Alice: Madness Returns
Tady si nemůžete být jisti vůbec ničím.
Nepřátelské čajové konvičky, útočící hrací karty, gumové houbičky a prapodivný svět, kde je dole nahoře, a líc rubem. Takto by se dalo stručně popsat nové dobrodružství nešťastné Alenky, která se sice znovu dostane do čarokrásné Říše divů, jenže jen proto, aby pátrala po příčinách té hrozné události ze své minulosti, kdy její celá rodina zahynula v plamenech jejich domu a Alenka zřejmě jako jediná přežila. Však se to na její psychice dost podepsalo, takže vzala dráhu z blázince rovnou do sirotčince, kde se jí ostatně věnuje další psycholog.
To už se ale dostáváme zhruba jedenáct let po konci předešlé hry American McGee's Alice, kdy na krátkou chvíli zastihneme Alenku v začouzeném Londýně, kde má pouze v této lokaci od doktora povolen dokonce pohled z první osoby (jinak vždy ve třetí osobě). Vzápětí se ale propadne do Wonderlandu, v němž ale bude muset čelit svým vlastním vzpomínkám, které původně snovou a barevnou říši proměnily na pekelně dýchající rumiště, kde číhá nebezpečí a abstraktní šílenosti doslova na každém kroku.
Nový díl od stejných tvůrců Spicy Horse docela zdařile navazuje na dokonale zvrácené pojetí Alenčina světa, však podobně „cáklou" hru byste asi jen stěží našli. Ohromné rozlohy Říše divů nabízejí rozmanité lokace plné divotvorných barev a věcí, jakoby nasázených k sobě bez ladu a skladu. Nikdy si nejste přesně jisti, kde jsou nějaké mantinely nebo kde to vlastně jste. To považuji za příjemně mrazivý přelud, který ještě pěkně živí groteskní protivníci, kdy inkoustoví bucláci s dětskými škraboškami a pavoučí čajové konvice s jedním okem teprve to celé obludárium rozjíždí.
Je jen škoda, že se podobně nepovedlo dotáhnout podání příběhu do stejně dobrého konce, protože jestli něco nová Alenka přehlíží, tak je to motivace a vlastně ta jednoduchá otázka, proč jít stále dál. Pokud se sami nepřičiníte, nebudete mít vůbec páru, o co tady v tom světě-nesvětě safra jde a také o co tu dříve šlo. Snad jen pečlivým prozkoumáváním prostředí můžete skrze nalézané vzpomínky osvěžit Alenčinu paměť a sobě dopřát trochu toho prozření, co se vlastně s Alenkou dříve stalo.
Podobně „cáklou" hru byste asi jen stěží našli.
Však průzkum, potažmo sběratelství je jedním ze tří stěžejních prvků, jež zde tvoří ústřední pilíře celé hry. Kromě pamětí tak plniče statistik jistě potěší navíc ještě postřelování prasečích rypáků (to také někdy zpřístupní další cestu), hledání vytržených zubů jako platitel pro vylepšování zbraní ve čtyřech úrovních, objevování tajných místností a další odměny pro trpělivé hledače.
Druhým pilířem jsou pak živelné a pěkně zpracované souboje, které jsou sice po nějaké době dosti stereotypní, ale zase se při nich nechá pěkně vyřádit. Pokud si zrovna nezvolíte dvě nejvyšší obtížnosti ze čtyř nabízených (nelze měnit v rozjeté hře), tak bitky proti úchylně vypadajícím protivníkům a bossům nejsou až tak těžké. To je zejména díky skvěle fungujícímu a volitelnému automatickému zaměřování, kdy vám pak jen stačí přepínat cíle a hra se o míření a uzamčení potvory do vašeho výhledu sama dobře postará. A když už hodně teče do bot, tak Alenka chytne hysterický záchvat a nic nemusí být ztraceno.
Kromě toho jsem si dále liboval v i úskocích, kdy se Alenka hbitě přesune na stranu, kde může znovu udeřit, zatímco na jejím původním místě vyjukaná kreaturka uvidí jen poletující motýlky. Jakkoli mě tato funkce jindy nechává chladným, tak tady se tyto úhyby dají tak pěkně načasovat klidně i milisekundu před výpadem nebo střelbou nepřítele, takže uskakování a jeho správné načasování není nic těžkého a parádně se používá. Stejně se ho musíte naučit, protože na některé potvůrky nic jiného ani neplatí.
I když je postupně rozšiřovaná paleta Alenčiných zbraní dosti neortodoxní, tak je tento čtyřbarevný koktejl také chutně namíchaný, čímž myslím, že máte k dispozici jak účinná mlátítka na blízko, tak i dalekonosná prskátka. Základ tvoří zkrvavená kudla, po upgradech již docela smrtící sama o sobě. Více radosti asi poskytne pepřový mlýnek, zde suplující klasický kulomet, přičemž dosah má snad ještě větší. Trošku u mlýnku nechápu jeho nutné ochlazování, ale budiž, když si pepřím doma rybičku, snad se i můj mlýnek trochu zahřívá...
Oproti tomu místo granátů Alenka hází časované výbušné Boby a Bobky, tedy králíky s kloboukem. Zajímavé je, že buď za chvilku sami vybuchnou, nebo je můžete odbouchnout tlačítkem ještě předtím také ručně. S hlavou houpacího jednorožce jsem si užil už dříve na prezentaci v Londýně, kde ale chyběla poslední dalekonosná zbraň ve stylu raketometu z čajové konvičky. A málem bych zapomněl i na obyčejný deštník, jenž v tu správnou chvíli roztažený funguje jako obranný štít, navíc odrážející projektily s razítkem adresát neznámý znovu do rukou odesílatele.