BioShock Infinite
Nejlepší předváděčka gamescomu!
„Pevně doufáme, že pro vás bude zlatým hřebem výstavy,“ zakončil kreativní ředitel Irrational Games svůj úvod do prezentace BioShock Infinite. A spustil demo, které v mé mysli zanechalo takové nadšení, že jsem vážně uvažoval nad vykašláním se na další prezentace a zopakováním si této. Stejně jako pro drtivou většinu ostatních návštěvníků, i z mojí perspektivy šlo o nejúžasnější událost celého gamescomu. Z fenomenálně stylizovaného sálu 2K Games jsem odešel pln dojmů, které se jen těžko dají sdělit černé na bílém. Bez debaty šlo o největší zážitek.
K novému dílu BioShocku tudíž přistoupím pozvolna a rozvážně. Infinite si mě získal už při svém oznámení před týdnem. Jen jméno vývojářského studia samo o sobě a Ken Levine jakožto šéf projektu jsou zárukou kvality, ale ještě více mi uhranulo zasazení hry. Jak časově, tak co do místa - dovolte mi tedy nejprve vylíčit informace o pozadí Infinite, které bych si zahrál už jen kvůli jeho příběhu.
Začátek 20. století videoherní průmysl úspěšně ignoruje a přitom šlo o éru grandiózních změn a vynálezů, které neměly obdoby. Lidé, konkrétně Američané, na sebe byli právem pyšní a v příběhu Infinite chtěli technologickou osvětu šířit po celém světě. Způsob zvolili nevídaný – postavili megalomanské, dech beroucí město Columbia, které se vznášelo vzduchem a jehož smyslem bylo cestování po celém světě a ukazování ostatním lidem, tehdy zpravidla v konzervativních monarchiích a tvrdších režimech, kde leží budoucnost.
Vláda si však brzy uvědomila armádní potenciál Columbie, ze které se dost dobře mohl stát ekvivalent ke Hvězdě smrti ze Star Wars a projekt tudíž radši zastavila. Nedlouho poté zmizela i Columbia a od té doby se jen čas od času objevovala někde na obloze, na náhodných místech všude kolem světa, aniž by někdo věděl za jakým účelem a pod čím velením. Svou tajemností si získala děsivou, strach nahánějící reputaci.
Booker DeWitt, hlavní hrdina hry a bývalý bouchač, dostane - díky své uznávané zarputilosti a detektivní schopnosti zvládnout každou zakázku, delikátní úkol – najít a zachránit dívku Elizabeth. Booker takovýchto džobů splnil již hromady, ale nyní to má jeden háček. Elizabeth je zvláštní. Navíc vězněna v Columbii. A nikdo neví, kde přesně Columbie je...
Trailer jste asi již všichni viděli, ale jaký je BioShock Infinite skutečně v pohybu? Fenomenální! Stačilo mi, aby se producent hry pomalu rozhlédl po jednom z létajících ostrůvků Columbie a už jsem lapal po dechu. Vzpomínáte na trailer? Nádhera, což? Leč video bylo jen zlomkem té senzace, co byla k vidění v GC demu.
Domky, paneláky, kostely, zahradní altánky, bary, restaurace - to vše stylizované do raného 20. století. A jako kontrast masivní děla, horkovzdušné balóny, futuristické mosty, nadpřirozené schopnosti a bláznivé vzdušné kolejnice mezi ostrovy Columbie, na které může Booker skočit a pomocí háku po nich bleskově přejet přes nedozírnou propast. Jak říkal Ken Levine, příběh není zasazen do začátku 20. století – on je zasazen pouze do kontextu té doby, vypůjčuje si z ní náladu lidí, jejich ambice, architekturu, filozofické postoje..., ale svévolně si s nimi pohrává.
Demo BioShock Infinite se vlastně strašlivě těžko popisuje. Od podobně umělecké hry byste to asi nečekali, ale ona měla neskonalý spád a našlapaný trailer vlastně naznačil tempo hry (nebo aspoň předem upravené gamescom předváděčky). Jen co se hráč na začátku trochu porozhlédl a pokochal, už jeho směrem začala padat kostelní věž a chodník drtící zvon zastavil Bookerovi kousek před nosem.
To už ale slyšel jakéhosi bláznivého dědulu hulákat a rozprávět pro neviditelné publikum. Byl zrovna v pasáži, kde nadával na imigranty a na povinnost jedince obětovat se pro celek, když ho Booker vyrušil. Chlapík se zničehonic děsně naštval a než stačil dostat kulku mezi oči, opustil svůj, agresivními slogany ověšený pult a už odjížděl na horské dráze. Chvilku na to měl pod kontrolou kanón, kterým ze spodního ostrova střílel přímo na hráče. Co jsou sakra ti lidé v Columbii zač?
I začal infarktový sled neuvěřitelných momentů. Jízda po kolejnici dolů na vedlejší ostrov, zásah dělovou koulí, pád na vedlejší kolej a pseudo-rytířský souboj s protijedoucím nepřítelem, visícím na vedlejší koleji a s ocelovou trubkou v ruce. Několik vteřin na to jsem již sledoval explozi minometu a „kouzlem“ přivolané hejno vran, kteroužto schopnost hráč jakoby ukradl od svého nepřítele a použil proti bandě ostatních. Ti pak často přepadávají přes zábradlí a letí do hlubin...