Multiplayer Call of Duty Black Ops
Okořeněn o nové prvky a herní režimy.
Příliš vyvážené nebyly ani mapy, které byly vytvořeny spíše pro okrasu než pro férové zápasy. Plusem však byla jejich rozmanitost a během chvilky jsem se dostal ze zasněžených kopců s radarovou stanicí k raketovému středisku v Rusku a na závěr jsem si dal oddych na plážích na Kubě. Mezi ty nejoriginálnější rozhodně patřila mapa Nuke Town neboli papírové městečko pro testování účinku atomových hlavic. Tato vesnička bylo zároveň i nejmenší mapou ve hře a o pořádná jatka nebyla vůbec nouze.
Všechny mapy mají společnou ještě jednu charakteristiku, kterou je nemožnost někde kempovat či si někam zalézt s odstřelovací puškou. Prakticky vždy máte za zády volné prostranství, odkud by mohl přijít nějaký útok. Řešením je tak buďto neustále kontrolovat nejrůznější úhly, což je silně nepraktické, nebo se snažit být prakticky neustále v pohybu. To zrovna není také ideální, ale alespoň nejste tak snadným cílem pro ostatní.
Někomu se nemusí líbit ani síla odměn, které získáte za zabití několika nepřátel v řadě. Za tři zabití se dostanete kupříkladu k radaru nebo k autíčku na dálkové ovládání s bombou na střeše. Dalšími bonusy je takový napalmový nálet, dělostřelecká salva na určité místo na mapě, nebo ovládání vrtulníku, s nímž dokážete bez problému vyčistit prakticky celou mapu. Zkrátka o nějaké férovosti se v případě Black Ops těžko mluví. Na druhé straně, je to právě tato variabilita, která vás udrží u obrazovky.
Osobně se mi zalíbilo i dalších několik herních režimů, kde jsem za vstup do hry musel zaplatit určitou sumičku. První tři hráči si odnesli víc, než vložili a zbytek přišel o celý svůj vklad. V jednom z módů se začínalo s obyčejnou pistolí a s každým úspěšným zabitím jsem obdržel o něco lepší zbraně. Tedy z obyčejné pistole se postupovalo přes brokovnici, lehký samopal a výše. Naopak, pokud mě někdo skalpoval, sestoupil jsem opět o úroveň níže. Podobně fungoval i další režim, v němž zbraně v pravidelných intervalech rotovaly. Zajímavý byl rovněž mód One in the Chamber (Jeden v komoře), kdy každý hráč měl pistoli s pouze jedním nábojem.
Zkrátka nuda nehrozila a výměna zbraní celkové hratelnosti jenom prospívala. Všechny režimy byly skvělým způsobem, jak se odreagovat od běžné hry a vydělat přitom slušné peníze. Ty se daly získávat kromě toho plněním úkolů, které byly časově omezeny (na určitou herní dobu), za jejichž odemknutí se opět platil malý vstupní poplatek. O multiplayeru v Black Ops by se dalo mluvit hodně dlouho a nezmínil jsem ještě kupříkladu tradiční Challenge režimy (počty zabití určitou zbraní, úspěšnost v jednotlivých módech apod.) a s tím související nejrůznější odznáčky. V menu je rovněž sekce s uživatelským obsahem, jako jsou videa či zajímavé screenshoty ze hry.
Multiplayer Black Ops je stejně jako jeho předchůdce velice různorodou akcí s herní dobou přesahující několik desítek hodin a jedním z hlavních důvodů, proč do dalšího pokračování Call of Duty investovat. Hráči za nějaký ten týden určitě zapomenou na problémy s lagováním a většině rozhodně nebude vadit nevyváženost určitých vlastností hry. Daleko podstatnější totiž je, že samotná hra je minimálně stejně zábavná jako předchůdce a navíc je okořeněná o pár nových prvků a herních režimů. A právě kvůli této do očí bijící podobnosti s Modern Warfare 2 si multiplayer Black Ops těžko může zasloužit vyšší známku než osmičku.