů, kdy osmička map inspirovaná lokacemi z kampaně hostí veskrze obyčejné módy Deathmatche, Capture the Flag a King of the Hill.