Aion

S povýšením na daevu souvisí také výběr specializace v rámci profese. Tak třeba kouzelník si vybere, jestli se dá cestou typického „smažiče“ Sorcerera, nebo raději Spiritmastera, který kromě základních kouzel vyvolává různé pomocníky, třeba ohnivého elementála. Nebo zvěd: z toho se stane buď Ranger, který se smrtící přesností decimuje nepřátele lukem a využívá zákeřné pasti. Druhou variantou je Assassin, tichý zabiják, jenž se obvykle nepozorovaně připlíží k nepříteli a bleskurychle ho rozseká dvěma čepelemi... Podobně se z válečníka stane útočně zaměřený Gladiator nebo defenzivní Templar, a z kněze primární léčitel Cleric nebo podpůrně-útočný Chanter, v lecčems připomínající paladiny z jiných her.

Hlavní město je fajn, specializované profese také, ale létání je prostě úžasné. Alespoň zpočátku, než jej začnete brát jako samozřejmost. V rámci MMORPG je to opravdu unikát. Moje prvotní nadšení malinko opadlo po zjištění, že ve vzduchu můžu „na jeden zátah“ strávit jen desítky vteřin. Ale i za tuhle dobu se dá ulétnout docela slušná vzdálenost. Časem se dostanete k předmětům – trvalého rázu i na jedno použití –, které pobyt ve vzduchu dokáží prodloužit. A navíc i v lokacích, kde se létat nedá, můžete aspoň plachtit; když skočíte z nějakého kopce, stačí podržením mezerníku roztáhnout křídla a nechat se unášet větrem... Někdy musíte křídla použít už proto, že se bez nich nedostanete na místa potřebná ke splnění úkolu.

Pokud se ale těšíte na to, jak budete ze vzduchu ostřelovat tupé pozemní tvory svými kouzly nebo šípy, musím vás zklamat: když se vznesete do vzduchu, tak vezmou nepřátelé bez střeleckého útoku do zaječích a rychle jim při tom přibývá zdraví. To je možná sice nerealistické, nicméně pro zachování rovnováhy hry pochopitelné: postavy s útokem na dálku by jinak byly v obrovské výhodě... Boj ve vzduchu si ale užijete. Hlavním obsahem hry pro charaktery na vysokých levelech jsou totiž PvP (Player versus Player) bitvy v Propasti; a to na zemi i ve vzduchu. Za úspěchy v bojích proti jiným hráčům získáváte speciální body, hodnosti a samozřejmě také speciální předměty.

Ať zvolíte jakoukoliv rasu, budete plnit spoustu questů. Přitom neplatí, že Asmodiané by byli vyložení záporňáci a třeba jen tak pro radost vraždili bezbranné vesničany: je to prostě jen drsnější a temnější rasa, ale má také problémy se zlými stvořeními a hlavně s všudypřítomnými stopami a poskoky nekalých úmyslů Balaurů. Ti žijí v Propasti a jsou úhlavními nepřáteli obou ras.

Jak už jsem naznačil, zpočátku jsou úkoly docela monotónní (doruč / zabij / najdi / přines), ale později bude lépe. Hlavně příběhové úkoly – za které je obvykle i mnohem lepší odměna než za ty obyčejné – jsou aspoň trochu komplikované, mají obvykle několik dílů a jsou i lépe okomentované. Třeba když máte za úkol zničit zásoby Odia (látky, kterou chtějí Balaurové použít k otevření portálu) v koboldí vesnici. Musíte zabít jednoho z dozorců, vzít mu kovovou tyč, zazvonit na poplašný zvon, a porazit náčelníka, který si to k vám přikvačí. Pak mu seberete neutralizační látku a hodíte jí do obrovského kotle...

Už v první lokaci (nepočítám tu startovní) se mezi 15. a 20. levelem dostanete ke skupinovým úkolům, při kterých se utkáte s drsnými protivníky. Třeba v při hře za Elyose je to série úkolů ve válečném táboře Krallů. Týmové bitvy probíhají vesměs klasicky: válečník na sebe tahá nepřátele, kněz léčí (a případně oživuje), a třeba kouzelník uspává či znehybňuje potvory, do kterých zrovna ostatní nerubají. Při boji pomáhají i ikonky, které šéf týmu může umísťovat nad hlavy nepřátel (piktogram pro útok, uspání atd.).

Stejně jako v jiných MMO platí, že je mnohem lepší chodit s lidmi, které znáte, než s náhodně sebraným týmem. Aion je podobně přístupný jako třeba Guild Wars (myslím jednoduchostí, nikoliv poplatky, které tady narozdíl od GW platit musíte) a i kvůli tomu se vám prostě stane, že narazíte na hráče, kteří výpravy v partě neberou moc vážně. Nedivte se pak, že vám v půlce akce dva členové party zdrhnou s lakonickou poznámkou, že je maminka volá k večeři...

Přes všechny úkoly a zajímavé lokace jsem se ale - i když jen chvílemi - neubránil pocitu opakování a snad lehce i nudy. Vždycky prostě na některém levelu nemáte moc co dělat, čekají na vás jen těžké (nebo skupinové) úkoly a když si chcete hodinku jen tak zahrát, tak se trochu pachtíte. Naštěstí pak poskočíte na další level, objeví se nové questy nebo se podíváte do neprozkoumaných míst a hned je veseleji. V samotném levelingu a příběhu i vedlejších questech by to ale chtělo trochu invence. Hratelnost prostě trochu kolísá a není úplně pořád strhující.

Na druhou stranu je fajn, že se autoři snažili hráčům všemožně vyjít vstříc. Třeba cíl úkolu si můžete zobrazit na mapě (tedy kromě questů, kde musíte něco vyloženě najít). Inventář si můžete postupem času rozšiřovat. Nechybí ani skladiště (rovněž rozšiřitelné), ve kterém je navíc místo pro věci společné pro celý účet, tedy pro víc postav. Kdykoliv ve hře si můžete magicky změnit pohlaví (skutečně!). Samozřejmostí je pošta a aukce, ale můžete si také otevřít soukromý obchod.

Mezi říšemi se dá teleportovat, mezi jednotlivými městy, pevnostmi a kempy zase využijete leteckou dopravu (i když si myslím, že by dopravní síť mohla být hustší). Nejen sociálně založené hráče samozřejmě potěší možnost sdružovat se v gildách, respektive legiích. Výhodou je nejen snazší možnost vytvoření funkční party pro jednotlivé akce, ale samozřejmě i gildovní skladiště nebo společné speciální předměty...