Assassin's Creed: Brotherhood
Ten nejzábavnější dějepis tentokrát z Říma.
Tvůrci zkrátka vzali znamenitý korpus a na něm vystavěli znovu ještě o třídu bohatší náplň, jakou vám dá jen málokterá hra. V tomto bych asi začal pro někoho možná špatnou zprávou, protože nyní si mnohem více zahrajete v současnosti za Desmonda, jehož můžete docela svobodně vodit podobně jako Ezia o několik století v minulosti. Tyto úseky nicméně nejsou předepsány a je jen na vás, jestli si dáte od Animuse pohov, vstanete z lehátka a půjdete se projít. A o nudnou procházku nepůjde, protože Brotherhood si připravil nějaké úkoly i pro Desmonda...
Tím už jsem načal, že znovu potkáte množství oblíbených i neoblíbených postaviček z minulosti, včetně Leonarda, jenž ve svém technickém intelektu postoupil zase o kus dále, takže Eziovi nabídne už docela pokročilé serepetičky. Od šílených střelných zbraní, přes nový padák (neplést s rogalem, které také nechybí), až po pokus o obrněný tank, jenž přesně odpovídá skutečným Da Vinciho skicám. Někomu možná tyto moderní stroje naruší celkovou atmosféru, ale mně to nevadilo, protože éru střelného prachu hra přiznává docela nenásilným a nevtíravým způsobem.
Co je ovšem docela zásadní, je nové směřování série do mírně obtížnější roviny zejména zpočátku, kdy se dostanete do Svatého města s nalomeným zdravím a základními zbraněmi. Bambitku máte sice v rukávu již od začátku, ale většina nepřátelstva a stráží má citelně vylepšené chování, takže jsou skoro po celou dobu hry o třídu silnějšími protivníky, než kdy dříve. Stačí vás párkrát šmiknout a už Ezio počítá obláčky v nebi. Souboje jsou totiž nyní znatelně těžší hlavně tím, že už nejsou omezené na souboj s jediným protivníkem.
Ezio se musí ohánět, co to jde, protože kolikrát ho obstoupí celá partička zloduchů a zaútočí všichni najednou. Nebo vás napadne jeden, a do zad vám vzápětí bodne svůj rapír další neřád. A taková Švýcarská garda, jakožto elitní ochrana papeže, to už je v tomto světle jářku velmi těžký protivník! Je tak třeba si zvyknout novému pojetí boje, který již tolik nezvýhodňuje protiakci z krytu, ale naopak odměňuje vaši hbitou iniciativu. Osvědčený a unikátní styl ovládání postavy a la loutkář s nízkým a vysokým profilem samozřejmě zůstal zachován, ale někteří nepřátelé vám naprosto v pohodě rozrazí kryt, takže pečlivá obrana zde již není na místě. Tedy snad až na hbité úskoky.
Nyní musíte být útočníkem hlavně vy, protože nejsilnější kombinací již není zmíněný protivýpad z krytu, nýbrž znejistění nepřítele např. odkopnutím a okamžitý útok nejlépe chladnou zbraní. Pokud se vám navíc povede takový útok bez škrábnutí, můžete hned ty další řetězit a využívat celá komba výpadů, zatímco jen zaměřujete vaše další oběti. Díky tomu tak není problém během pár sekund rozpíchat břich klidně i celému šiku stráží. Takže vidíte, jak hned máte protiváhu za ty těžší souboje a tužší protivníky? Návyků ze dvojky jsem se sice jen zdlouhavě zbavoval, ale i tak to považuji za příjemné oživení soubojů, které si prožijete zase úplně jinak.
Vůbec bitky jsou nyní opravdu hodně rozmanité, protože vás napadnou klidně nepřátelé v sedle, mnohem častěji se zde střílí z kuší i hlavní, a vy si podmaníte nově taktéž házecí sekery, nebo otrávené šipky. A nebojte se vlka nic, v sedle si Ezio taktéž užije pěkné rodeo, ne-li rovnou Velkou Pardubickou, protože věrného oře má k dispozici, a teď se podržte, poprvé i ve městech! Sice je to někdy v úzkých uličkách a těch davech docela na nervy, ale cestování se tím citelně zrychlilo. Stačí opět jen zahvízdat a nějaký oř hnedle přicválá.
Každopádně Eziovi sedlo velmi sluší, protože zvládá oproti minulosti i vyšší jezdeckou. Nedělá mu problém seskočit přímo na hřbet, na koni dovede taktéž bojovat, takže okované pomocníky nepřátel v cuku letu zbaví jejich pána, nebo si je rovnou převezme ladným skokem z hřbetu na hřbet. Však pro vraždy, jež zde tvoří jednu z hlavních náplní, lze podobně s úspěchem použít např. i ten zmíněný padák, opět si zapádlujete na gondole, a nechybí ani akční vsuvky, které si s Leonardovou pomocí skvěle vychutnáte i podruhé.