Charkov 1943

Námětem další strategie z druhé světové války se stala jedna z bitev o Charkov ze začátku roku 1943. Prakticky souběžně s porážkou německé armády u Stalingradu chtěli Rusové patřičně využít relativně rozsáhlé mezery na východní frontě a protlačit se tudy co nejdále na okupované území. Klíčovým místem se stalo město Charkov a jeho okolí, právě zde byly svedeny tuhé boje, jež si vyžádaly desítky tisíc mrtvých.

Trochu dějepisný úvod jsem zvolil záměrně. Většina lidí má totiž v povědomí skutečné milníky druhé světové války jako je třeba vylodění v Normandii, bitva u Kurska, nebo již zmiňovaný Stalingrad. V tomto směru není Charkov zas tak profláknutý a tudíž se dá toto téma považovat za určitou "konkurenční výhodu". Achtung Panzer: Kharkov 1943 (u nás jen pod názvem Charkov 1943) vytvořil ukrajinský Graviteam, jenž už pár válečných her vcelku úspěšně zvládnul, nicméně prakticky vždy se jednalo o záležitosti zejména pro hard-core fandy.

Tvůrci se ani tentokrát neodchýlili od této politiky a proto je i Kharkov 1943 určen zejména kovaným stratégům, kteří si dokážou vychutnat hlavně realistické bojové podmínky a autentické prostředí. Mainstreamoví hráči se u tohoto titulu nejspíše moc chytat nebudou, není zde ani žádný tutoriál a intuitivní prostředí byste také hledali marně. Vše podstatné obsahuje slušně zpracovaný elektronický manuál. V každém případě, než si prvně vůbec vystřelíte, musíte projít nezbytnými procedurami a plánováním.

Úvod do hry je poměrně strohý a hlavnímu menu vévodí výběr ze šesti přítomných kampaní. Vzhledem k tématu jsou všechna tažení vtěsnána do velmi krátkého časového sledu, respektive několika březnových dní 1943, kdy boje vrcholily. Ve čtyřech operacích máte možnost ovládat ruská vojska a ve dvou (Tatranovka a Sokolovo) ta německá.

Zajímavé je hledat příměr k této hře. Při pohledu na okolní obrázky asi nejčastěji přijde lidem na mysl série Combat Mission nebo novější Theatre of War. Pomineme-li ale 3D grafiku bitevního prostředí, Kharkov 1943 se herním stylem daleko více podobá letité sérii Close Combat. Každá kampaň totiž začíná tahovou částí hry, kde se nalézá 2D mapa celé operační oblasti s jednotlivými bojovými skupinami obou stran. V rámci jednoho kola můžete s každou skupinou pohnout o jeden sektor libovolným směrem, přivítat na bitevním poli nové posily, obnovit ztráty, doplňovat munici a pohonné hmoty.

Pokud s jednotkou v rámci kola nepohnete, dojde k jejímu zakopání a tím lépe odolá útočícímu nepříteli. Velký význam pro celou hru má tahová část hlavně v tom, že zajišťuje určitou dynamičnost. Jste sice omezeni počtem tahů na celou operaci, ale její průběh díky tomu není lineární, ale v režii hráče. Je na vás, abyste našli nejslabší článek v obraně soupeře nebo ho překvapili protiútokem či obchvatem.

Ve chvíli, kdy se na jednom sektoru sejdou nepřátelské skupiny, dochází k bitvě v reálném čase a ve 3D režimu. Předchází tomu ale ještě rozmísťovací fáze, kdy už jste na bitevním poli, ale ve vymezených oblastech můžete měnit rozestavení svých jednotek. Ani tohle nelze podceňovat, neboť scénáře jsou opravdu hodně rozlehlé a přemístění jednotek v rámci reálného času, byť i jen přes půl mapy, znamená obrovské časové ztráty, které se mohou snadno vymstít.

Každá bitva je omezena časovým limitem jedné hodiny, přičemž vítězství lze dosáhnout zabráním a udržením strategických bodů (jsou označeny vlaječkami svých držitelů) nebo eliminací protivníkovy armády. Pokud vidíte, že situace je opravdu bezvýchodná nebo že s pár vojáky nemáte šanci zastavit valící se nepřátelské obrněnce, lze se i takticky stáhnout z mapy. To sice znamená porážku v bitvě, ale pro další průběh tažení ušetříte své jednotky.

Obtížnost bitev je na velice solidní úrovni, takže Kharkov 1943 přestavuje výzvu i pro hodně zkušené hráče. Autoři ne nadarmo mluvili o snaze o maximální autentičnost prostředí. Na rozlehlých mapách stačí vyjet kamerou jen trochu nahoru a zjistíte, že bez pomocných značek své jednotky ani nevidíte, jak jsou titěrné. Operujete tak skutečně na obrovské rozloze ve velmi členitém terénu a kolikrát přitom máte jen pár desítek vojáků a několik tanků, se kterými musíte celou oblast zabezpečit.

Potěšila mě inteligence protivníkových jednotek, které ovládal počítač. AI rozhodně nesází jen na početní přesilu, která v jiných hrách kompenzuje tupost a špatně naskriptované nepřátele. Zde si AI naopak počítá velmi logicky a člověku je více než důstojným soupeřem. Hodně se mi například líbilo, když osamocené nepřátelské T-34 vykouklo z lesa a odpravilo můj zakopaný Marder III.

Jakmile se ale přiblížily mé posily, "Téčko" se zase schovalo do lesa a snažilo se jím projet o kus dál a napadnout mé přijíždějící obrněnce z nechráněného boku. Jindy jsem zažil perné chvilky při zoufalé obraně vesnice během nočního útoku Němců. V momentě, kdy se AI útočníkům podařilo najít slabé místo, další údery směřovaly právě do tohoto místa až byl průlom dokonán. Nic z toho není žádnou světlou výjimkou, ale naopak standardním chováním nepřátel, což nezbývá než rozhodně pochválit.

Superlativy lze směrovat i k vlastním jednotkám. K pathfindingu nemám výhrad, protože fakt fungoval. I vaši vojáci a vozidla tedy mají slušnou inteligenci, což dovoluje spoléhat se na jejich autonomní chování. Jistě, pokud chcete, můžete řešit jejich bojové režimy, nastavovat prioritní cíle apod.

Na druhou stranu, pokud zadáte příkaz k přesunu, jednotka dokáže sama využít polní cesty, než aby se prodírala hustým lesem nebo jinak špatně průchodným terénem (samozřejmě za předpokladu, že není pod palbou a nepotřebuje se krýt). I bez vaší asistence jsou vaše jednotky schopny zaujmout správné palebné postavení a při kontaktu s nepřítelem vést úspěšně střelbu či se krýt. Váš přímý rozkaz má však stále nejvyšší prioritu. Když například přikážete obyčejnému vojákovi, aby se sebevražedně vrhnul s granátem v ruce před nepřátelský tank, samozřejmě to udělá.