Assassin’s Creed: Brotherhood

Aby mě Ubisoft nešetřil, ještě mě po dlouhé singleplayerové předváděčce vzal na multiplayerovou partičku, aneb ona velká novinka v AC univerzu. Hraní samozřejmě předcházel výběr avatara a pokud jste někdy viděli artworky či plakáty z Brotherhood, viděli jste tak i spoustu multiplayerových charakterů – vojáka, kurtizánu, doktora, zloděje, mnicha apod. Skin na hraní pochopitelně vliv nemá, ale následný výběr speciálních skillů již ano. Kliknout jsem mohl na několik kombinací speciálních abilit a předmětů, např. na rychlý běh s vrhacími nožíčky, nebo na splynutí s davem s dýmovou bombou-hnojůvkou.

Ale jak se vlastně mutliplayer hraje? Je to zábava! Bylo nás šest a každý z nás obdržel jeden cíl, který jsme museli zneškodnit. Zároveň jsem ale i já byl označen jako cíl pro někoho jiného a začala tak adrenalinová hra na kočku s myší, kdy já se snažil někoho dostihnout, ale zároveň jsem se snažil nebýt dostižen. Aby to nebylo tak jednoduché, neměl jsem k dispozici žádnou GPSku s přesným označením cíle; pouze indikátor říkající jak blízko k cíli jsem. Když se naplnil, věděl jsem, že můj terč je spatřitelný, ale hra mi stále neřekla, která z postav v okolí to je.

Samozřejmě se totiž hrálo v městě plném lidí a v tom je taky ta sranda – měl jsem problém rozeznat, o čí život se vlastně pokouším. Částečně jsem se řídil podle pohybů postav, protože jsem si říkal, že AI postavy by jen tak neběhaly a neškubaly sebou..., ale jednou jsem takhle podezřele sprintující postavu zabil a bylo mi řečeno, že se jednalo o civilistu, a že jsem ztratil body. Ty se pochopitelně získávají v prvé řadě vražděním, avšak extra ohodnocení jsem mohl získat třeba za tichý kill a další body jsem obdržel za úspěšné útěky.

Když jsem si všiml, že po mně někdo jde, snažil jsem se prchat seč to šlo a schovat se třeba ve slámě. Kořisti mají oproti predátorům výhodu v tom, že mohou proběhnout skrze označené dveře nebo brány, které se za nimi automaticky po nějakou dobu zamknou a predátor je musí zdlouhavě oblézat okolo.

Tvůrci slibují bohatý multiplayer a když jsem po odehrání své špetky zpovídal vedle sedícího ubisofťáka, zmiňoval se jak o řadě týmových módů, tak o kláních jeden na jednoho . O oboje si Assassin’s Creed titul přímo říká. Podobně jako v Call of Duty se také připravte na sbírání zkušeností a levelování, které povede k lepšímu vybavení a prestižnějším kláním. V horizontu několika týdnů navíc pro PS3 vyjde mutliplayerová beta, tak to pak můžete prubnout na vlastní kůži.

Závěr asi hodinového dýchánku s Brotherhood patří i mezi mé nejoblíbenější momenty z celé prezentace. Optal jsem se na příběhovou spojitost mutliplayeru se singleplayerem a odpověď jednoho z designérů mě překvapila i potěšila: „No, pamatuješ si, jak jsi na začátku dvojky procházel testovací laboratoří Templářů plné Animusů? Tak všichni lidé, co byli do těch strojů připojeni, jsou našimi multiplayerovými charaktery. Multiplayer je tedy vlastně testovacím centrem, arénou pro Templáře, kde zocelují své lidi. Takhle tedy příběhově ospravedlňujeme multiplayer.“

Ha, chytré! Zlatá tečka za zlatou prezentací. Assassin’s Creed: Brotherhood potěšil v mnoha směrech. Ačkoliv na oko vypadal stejně jako jeho předchůdce, E3 prezentace mě přesvědčila o tom, že řada hratelnostních novinek – ať už jde o bohatší soubojový systém, možnost tvorby vlastní gildy, nebo multiplayer – z Brotherhood skutečně dělá plnohodnotné pokračování. A trojka není šťastným číslem pro nic za nic.