BioShock 2
Ještě mokré zážitky ze singleplayeru.
Ve zkoušené úrovni jsem nejdříve svedl souboj s jednou z Malých Sester. Tu hlídal nový typ Big Daddyho nazvaný Rumbler, jenž místo boje nablízko umisťoval po okolí automatické střílny a v mezičase mě zpracovával raketometem. Po jeho úspěšném zdolání jsem si mohl všechny tyto hračky přivlastnit a zmocnit se děvčátka, které jsem doprovodil do místnosti s několika kandidáty pro posmrtný odběr ADAMu. Doprovod naštěstí neměl nic společného se závěrečnou eskortní misí z prvního dílu a byl podstatně svižnější.
Jakmile svěřenkyně začala extrahovat vzácnou látku, musel jsem čelit dlouhému přívalu nepřátel, jenž bylo nutno dostatečně dlouho odrážet. O chvíli později bohužel přeci jen přišla naskriptovaná chvíle, kdy jsem se musel s naší svěřenkyní rozloučit. Buď jí pomoci uniknout do známého větracího potrubí, nebo nakonec nemilosrdně zabít. Druhá volba byla zpracována brutálněji než v prvním díle. Tak doufám, že v plné hře za toto chování bude hráč patřičně potrestán alespoň v závěrečném outru.
Ať již bylo moje rozhodnutí jakékoliv, pořádně jsem rozhněval Sophii Lamb a ta okamžitě vyslala jednu ze svých Velkých Sester. Příjemné na tomto výprasku bylo to, že souboj se při každém hraní odehrál v jiné lokaci, což zajisté povede k lepší znovuhratelnosti finální hry. Ale v okamžiku, kdy ke střetu došlo, nastal ten největší rachot, jaký jsem zatím v Rapture zažil. A to, dle slov vývojářů, nás ke konci hry potkají i vypjatější a divočejší situace!
Potěšilo mě, že i ve chvílích mezi akčními pasážemi bylo stále co hledat a zkoumat. Úrovně opět obsahovaly mnoho ukrytých skrýší se zbraněmi, municí nebo audio páskami s příběhy jednotlivých obyvatel. Stejně jako v prvním díle bylo mnoho detailů o příběhu ukryto v samotném herním prostředí a pouze provokovalo k domýšlení si událostí, které se na daném místě asi přihodily.
Při hraní jsem si také všiml kompletně přepracovaného hackování. Zdlouhavá minihra o spojování potrubí byla nadobro pryč a veškeré hackování jsem prováděl v reálném čase pomocí speciálního přístroje, který šlo překvapivě používat i na vzdálené vypínače nebo střílny. Sloužilo k tomu šikovné udělátko s ručičkou kmitající přes tři barevné zóny. Celý princip spočíval ve správném načasování stisku tlačítka. Zmáčknutí ve chvíli, kdy je ručička v zeleném poli, znamenalo úspěch. V modrém poli bonus. A v červeném pořádný průšvih.