Aion

Vydání nejnovějšího MMORPG se již kvapem blíží a jelikož jsme nějaký čas strávili v jeho uzavřeném betatestu, přinášíme vám nyní naše čerstvé zážitky. Tam, kde se loňští velcí hráči Age of Conan a Warhammer Online snažili přinést něco nového, sází NCSoft (Lineage II, Guild Wars) se svým Aionem spíše na zavedené principy a osvědčenou hratelnost. Vyplatí se jim tato sázka na jistotu a blýskne se na podzim na poli onlinovek konečně na lepší časy?

První, nad čím se asi pozastavíte, je jméno a podtitul hry. Aion, nebo lépe řečeno, planeta Atreia je svět, který byl roztržen vedví při výbuchu Věže věčnosti. Během následného kataklysmatu vznikla horní, nehostinná Asmodea a spodní, vznešená Elysea. Přeživší se museli novým podmínkám přizpůsobit a z toho vzešly i dvě hratelné frakce. Uprostřed mezi nimi se nachází Abyss, což je domov starobylých Balaurů a také místo nejtvrdších bojů.

Výchozí zápletka je jasná, možná až příliš klišovitá – hlavní hrdina v úvodu dostane na ránu do hlavy a tím přijde o veškerou svou paměť. V závislosti na vašem rozhodnutí se pak probere buď ve spodní části roztříštěného světa na ostrově Poeta nebo v horní na ostrově Ishalgen. Tím začíná i jeho dlouhá a strastiplná cesta po stopách svého záhadného původu, která je nosným prvkem celé hry. Příběh to sice není nijak originální, ale pozornost dokáže udržet dostatečnou a za plus považuji především to, že vás nenásilně žene stále dál.

Hned po úvodním přihlášení jsem se vrhnul na tvorbu svého avatara. Je-li totiž v Aionu něco dotažené až k naprosté dokonalosti, je to rozhodně vzhled postav. Tolik různých posuvníků upravujících všechno možné i nemožné jsem už dlouho v žádném titulu neviděl. Změnit jde nejen tvar tváře, očí a vlasů, ale i různé další části těla. Nejpatrnější je to ale při volbě výšky, kdy z vašeho svěřence můžete vytvořit buď nefalšovaného trpaslíka nebo naopak dvoumetrového hromotluka. Představu o možnostech editoru si asi nejlépe uděláte sami z tohoto videa.

Jedinou hratelnou rasou jsou tu lidé a veškeré rozhodování tak spočívá pouze ve volbě jedné ze dvou znepřátelených stran. Ve finále jsou si ale obě dost podobné a liší se v podstatě jen grafickým ztvárněním. Při výběru povolání mě nejprve malinko zarazila celkem chudá nabídka (k dispozici je pouze válečník, zloděj, mág a kněz), ale na desáté úrovni se toto množství naštěstí díky dalšímu zaměření zdvojnásobí. Startovní oblasti jsou bohužel pro všechny hrdiny v rámci jedné frakce stejné a to by mohl být později docela problém.

Se zbrusu novou postavou jsem vyrazil za dobrodružstvím a první úkoly na sebe nenechaly dlouho čekat. Šlo především o klasické questy typu přines/dojdi/zabij, ale jelikož byly vcelku čtivé, ani jsem se u nich nenudil. Ba naopak, některé mě dokonce překvapily, ať už se jednalo například o lákání potvory do pasti nebo hledání náčelníkovy dcery. Jejich zadávání zde probíhá určitou formou rozhovoru a to se u onlinovek také jen tak nevidí.

Krásně je na tom vidět zdatnost scénáristů, kteří si občas docela vyhráli. Na dabing se ovšem nedostalo, což nás možná ani nemusí mrzet, jelikož to autorům zaručuje větší flexibilitu v přidávání nového obsahu. Důležité questy jsou vyprávěny prostřednictvím cutscén, které rozhodně neurazí. Většinou jde sice o různé průlety krajinou, ale i tak jsou vítaným zpestřením a obohacením příběhu.

Samotný tutoriál mohl být o fous lepší, ale zřejmě se předpokládá, že hru budou hrát především lidé, co už v této oblasti nějaké ty zkušenosti mají. Nováčci budou ze začátku nejspíš asi dost tápat. Nápověda je naštěstí zabudovaná přímo ve hře a do vydání se mají objevit ještě výuková videa, takže v tomto ohledu se snad i leccos zlepší. Krom toho jde na některá slova v textu kliknout, což se vyvolá zabudovaný slovník, který daný výraz popíše detailněji. S jeho pomocí se dají zobrazit i koordináty většiny monster, NPC a oblastí, takže pak jeden nemusí zbytečně tápat. Vyvstává ovšem otázka, zda to člověka nevede až příliš za ručičku.

Na prvních úrovních hráč není nijak nucen k chození se skupinkou, byť to je bezesporu lehčí a zábavnější. Betatest byl omezen dvaceti úrovněmi z padesáti a jelikož do Abyssu můžete až na levelu 25, je docela dost dobře možné, že si v pozdějších oblastech bez spolupráce s ostatními ani neškrtnete. I když některá povolání zřejmě budou více sólovatelná, než jiná. Během testování jsem se soustředil hlavně na Spiritmastera, který jako jediný dokáže vyvolat elementální pomocníky a hrálo se mi za něj celkem dobře. Peti tu překvapivě nejsou až tak neužiteční, jak jinde bývá zvykem a nepřítele zvládnou vyřídit i sami. Jejich ovládání by ale ještě zasloužilo doladit.

Z okolních obrázků se jistě mnozí dovtípí, že postavám časem narostou křídla, ale za jakých okolností se tak stane zde raději prozrazovat nebudu. Podstatné ovšem je, že se tím zpřístupní úplně nová dimenze hratelnosti – najednou se můžete vznést a vystoupat třeba na vzdálený ostrůvek na nebi, jenž se předtím zdál být tak nedosažitelný. Také některé suroviny se dají těžit pouze ve vzduchu a k prozkoumávání krajiny seshora vybízí i mnohá terénní převýšení či vhodně umístěné překážky. Let je ale omezen nějakými 45 sekundami, takže nejde být ve vzduchu pořád a nevrátíte-li se dolů včas, zbude z vás pak na zemi jen mastná skvrna.

Zajímavé je, že si člověk na tuhle vymoženost velmi rychle zvykne a pak by ji nejraději používal pořád. Ve většině zón to ale bohužel nejde, což sice trochu zamrzí, ale když si uvědomíme, že by pak většina normálních questů ztratila smysl, bude nám záměr autorů hned jasnější. Plachtit jde naštěstí úplně všude a třeba z vysokého kopce se dá dolů sletět i bez toho, aby se přitom postava nějak zranila.