Alice: Madness Returns

Tak to vidíte, kvarteto zbraní je zajímavá snůška, z níž musíte vždy pečlivě vybrat tu správnou ingredienci na určitého nepřítele, protože na každého platí něco jiného. To považuji za příjemné osvěžení jinde jasného faktu, že stačí prostě mydlit schody o sto péro a jakýkoli protivník se po nich dřív nebo později stejně rozmázne.

Nu a poslední částí celé hry je asi nejčastější plošinkové skákání, které se na můj vkus povedlo o řád méně, než zmíněné souboje. Jednak jsem měl kvůli ne zcela vychytané kameře občas problémy přesně zacílit svoje skoky a za druhé je možná zbytečná překážka v tom, že pro odkrytí některých plošinek a překážek potřebujete napřed Alenku zmenšit, protože pouze v tomto postoji, kdy jím mimo jiné také vlezete do úzkých dírek, vidí třeba pohyblivé platformy.

Jenže problémem je, že při zmenšení už naše holčina neumí tak dobře skákat jako když je normální a také se pohybuje citelně pomaleji, takže s tímto Jiříkovým viděním sice prohlédnete kam jít dál, ale když začnete hopsat, tak všechno do okamžiku zase zmizí. Možná je to tak schválně pro zvýšení náročnosti hry, dobrá, ale já musím přiznat, že mi toto řešení nepřipadá moc šťastné a raději bych stále viditelné plošinky, jako je obvyklé.

1 of 4

Caption

Attribution

Celá hra je tak ve znamení skládačky se třemi dílky: prozkoumáváním, bojováním a skákáním, což malinko občerstvují drobné odbočky, jako je třeba klouzání na tobogánu, nebo minihra se střelbou z válečné loďky jeho veličenstva. Hra je přitom ale striktně lineární, takže tady rozhodně nezabloudíte, i díky povedené nápovědě s křídovými piktogramy po lokacích, které vám třeba napoví, kde je tajná místnost, kde čekat další bitku nebo kudy se vydat dál. Pro méně zkušené a mladší hráče (ehm, hra má přístupnost od osmnácti výše...) příjemná a praktická věcička.

Znalci série jistě ocení, že se později dostanou i do starých známých lokalit z minulého dějství, stejně jako potkají staré známé postavy. Milou drobností je i nový ohoz pro každou novou kapitolku a po prvním dokončení hry i možnost začít znovu třeba na vyšší obtížnost s kompletně vylepšeným arzenálem a všemi nasbíranými srdíčky života. Však Alenka není rozhodně nijak krátkou hrou, což můžu ostatně potvrdit skrze mých odhadovaných asi třináct hodin, za něž jsem prošel na druhý obtížností stupínek všech šest kapitol. Obecně bych tipoval herní dobu podle obtížnosti mezi solidními deseti až patnácti hodinami.

I když je na hře vidět jasný progres v grafice oproti dříve ukazované úrovni z londýnské prezentace na jaře, i tak Alenka rozhodně nepatří do první obrazové ligy současnosti. Hrubé textury, jednoduché stíny, nebo omezený dohled bych ještě přešel, ale horší je občasné zasekávání hlavní hrdinky v prostředí, nebo hrubě neošetřené skripty, které vám např. nepustí do úrovně partu nepřátel, přitom bez jejich vykosení vám hra neotevře další bránu a nepustí vás dál. Pak pomůže jen restart od posledního checkpointu. Bohužel to samé jsem viděl už na prezentaci, takže tvůrci ladění hry asi nevěnovali tolik času.

Po polovině kampaně už jsem taktéž pociťoval jistý stereotyp podobných soubojů, které mě začaly ke konci už trochu otravovat, a pohříchu jsem později ztrácel také motivaci hrát dál, protože mě hra nijak nemotivovala a hlavně nijak nelákala žádnou nečekanou zápletkou nebo úžasným momentem. Překvapivým dárkem a malou náplastí na všechna bolístka je ale u všech verzí přibalený kód na bezplatné stažení původní American McGee's Alice, která vyšla před jedenácti lety pouze na PC.