Borderlands

Borderlands je tedy především FPS, v níž se tak bude komunikovat zejména za přispění střelných zbraní, jichž zde najdete opravdu neskutečné množství. Stejně jako nepřátel, takže hlaveň vašeho kvéru bude mít opravdu jen málo příležitostí pro to, aby konečně vychladla. Přičemž doba pro dohrání hlavní kampaně výrazně přesahuje dvacet hodin, během kterých je stále na co se dívat.

Scenériím dominuje členitý terén a půvabný cel-shading. Ten sice má občas lehce jednotvárné kontury, třeba díky použité architektuře s prvky všudypřítomného vlnitého plechu, tvořícího jakousi bariéru a ohraničující tu kterou osadu či cestu. Nicméně herní prostředí působí ve finále velmi uvěřitelným a navíc poměrně propracovaným dojmem.

K tomu si přidejte otevřený svět, jakkoliv není až zase tak velký. Jde vždy o menší mapu se speciálním terminálem na koncových výstupech a následným loadingem vedoucím do další lokality. V jejich rámci, tedy v rámci každé lokality, je možné využít přesunu v rychlém terénním vozítku, s pozdějším časem se budete moci přesouvat mezi vzdálenými regiony pomocí šikovných teleportačních stanic.

Hra však nabízí využití i dalších terminálů, či chcete-li interaktivních panelů, suplujících do značné míry absenci spřátelených figur. Skrze panely pak, dle jejich typu, můžete dokupovat uzdravovačky, různá vylepšení a munici, stejně jako nové zbraně. Ovšem inventář je hodně omezený a tudíž je na místě nechat si v něm prostor pro věci, které tu porůznu naleznete. A že jich bude.

Popravdě, už dlouho mě nebolela záda tak, jako tomu bylo při hraní Borderlands. Tuna munice, která na zemi pokaždé zbude po zlikvidovaných nepřátelích, se totiž sbírá ručně, což není ani zdaleka jediný, dosti nešťastný nebo minimálně dvousečný nápad tvůrců. Tím dalším se jeví systém checkpointů, díky čemuž se sice v případě srážky se smrtí navrátíte zpátky na trasu, ale musíte pokaždé sáhnout pěkně hluboko do kapsy.

Potřebné peníze vyděláváte mj. odprodejem nalezeného, nepotřebného materiálu, kam patří především zbraně. S čímž souvisí časté putování tam a zase zpátky, abyste ulehčili přeplněnému inventáři, a konfrontace s dalším, ne úplně odladěným prvkem, jímž je neustálá generace nepřátel.

Někdy má častá generace nepřátel své opodstatnění, jindy je však vyloženě hloupá - to když vám hra nasadí protivníka do zad do lokace, kterou jste před chvílí vyčistili. Není to úplně pravidlem, ale platí, že vyčkávat příliš dlouho na jednom místě může vést k nepříjemným překvapením. A že probijete-li se mapou někam nakonec a pak se zase navracíte zpátky, můžete se dočkat opětovného obsazení předtím vystřílených oblastí.

Díky tomuhle atributu a také díky dlouhé herní době ve spojení se stále stejnou herní náplní, ztrácí Borderlands s přibývajícím časem mnohé ze svého původního kouzla. Může se dokonce dostavit jisté znechucení, neboť střílení se s všudypřítomnými nepřáteli začne být najednou už dosti únavné. A stereotypní.