Brutal Legend

Zhasněte světla, zapalte svíčky a začněte si prohlížet alba s gramofonovými deskami metalových kapel. Zkuste si představit, že všechny ty divoké útesy, pekelné plameny a démonické bytosti opravdu existovaly, v dobách, kdy metal znamenal jedinou smysluplnou veličinu, kdy světu vládli metaloví titáni. Všichni nosili oblečení z černé kůže se stříbrnými ozdobami a jediným smyslem života bylo cestovat s turné vaší oblíbené kapely, při každém koncertě se dokonale zbourat a žít (i umírat) hudbou.

Ano, Brütal Legend je hra natolik vášnivě ponořená do metalového mýtu, že bez alespoň okrajové (což by vzhledem k popularitě moderních pseudo-metalových kapel typu Evanescence nemusel být až takový problém) znalosti/oblibě tohoto hudebního žánru si ji moc neužijete. Na druhou stranu, pokud jste na Heavy Metalu vyrůstali a máte už nějaké ty tři – čtyři křížky na zádech, pak v této hře najdete nirvánu, která vám vyplní i ty nejdivočejší sny a stane se pro vás kultovním zázrakem. Snad žádná hra ještě nebyla tak důsledně a hluboce oddaná svému tématu – pro nezasvěceného díky tomu hraničí s šílenstvím, zatímco zasvěcení v ní budou nacházet další a další odkazy či skryté významy.

Nicméně díky absolutnímu hereckému výkonu Jacka Blacka (Nacho Libre, Škola Rocku, Tropická bouře), založeném samozřejmě na jedinečných dialozích hlavního scénáristy/designéra Tima Shaffera (Monkey Island, Full Throttle, Grim Fandango, Psychonauts), je hra neskutečně vtipná a zasměje se u ní úplně kdokoliv. Musíte uznat, že špičkových komediálních her vychází málo a podobné odreagování je pořád ještě vzácnost. Na druhou stranu je to humor poměrně svérázný a specifický, který po určité době začne být předvídatelný. Jenže tou dobou již příběh začne nabírat na vážnosti a hloubce, postavy budou umírat a divoké metalové vypalovačky budou střídat teskné nebo ponuré skladby. Tou dobou vám již bude na skvěle vykreslených postavách záležet a budete chtít vědět, jak to všechno dopadne.

Vaším hrdinou se stane metalový „roadie“ jménem Eddie Riggs. Cestuje po světě s moderní „pseudo-metalovou“ kapelou, pomáhá stavět pódium, starat se o vybavení hudebníků a lítostivě vzpomíná na staré dobré časy, kdy metal nebyl líbivá změkčilá záležitost pro teenagery. Při úvodní nehodě během jednoho z koncertů se jeho krev dostane do tlamy monstra na kovové přezce jeho opasku, čímž vyvolá ohnivého démona Ormögoddena a přenese Eddieho do metalového starověku.

V zásadě jde o tradiční fantasy svět, temný a plný kouzel, jenže zároveň kompletně inspirovaný metalovou hudbou (nepřátelé jsou doslova metaloví, ehm, kovoví… a divoká krajina jako by vypadla z obalů metalových desek). Světu vládne démon, který zotročil lidi a ti se budou muset s Eddieho pomocí rozpomenout na sílu hudby. Eddie díky ní postupně zrekrutuje armádu, se kterou vyrazí na turné, ehm, křižáckou výpravu, do démonova hnízda. Příběh je zcela lineární, s jediným možným koncem, nicméně pobyt ve fantaskním metalovém světě si můžete prodloužit plněním vedlejších misí, které obsahují další postavy a vtipné dialogy navíc.

Vtahující kouzlo herního světa umocňuje jeho otevřenost a přístupnost – bez dodatečného nahrávání můžete plynule cestovat z jedné strany krajiny na druhou. V krajině je roztroušeno plno bonusových předmětů, které nebudete sbírat, ale interakcí s nimi (opravením sochy, vyhrabáním relikvie) se vám budou přičítat „ohnivé slzy“ (které získáváte také za plnění misí). Díky těm pak můžete v ohnivých pecích od Strážce metalu (ehm, Ozzy Osbourne) nakupovat vylepšení svých zbraní, svého vozidla nebo svých speciálních útoků. Ačkoliv sekyru, kytaru i vozidlo do konce hry nemůžete za nic dalšího vyměnit, vylepšováním jednotlivých atributů se mění jejich vlastnosti i vzhled.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Brütal Legend je poměrně průhledná kombinace již zaběhnutých herních mechanismů – obzvláště, pokud jste hráli přísně lineární demo. Snadno pak nabudete dojmu, že jde o tradiční akci z pohledu třetí osoby, kde střídavě řežete protivníky sekerou v duchu God of War (útok na dálku obstará magická kytara a její ničivé tóny) a střídavě jezdíte ve svém metalově vyzdobeném bouráku. Sem tam nějaký ten boss, na kterého musíte objevit správný postup. Jenže to není vše a dokonce to není ani těžiště hratelnosti. Tím je překvapivě RTS; realtime strategie, byť – stejně jako všechno ostatní – svérázně pojatá.

Ačkoliv první bitva s bossem se nese v tradičním duchu (pobíháte okolo obrovské příšery a hledáte její slabá místa), většina těch pozdějších ve hře má podobu bitev mezi dvěma koncertními pódii. Na jedné straně je vaše pódium, které můžete postupně vylepšovat, aby z něj do boje seskakovali stále větší a nebezpečnější „bojovníci-muzikanti“ – a na druhé straně bojového pole je stejně koncipované pódium protivníka. Zatímco Eddie má relativně tradiční pódium a bojovníky (rockeři, motorkáři… obrovský kovový kombajn na sklizeň lidí), z pódia démona lezou všelijaké slizké příšernosti a gotické pódium zase chrlí emo-týpky, mrtvé nevěsty a podobnou havěť. Jde prostě o variaci na základnu, ve které můžete po postupném vylepšování vyrábět stále lepší a lepší jednotky.

Jako surovinu přitom budete používat „gejzíry fanoušků“. Těch je předem dané množství a než na nich můžete vystavět svůj stánek s reklamními předměty, musíte jej většinou osvobodit od obrovské pijavice, která fanoušky polyká. Ehm, říkal jsem už, že je takhle hra poněkud svérázná, že? Každopádně získat a ubránit co nejvíc fanouškových gejzírů/reklamních stánků je naprosto zásadní, protože větší množství fanoušků = přístup k více/silnějším jednotkám, navíc samozřejmě rychleji.