Brutal Legend

Možná si teď říkáte, jak může fungovat ovládání vaší armády, když hru sledujete z pohledu třetí osoby? Nuže Eddiemu narostou démonická křídla, takže může kdykoliv během bitvy vzlétnout do vzduchu a celé dění sledovat z poměrně tradičního RTS ptačího nadhledu, odkud lze klávesovými zkratkami zadávat pokyny všem nebo ručně vybraným jednotkám.

Zajímavější je to díky tomu, že se kdykoliv můžete ze vzduchu spustit zpátky na zem mezi bojovníky a buď jim pomoci svojí sekerou/kytarou/ozbrojeným vozítkem, nebo zahrát kytarové sólo (rychle vyťukat několik tlačítek do rytmu, podobně jako třeba při hraní Guitar Hero), které jednotkám v dosahu zvýší sílu, uzdraví je, nebo naopak zraní jednotky nepřítele. Jsou zde i kytarová sóla pro náročnější taktické prvky, jako třeba svolání armády na jedno místo nebo vyvolání vlajky, ke které budou nastupovat nově vyrobené jednotky (a kterou můžete případně nosit na zádech, takže budou chodit za vámi).

Celé je to překvapivě komplexní a hra vás naštěstí jednotlivé aspekty učí pěkně postupně, během několika bitev. Online multiplayer ve hře má podobu těchto koncertních soubojů, kde na jedné straně mapy stojíte vy a na té druhé protihráč. Kouzlo hry více hráčů spočívá především v tom, že můžete hrát za všechny strany ze hry – tedy nejen Eddieho, ale také démony, gotické metalisty nebo poněkud ujeté růžové metalisty.

Pokud jde o technické provedení, Brütal Legend bohužel na první ani poslední pohled nevypadá nijak zázračně. Jistě, umělecký design všech postav i prostředí je naprosto úžasný a jedinečný, komplexnost modelů, detailnost textur a speciální efekty ale nestačí ani na ty lepší hry na Nintendu Wii. Jakkoliv chápu, že jde o záměrně stylizované, kreslené pojetí, nemohu si pomoct – celou dobu hraní jsem si připadal, jako že hraji titul z PSOne. Tomuto nepopiratelnému faktu nijak nepomáhá, že hra je přeplněná bugy, souvisejícími v drtivé většině případů se špatně nebo příliš hrubě nastavenými kolizemi. Nepříjemně často se tak stane, že se vaše postava během jízdy nebo letu zasekne o neviditelnou překážku apod. Naštěstí obsah je v tomto případě mnohonásobně nad formou, od již zmíněného výborného příběhu, přes originální koncertní bitvy, až po vynikající hudební kulisu.

Jak si nejspíš dovedete představit, po hudební stránce jde o jednu z nejvymazlenějších her vůbec, takže během jízdy v autě, větších bojů nebo filmových sekvencí vám budou do uší burácet interpreti jako Motörhead, Judas Priest, Ozzy Osbourne, Scorpions, Black Sabbath, Manowar, Kiss, Megadeth, Tenacious D, Def Leppard, Rob Zombie, Marilyn Manson a mnoho, mnoho dalších. Lze tedy prohlásit, že po zvukové stránce je tato hra skutečný uragán a mohu vám zaručit, že váš zážitek ze hry bude přímo úměrný tomu, jak vysoko si nastavíte hlasitost reproduktorů vašeho domácího kina (případně odstíněných traktoristických sluchátek). Takhle hra se prostě musí hrát se zvukem OHULENÝM NAPLNO!!! Heavy Metal potřebuje hlasitost víc než jakýkoliv jiný hudební žánr, jde o primální řev do roztrhání hlasivek, totální opojení surovým řevem kytar a burácením brutálně třískaných bubnů.

Vzhledem k předchozímu odstavci je zřejmé, že metaloví fanoušci budou tuhle hru milovat a zřejmě u ní prožijí nejlepší chvíle svého herního života. Podobně nadšení budou také fanoušci Tima Schafera, jelikož jeho smysl pro humor a originalitu opět nezklamal. Dokonce se přiznám, že během druhé, ponuré poloviny příběhu se mu podařilo ze mě vyždímat i nějakou tu slzu (pro zasvěcené, předcházela tomu věta „tahle píseň ubližuje jenom mě“). Jack Black také posouvá svoje herecké umění na zcela novou úroveň. Ostatně fanoušci hru sledují a milují již od jejího oznámení, jak jsem si moc dobře všiml. Nám ostatním by mohla vadit její krátkost (bez vedlejších misí jsem ji zvládnul za sedm hodin), nicméně Brütal Legend je natolik výjimečným dílem, že svojí jinakostí a osobitostí stojí za ochutnání úplně pro kohokoliv.